TOP roku 2018
3. 1. 2019Infoservis
Rok 2018 přinesl mnoho dalších ocenění pro umělce a teoretiky, nové instituce a jejich proměny, velké zahraniční přehlídky, domácí i zahraniční události, které zareagovaly na společenské a politické pohyby. Byly ale také publikovány nové knihy nebo nalezeny nejstarší figurální malby světa, Národní galerie Praha byla vystavena četné kritice a mnoho významných osobností v průběhu roku opustilo svět umění a kultury.
1/ Ocenění umělců, umělkyň, teoretiků a teoretiček
Jedenáctou Cenu kritiky za mladou malbu získal Filip Dvořák, který spolu s dalšími sedmi finalisty představil své práce v pražském Paláci Adria. Laureátem Pritzkerovy ceny za architekturu se stal indický urbanista, architekt a pedagog Balkrišna Doši, především za projekty sociálního bydlení, které pomáhají zlepšovat kvalitu života v Indii. Hlavní ocenění Czech Grand Design získala šperkařka Nastassia Aleinikava. Do síně slávy byl uveden umělec, designér a pedagog Václav Cigler, který je pokládán za jednu z nejvýraznějších osobností sklářského umění. Vítězkami 9. ročníku soutěže pro studenty středních škol Máš umělecké střevo? jsou Kristýna Kučerová, Dorota Václavíková, Tereza Hlouchová a Tereza Dostálová z brněnské Střední školy umění a designu. Dvanáctý ročník soutěže o nejlepší pohyblivý obraz Jiné vize, která se odehrává v rámci Přehlídky animovaného filmu v Olomouci, vyhráli Valentýna Janů a Kryštof Hlůže. V minulém roce nebyla udělena Cena Věry Jirousové, která přešla do modu bienále. Laureátkou Ceny Oskára Čepana 2018 je Emília Rigová. Porota ocenila především její genderový přístup k tvorbě, kritický náhled na stereotypy spojené nejen s vnímáním jejího romského původu, ale také s globálním fungováním narací v kultuře a umění. Laureátem 29. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let se stal Lukáš Hofmann. Diváckou cenu získala Alžběta Bačíková. Mezinárodní porota ocenila také výstavu finalistů ve Veletržním paláci jako celek a díla všech finalistů, která rezonují s aktuálními sociálními a politickými tématy a přesahují z uměleckého světa do každodenní reality. Britskou Turnerovu cenu získala skotská umělkyně Charlotte Prodger za svůj půlhodinový filmový deník, ve kterém porota ocenila způsob, jakým autorka „zkoumá prožitou zkušenost prostřednictvím technologií a vyprávění“. Cenu Igora Zabela pro výjimečné teoretiky výtvarného umění a kultury střední, východní a jihovýchodní Evropy získala polská historička umění Joanna Witkowska. Jedním ze dvou recipientů grantu, které vybrala odborná porota, se stala česká kurátorka a pedagožka na pražské UMPRUM Edith Jeřábková. Ocenění Architekt roku, které uděluje společnost ABF, a.s., získal Petr Hájek. Jana a Jiří Ševčíkovi převzali Cenu Ministerstva kultury za celoživotní dílo včetně kurátorské, teoretické a pedagogické činnosti a propagace českého a slovenského výtvarného umění v mezinárodním kontextu. Za celoživotní dílo byla oceněna také architektka a designérka Růžena Žertová.
Performance Dry Me a River v Galerii PLATO, 2017. Foto: Adrian Parvulescu
2/ Velké přehlídky v zahraničí
Také letošní rok přinesl několik ročníků velkých mezinárodních přehlídek. Od konce května do listopadu se konalo tradiční Mezinárodní bienále architektury v Benátkách, jehož 16. edici připravilo architektonické a kurátorské duo Yvonne Farrell a Shelley McNamara. Tématu volného či svobodného prostoru, které ovládlo letošní Benátky, se na Artalku věnovala ve svém komentáři Klára Brůhová. Organizátoři 12. ročníku přehlídky současného umění Manifesta, která se letos konala v italském Palermu, se zase pod titulem The Planetary Garden. Cultivating Coexistence věnovali klíčovým globálním otázkám, jako je uprchlická krize či změny klimatu (viz recenze od Viktora Čecha). A mezi zásadní letní přehlídky patřil také desátý ročník Berlínského bienále, které připravil kurátorský tým pod vedením Gabi Ngcobo. Radikální dekolonizační gesto, pro které se kurátoři a kurátorky rozhodli a které znamenalo nejen odmítnutí jakési hierarchie výstavy či velkých jmen (popřípadě hrdinů a hrdinek umění), okomentovala pro Artalk Tereza Stejskalová.
3/ Umění a klimatická změna
Rok 2018 přinesl také jedno naléhavé téma, které se i na poli vizuálního umění a umělecké teorie začalo řešit s větší intenzitou. A tím je změna klimatu. Podle Organizace spojených národů se čas na řešení nezvratitelných změn rapidně snížil, studie zvláštní komise pro klimatickou změnu dokonce zmiňuje pouhých 12 let. A pokud se například nezastaví zvyšování hladiny oceánů, může se během následujících sta let ocitnout celé město Benátky pod vodou, a tím by zanikla i jeho cenná historická architektura. Na aktuální situaci zareagoval manifest 2000 slov v době klimatické změny, který inicioval kolektiv Ateliér bez vedoucího ve spolupráci s Filozofickým ústavem AV ČR a který byl zveřejněn na konci října v rámci veřejného slyšení v knihovně Akademie věd ČR. „Jako kritičtí vědci a vědkyně můžeme přispět nejen k adaptaci na klimatické změny, ale především k jejich pochopení. Tomu ale musí předcházet zmírnění dopadů oteplení klimatu. Je na čase, abychom klimatickou změnu stanovili jako hlavní předmět zájmu vedle našich odborných zaměření. Můžeme ji uchopit jako příležitost k hluboké proměně celého systému naší civilizace,“ stojí v manifestu. Odborná a kulturní obec se k tématu vyjádřila také na Slovensku, a to ve výzvě Nestrácajme čas!, jež je adresována slovenské vládě. Na příčiny změny klimatu pak upozornil projekt Umění pro klima, který připravila kurátorka Lenka Kukurová a jehož výstupy byly prezentovány na letošním setkání ekologických aktivistů v severních Čechách. V roce 2018 byly také publikovány dvě knihy, které se environmentálním tématům věnují: Krajina v pozoru (ed. Pavel Mrkus, FUD UJEP, 2017) a Zelené ostrovy. České umění ve věku environmentalismu 1960–2000 (Ondřej Navrátil, MUNI, 2017).
Martin Zet, z projektu Umění pro klima, 2018, foto: Ibra Ibrahimovič
4/ Nové obsazení
Sbírku umění 19. století a klasické moderny Národní galerie v Praze (NGP) nově povede historik umění Otto M. Urban, dosavadní kurátor galerie. Sbírku moderního a současného umění (1945+) povede od 1. února 2019 kurátor Michal Novotný. Ten odejde ze své funkce ředitele Centra pro současné umění FUTURA i kurátora galerie PLATO Ostrava, ale nadále bude působit jako asistent v Ateliéru malby na pražské UMPRUM. Novým rektorem UMPRUM v Praze byl zvolen historik architektury Jindřich Vybíral, který zde od roku 2006 působí jako vedoucí Katedry teorie a dějin umění. Do své funkce by měl nastoupit od února 2019. Novou rektorkou, která povede Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, se stala historička umění Bohunka Koklesová. Rektor AVU Tomáš Vaněk na jaře vypsal výběrová řízení na vedoucí celkem osmi ateliérů. V ateliéru Restaurování děl sochařských vystřídá Petra Siegla jeho žák Jan Kracík s asistenty Ondřejem Šimkem, Ondřejem Sklenářem, Jiřinou Přikrylovou a Evou Míčkovou. V Ateliéru malířství III nahrazuje Michaela Rittsteina Josef Bolf spolu s asistenty Jakubem Hoškem a Nik Timkovou. Namísto Martina Mainera a Samuela Pauča převezme pozici vedoucího Ateliéru malířství IV Marek Meduna s asistentem Petrem Dubem. Vedoucího Ateliéru architektonické tvorby Emila Přikryla vystřídá po 28 letech Miroslav Šik, profesor architektury na švýcarské ETH. Oproti doporučení komise, která navrhla Zbyňka Baladrána a Barboru Kleinhamplovou jako vedoucího a asistentku Ateliéru nových médií II., se Tomáš Vaněk rozhodl obsadit na tyto pozice Kateřinu Olivovou a jako její asistentku Darinu Alster. Novým ředitelem Galerie moderního umění v Hradci Králové je František Zachoval, který po 21 letech nahradí Tomáše Rybičku. Na pozici nastoupí 1. dubna 2019. Novou radní pro kulturu se v Praze stala Hana Třeštíková, producentka a absolventka AVU. Novým radním pro kulturu v Brně je Marek Fišer.
5/ Procesy dekolonizace v Evropě
V polovině února nabyla platnosti smlouva o odkupu vepřína v Letech, který nově spravuje Muzeum romské kultury a z něhož by měl být vybudován důstojný památník romského holocaustu. V Moravské galerii v Brně proběhla přehlídka Vesmír je černý (kurátoři Natálie Drtinová, Ladislava Gažiová a Ondřej Chrobák), v kanceláři tranzitu.cz byla otevřena Knihovna Romafuturismo a slovenskou výtvarnou Cenu Oskára Čepana získala Emília Rigová, která se ve své práci zabývá pluralitou svých identit.
Dekolonizace je ale jedním z velkých témat hlavně v zahraničí, například Berlínské bienále – pod vedením kurátorského týmu kolem Gabi Ngcobo – se obešlo bez očekávatelných velkých jmen a bombastických instalací, a navíc velkou část vystavujících tvořily neevropské a nezápadní umělkyně. Ve Francii byla z iniciativy prezidenta Emmanuela Macrona sestavena komise, která bude navracet umělecké předměty do míst jejich původu. První vlaštovkou má být soubor dvaceti šesti beninských bronzových skulptur pocházejících z královského paláce Abomey, jenž je původním centrem Dahomejského království, které byly odvezeny v roce 1892 a v současnosti jsou součástí sbírek Musée du Quai Branly v Paříži. Inspirován prohlášením francouzské vlády a prezidenta Macrona, anoncoval prezident Demokratické republiky Kongo Joseph Kabila rozhodnutí požádat Belgii o navrácení kulturních artefaktů pocházejících z jejich území. Jedná se o desítky tisíc předmětů, které jsou uloženy ve sbírce Muzea Afriky v belgickém Tervuren (bývalé Královské muzeum střední Afriky).
Dineo Sheshee Bopape, instalace Untitled (Of Occult Instability) v rámci 10. ročníku Berlínského bienále, 2016–18. © Sfeir-Semler Gallery, foto: Timo Ohler
6/ Národní galerie Praha čelí kritice
Fungování instituce Národní galerie v Praze a některé kroky jejího ředitele Jiřího Fajta čelily tento rok kritice především ze strany odborné veřejnosti. Ta začala již na konci předešlého roku článkem Terezy Stejskalové, ve kterém popisovala náročnou a ze strany NGP neprofesionální spolupráci při přípravě výstavy Biafra ducha. Studenti z třetího světa v Československu. K Tereze Stejskalové se záhy začaly připojovat také další kritické hlasy, patřící například kurátorce výstavy Charta Story Zuzaně Brikciusové stěžující si na nespolehlivost a nedodržení předem daných podmínek ze strany NGP a Jiřího Fajta, ředitelce Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karině Kottové, která se vyjádřila o frustrující spolupráci v kontextu organizace výstavy finalistů CJCH ve Veletržním paláci, a ke stížnostem se oficiálně přidal také Jiří Ptáček jako kurátor výstavy Epose 257, opět ve Veletržním paláci. Jiří Fajt na článek Terezy Stejskalové reagoval odpovědí, a především uspořádáním veřejné diskuse, ve které nedostatky uznal a jako důvod produkčních problémů označil transformaci této instituce ze starého neflexibilního systému do nového.
V srpnu tohoto roku se začaly v médiích objevovat zprávy o utajované výstavbě nových prostor NGP pod bývalým Stalinovým pomníkem na Letné. Začaly se ozývat kritiky ze strany odborníků a politiků především proto, že by se tak mělo stát bez vypsání architektonické soutěže. Autorem studie architektonické úpravy je studio SGL, které navrhlo také areál Čapí hnízdo premiéra Andreje Babiše. K uskutečnění návrhu nedošlo. Národní galerie aktuálně uvažuje o výstavbě nové budovy, která by mohla stát poblíž stanice pražského metra Hradčanská. Na potřebu nové moderní budovy, která by doplnila soubor historických staveb spravovaných NGP, slyší i premiér Andrej Babiš. Plány týkající se zmíněných pozemků jsou kritikou kladeny do souvislosti se zakrýváním některých politických kauz (více v reportáži ČT). V říjnu byla na Artalku publikovaná Otevřená výzva generálnímu řediteli Jiřímu Fajtovi a hlavnímu kurátorovi Národní galerie v Praze Adamu Budakovi, kterou do redakce zaslaly Martina Pachmanová a Edith Jeřábková. Výzva reagovala na problematické okolnosti výběrového řízení na projekty pro Česko-slovenský pavilon na Mezinárodním bienále výtvarného umění v Benátkách. Na post ředitele Sbírek moderního a současného umění nebyl z dosud nejasných důvodů jmenován Vít Havránek, kterého ve výběrovém řízení doporučila odborná komise, ale Michal Novotný. Rozhodl o tom sám Jiří Fajt bez diskuse s původní odbornou komisí a bez jakéhokoliv výběrového řízení. Těmto problematickým krokům a dalším okolnostem doprovázejícím konání Jiřího Fajta a fungování Národní galerie v Praze se ve svém článku věnovala Anežka Bartlová.
7/ Byly nalezeny nejstarší figurální malby světa
Na indonéském tropickém ostrově Borneo byly identifikovány nejstarší figurální malby světa. Mezinárodní vědecký tým pomocí exaktních karbonových metod datoval malby turovitých zvířat v rozsáhlém jeskynním systému v málo prozkoumané části ostrova do doby před 40 tisíci lety. V jeskyních se dochovaly systémy výzdoby ze dvou etap – druhá proběhla před 16–21 tisíci lety. Dle závěrů výzkumu se tedy zdá, že malby jsou nejstaršími známými figurálními zpodobeními. Recentní výzkum některých španělských lokalit tvrdí, že nejstarší vrstva zdejších nástěnných maleb mohla být vytvořena již neandrtálci před 65 tisíci lety – nejedná se však o malby figurální.
Václav Jánoščík, Nespavost, kniha vydána 2018. Foto: archiv ArtMap
8/ Nové knihy
Tento rok byl bohatý také na publikační činnost v oblasti kultury, teorie a umění. Nakladatelství UMPRUM vydalo první autorskou knihu filozofa, teoretika umění a kurátora Václava Janoščíka nazvanou Nespavost. Jedná se o soubor datovaných zápisků a textů, ve kterých se mísí osobní postřehy s odkazy na aktuální témata, jakými jsou spekulace, realismus, postpravda nebo akcelerace, kterými se autor dlouhodobě zabývá. Janoščík se spolu s Lukášem Likavčanem a Jiřím Růžičkou také podílel na vzniku antologie Mysl v terénu: Filosofický realismus v 21. století. V knize, kterou vydala AVU, najdeme nejnovější vhledy do ontologie, epistemologie, environmentální a politické filosofie či teorie vědy. Tranzit.cz vydal český překlad románu I love dick americké kritičky, filmařky a spisovatelky Chris Kraus, odhalující machismus newyorské intelektuální scény sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let, a také autobiografickou knihu původně italské umělecké kritičky, později významné feministické aktivistky Carly Lonzi Klidně jdi.
První sbírkou nové edice, kterou sestavují Display – Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi, angažovaný měsíčník Kapitál a umělecký kolektiv APART, je publikace Iné telá, jež obsahuje soubor překladů významných světových myslitelek a myslitelů a také původních slovenských či českých textů, které promptně reagují na nejnovější filozofické, kulturní, umělecké a společenské fenomény. Jak již bylo výše zmíněno, vyšly také dvě publikace věnující se environmentálním tématům v souvislosti s uměním: Krajina v pozoru: Proměny industrializované krajiny v současném umění a Zelené ostrovy: České umění ve věku environmentalismu 1960–2000 od Ondřeje Navrátila. K narozeninám české historičky a kritičky umění Mileny Bartlové vydala UMPRUM, na kterém působí jako pedagožka a členka Katedry teorie a dějin umění, soubor textů od různých autorů Umění a revoluce. MB LX a knižní Retrospektivu s dvaceti pěti vybranými studiemi, jež představují různé možnosti přístupu k interpretaci uměleckých děl českého středověku, renesance i nedávné doby. Ústav dějin umění AV ČR vydal po mnohaleté práci více než třiceti autorů a dalších badatelů knihu Dějiny umění v českých zemích 800–2000, které se na Artalku věnovala Eva Skopalová. Nejrozsáhlejší publikací o moderní architektuře v Hradci Králové s názvem Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové vyšla v nakladatelství Pravý úhel. Autorem je historik umění Ladislav Zikmund-Lender. Vladimír Kokolia se jako editor postaral o vznik monografie grafičky a malířky Šárky Trčkové, která obsahuje výběr 150 grafik, kreseb a akvarelů z více než tří desítek let její tvorby. Nakladatelství ArtMap vydalo knihu sebraných posudků umělce a bývalého pedagoga Martina Zeta s názvem Tik ťak tiká bír, kterými jedinečným způsobem hodnotil bakalářské a magisterské práce studentů uměleckých škol.
9/ Nové budovy a proměny institucí
Na konci ledna byla v prostorách centra Pragovka Art District otevřena nová galerie pro absolventy a studenty umění nazvaná Pragovka Gallery. Na mapu pražských malých výstavních institucí tak přibyl nový prostor věnovaný současnému umění. 1. února byla v kanceláři tranzit.cz zpřístupněna knihovna Romafuturismo, která se zaměřuje na emancipační literaturu diskriminovaných etnik a kultur. Kromě děl romských autorů nabízí knihovna například tituly afrických spisovatelů. V dubnu byl zahájen provoz galerie PLATO Ostrava v prostorách bývalého hobby marketu, kam se instituce provizorně přestěhovala, než bude zrekonstruována vedle stojící budova jatek. V rozhovoru, který vyšel na Artalku, přibližují kurátorky a umělkyně Linda a Daniela Dostálkovy a ředitel galerie Marek Pokorný výstavní koncept tzv. Dočasných struktur, který po celý rok 2018 naplňoval program instituce. 18. dubna bylo veřejnosti otevřeno nové velkorysé centrum umění 8smička, které se nachází v komplexu bývalé továrny na vlněné látky v Humpolci. Program galerie zahájila výstava Pocta suknu: Textil v kontextu umění, kterou připravily kurátorky galerie Emma Hanzlíková a Markéta Vinglerová. Po roční rekonstrukci bylo v září otevřeno Muzeum umění a designu v Benešově. Novou podobu výstavních prostor navrhl architektonický ateliér Marcely Steinbachové.
V polovině října bylo v litevské metropoli Vilniusu pro veřejnost otevřeno nové muzeum moderního umění, které navrhl americký architekt Daniel Libeskind. Instituce, která vystupuje pod zkratkou MO, ve svých stálých expozicích představí na 5000 děl moderního litevského umění od roku 1950 do současnosti. Na konci stejného měsíce vznikl v brněnském Domě umění nový prostor věnující se odkazu průkopníků video artu Woodyho a Steiny Vašulkových, který inicioval spolek Centrum umění nových médií – Vašulka Kitchen Brno, z. s. Hlavním posláním nového centra bude nejen správa archivu Vašulkových, ale také podpora nově vznikajícího multimediálního umění a pořádání přednášek, workshopů, výstav a doprovodných programů.
Josef Klimeš, plastika Rovnováha na Barrandovském mostě v Praze, 1990. Zdroj: Wikimedia Commons
10/ Úmrtí osobností domácí a světové umělecké scény
V lednu 2018 zemřel ve věku 89 let sochař Josef Klimeš, který na výstavě Expo 58 v Bruselu získal za svou železnou plastiku cenu Grand Prix. Známé jsou pak převážně jeho betonové plastiky u Barrandovského mostu v Praze. V březnu zemřel významný brněnský architekt Ivan Ruller, žák Bohuslava Fuchse či Bedřicha Rozehnala byl silně ovlivněný funkcionalismem a modernou. Ve stejné době zemřel také přední český restaurátor zejména malířských děl Karel Stretti, který se podílel na záchraně cenných památek v ČR i v zahraničí a jako pedagog na Akademii výtvarných umění vychoval několik generací restaurátorů. Na konci dubna odešel sklář René Roubíček, kterému bylo úctyhodných 96 let a který ve druhé polovině 20. století zásadně posunul vnímání a využití skla jako plnohodnotného sochařského materiálu. O měsíc později zemřel textilní výtvarník Jan Hladík.
Mezinárodní svět umění opustila na začátku ledna americká keramička a sochařka Betty Woodman, která určila novou a svébytnou formu keramické tvorby. V polovině září zemřela ve věku 92 let rumunská umělkyně Geta Bratescu. Tvorba Bratescu byla charakteristická multižánrovostí, vzdorem proti totalitnímu režimu a zkoumáním vztahu mezi běžným životem a světem umění. Ve stejném týdnu zemřel také filozof Paul Virilio, který za svého života spolupracoval například s Georgem Brauqem nebo Henrim Matissem, ve svých publikacích se věnoval urbanismu, novým médiím, informačním technologiím nebo vojenství. Na konci listopadu zemřela ve věku 87 let ikona minimalismu Robert Morris, který se kromě monumentálního minimalistického sochařství věnoval také land artu, performance a umělecké teorii.