Otevřená výzva generálnímu řediteli a hlavnímu kurátorovi NGP ve věci výběrového řízení pro projekty na Benátské bienále

10. 10. 2018Artalk Infoservis

Publikujeme otevřenou výzvu generálnímu řediteli Jiřímu Fajtovi a hlavnímu kurátorovi Národní galerie v Praze Adamu Budakovi, kterou do redakce Artalku zaslaly Martina Pachmanová a Edith Jeřábková. Výzva reaguje na výběrové řízení na projekty pro Česko-slovenský pavilon na Mezinárodním bienále výtvarného umění v Benátkách a požaduje uspořádání veřejné panelové diskuze, která by se touto otázkou – a stejně tak koncepcí a významem české reprezentace na přehlídce – zabývala.

Veletržní palác v Praze. Zdroj: Wikimeda Commons

Vážený pane řediteli, vážený pane kurátore,

obracíme se na vás jako účastníci výběrového řízení na projekt pro Český a Slovenský pavilon (ČSP) na Benátském bienále v roce 2019 s žádostí, aby Národní galerie v Praze (NG) ve spolupráci s námi, odborníky z našeho oboru a odborníky ze zahraničí se zkušeností s jejich národní reprezentací, zorganizovala ještě v tomto roce veřejnou panelovou diskuzi o budoucnosti české účasti na této přehlídce umění a o významu národní reprezentace v 21. století obecně. Po zkušenosti s letošním výběrovým řízením bychom rovněž chtěli otevřít otázku, jakou formou probíhá a v budoucnosti bude probíhat výběrové řízení na vítězný projekt a jaká je a bude forma spolupráce pořádající instituce s vítězem soutěže. Věříme, že společná debata týkající se vhodné a jasné formy výběru v delším časovém horizontu přispěje ke zkvalitnění projektů stejně jako jejich produkce a prezentace; společná reflexe stávajícího stavu pomůže harmonizovat představy veřejnosti, žadatelů, pořadatele i vítězů.

Aniž bychom zpochybňovali vybraný projekt pro ČSP na Benátském bienále 2019, chtěli bychom upozornit na některá problematická místa soutěže. V podmínkách soutěže zveřejněných na webových stránkách NG se od uchazečů požadovala charakteristika uměleckého projektu, popis katalogu, životopis žadatele, harmonogram přípravy výstavy, způsoby její propagace a několik dalších písemných podkladů. Všechny dokumenty měly být dodány v českém jazyce. Nikde totiž nebylo uvedeno, že komise bude mezinárodní, a že tedy podklady v češtině nebudou dostatečné na to, aby se všichni její členové mohli detailně seznámit s předkládanými projekty.

To, že šestičlenná jury bude částečně cizojazyčná, vyšlo najevo až při vyhlášení výsledků, tedy 1. 10. 2018. Vítáme samozřejmě, že – oproti soutěži na ČSP pro rok 2015 – NG od počátku uvažovala o mezinárodním obsazení jury. Právě proto je pro nás nepochopitelné, proč se celé výběrové řízení neodehrávalo v podobně mezinárodním duchu, a to včetně jazyka komunikace mezi uchazeči a hodnotiteli. Jak mohou členové komise odpovědně a komplexně hodnotit projekty, když se s nimi kvůli neznalosti lokálního jazyka nemohou detailně seznámit? Jsme přesvědčeni, že pouhé hodnocení vizuální podoby projektů, tedy toho, co lze vágně nazvat „estetikou“, v současném uměleckém diskurzu neobstojí a nutně vede k povrchnosti soudů a k neporozumění.

Dle vyjádření asistenta pro bienále v NG v Praze, pana Michala Štochla, se cizojazyční hodnotitelé seznámili s projekty na základě anglických překladů jejich hlavních idejí, a to nikoli v předstihu, nýbrž až v den konání výběrového řízení, tedy 20. 9. 2018. Uchazeči, kteří se snažili pregnantně formulovat svůj umělecký nebo kurátorský záměr v rozsahu několika stran textu, se oprávněně musí ptát, kdo, jak a v jakém rozsahu ho komisi přetlumočil, a hlavně proč jim nebylo doporučeno předložit kompletní materiály také v anglickém jazyce? Není třeba zdůrazňovat, že volný překlad, který musel vzniknout během dvou a půl dne, je nevyhnutelně doprovázen zploštěním argumentů, a že v jeho důsledku může být porozumění uměleckému záměru zásadně ochromeno. V podobných situacích navíc existuje riziko, že s podklady může být nakládáno manipulativně a/nebo účelově. Jelikož byla soutěž otevřená i zahraničním uchazečům (někteří z nich byli přímo osloveni k účasti), byli i oni znevýhodněni tím, že neměli k dispozici formuláře, zadání a výsledné hodnocení v anglickém jazyce.

Druhá věc se týká ceny projektu, kterou měla komise rovněž hodnotit. Připomeňme, že NG na realizaci projektu dává vítězi soutěže k dispozici 1.800.000,- Kč (včetně DPH). Z této částky si umělec či kurátor hradí autorský honorář, náklady na materiál, grafické zpracování a tisk katalogu a dalších tiskovin, dopravné, ubytování, diety a další náklady spojené s realizací projektu. Jsme si vědomi toho, že NG v tomto ohledu disponuje dotací z Ministerstva kultury ČR, a že ji tedy není možné vinit z toho, že přidělené finance neodpovídají významu Benátského bienále. Při hodnocení se tak zohledňovala finanční nabídka jednotlivých účastníků konkurzního řízení; jinými slovy, projekt s nejnižší nabídkovou cenou získal – bez ohledu na svou uměleckou kvalitu – body navíc. Ačkoli se domníváme, že umění touto obchodní „logikou“ měřit nelze, na tyto podmínky jsme vstupem do soutěže přistoupili. Účastníci soutěže ale rozhodně nepřistoupili na to, že kvůli této „logice“ komise při udělování bodů za výši nabídkové ceny znevýhodnila ty předkládané projekty, které částku 1.800.000,- překročily, a to i když předložily doklad o zajištění vlastních či externích zdrojů na pokrytí těchto nákladů (jak jim to bylo uloženo v zadávací dokumentaci). Ačkoli hodnocení výše nabídkové ceny činilo jen 10 % (oproti 90 % spjatých s kvalitou projektu), některé žadatele v celkovém bodování poškodilo. Taková kritéria v zadání soutěže nefigurovala.

V neposlední řadě bychom rádi poukázali na to, že při vyhlášení soutěže nebylo deklarováno, že půjde o propojení otevřené a vyzvané soutěže. Jakkoli měl tento „hybridní“ model přispět (a snad i přispěl) ke zvýšení kvality a diverzity předložených projektů, bohužel zároveň vyvolává dojem, že některé projekty mohly být od počátku více chtěné než jiné.

Protože vnímáme snahu současného vedení Národní galerie v Praze zlepšit podmínky české účasti na Benátském bienále, doufáme, že náš návrh na společnou odbornou diskusi neodmítnete.

S přátelským pozdravem

Martina Pachmanová, historička umění, kurátorka projektu Mileny Dopitové, VŠUP v Praze

Edith Jeřábková, členka sdružení Are / Are-events.org, spolukurátorka projektu Are Sesterstvo, VŠUP v Praze

Milena Dopitová, umělkyně, účastnice výběrového řízení, AVU v Praze

Ruth Noack, nezávislá kurátorka a historička umění, účastnice výběrového řízení, Berlín

Jan Merta, umělec, účastník výběrového řízení

Lenka Mertová, kurátorka projektu Jana Merty

Ivan Pinkava, fotograf, účastník výběrového řízení

Petr Vaňous, kurátor projektu Ivany Pinkavy

Karina Kottová, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého, účastnice výběrového řízení

Tereza Jindrová, kurátorka Společnosti Jindřicha Chalupeckého, spolukurátorka projektu SJCH

Zuzana Blochová, členka sdružení Are / Are-events.org, spolukurátorka projektu Are

Richard Loskot, umělec, účastník výběrového řízení

Vojtěch Míča, sochař, host projektu Ivana Pinkavy pro ČSP, AVU v Praze

Nikola Beneš Semotánová, umělkyně, účastnice výběrového řízení

Nadia Rovderová, kurátorka projektu Nikoly Beneš Semotánové

 

V Praze dne 10. 10. 2018