TOP léta 2019

TOP léta přináší hlavní události uplynulých dvou měsíců, v následujících týdnech pak budou pravidelně vycházet každé úterý aktuální informace z kulturní a umělecké scény v zahraničí pod hlavičkou známé rubriky TOP svět.

1/ Novým ministrem kultury ČR se stal Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek, zdroj: wikimedia commons, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Klidné kulturní léto rozhodně neprožilo Ministerstvo kultury České republiky, vláda ČR a ani ČSSD. Již od poloviny května tohoto roku totiž bylo jasné, poté, co tehdejší ministr kultury Antonín Staněk podal demisi kvůli stupňujícímu se tlaku, který vyvolalo odvolání generálního ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a Muzea umění Olomouc Michala Soukupa, že se bude hledat ministr nový, ačkoliv prezident Miloš Zeman Staňka podržel až do posledního dne měsíce července. Toto hledání zapříčinilo vládní krizi. Sociální demokracie původně na tento post totiž navrhla svého nového místopředsedu Michala Šmardu, jenž narazil na odpor prezidenta. Ten kritizoval zejména jeho nekompetentnost ve věcech kultury. ČSSD však nástupem Šmardy podmínila své další setrvání ve vládě. Po odvolání dnes již exministra Staňka zůstalo ministerstvo až do 27. srpna bez vedení. Na tento post nakonec ve zmíněný den usedl Lubomír Zaorálek, jelikož Šmarda se sám o týden dříve vzdal své nominace. Zaorálek patřil k prezidentovým i premiérovým kritikům a s resortem kultury taktéž, jako Šmarda, nemá žádné větší zkušenosti, krom skutečnosti, že se v Československé televizi Ostrava jako její tehdejší dramaturg podílel na seriálu Velké sedlo. Do politiky Zaorálek vstoupil již jako člen Občanského fóra, od roku 1994 je členem ČSSD a v roce 1996 se stal poslancem. V letech 2002–2006 byl předsedou poslanecké sněmovny, 2014–2017 zastával post ministra zahraničních věcí. Jako své priority při nástupu do nynější funkce Zaorálek uvedl platy pracovníků v kultuře a zejména stabilizaci kulturního resortu. Hodlá se též co nejdříve zabývat výběrovým řízením na post generálního ředitele Národní galerie Praha, přičemž zrušil to, které vyhlásil jeho předchůdce, ale také situací v Muzeu umění Olomouc. Mezi jeho první kroky patřilo také odvolání politického náměstka Aloise Mačáka a výměna tiskové mluvčí Marthy Häckl za Jana Chmelíčka.

2/ Kunsthalle Bratislava se osamostatnila

Pohled na Dům umění – Kunsthalle Bratislava, zdroj: Kunsthalle Bratislava

Po několikaměsíčním jednání Kunsthalle Bratislava (KHB) s Ministerstvem kultury SR se podařilo domluvit postup a podmínky vzniku nově zřízené samostatné příspěvkové organizace, která začne fungovat od 1. 1. 2020. Ministerstvo kultury na schůzi ze dne 1. 8. 2019 potvrdilo finanční příspěvek 400 000 €. Pověřená ředitelka KHB Nina Vrbanová se k rozpočtu ministerstva vyjádřila slovy: „Rozpočet, ktorý Ministerstvo kultúry SR ponúklo, síce nie je ideálny, ale vnímame ho ako stabilný základ pre externé partnerstvá a získavanie ďalších prostriedkov predsa len z lepšej – samostatnej a vyprofilovanej pozície. To je pre Kunsthalle Bratislava v tejto chvíli kľúčové. Rovnako ako stabilný a reprezentatívny priestor – sídlo organizácie v Dome umenia, ktoré sa pri vzniku príspevkovej organizácie potvrdí predĺžením nájomnej zmluvy a bude zakotvené aj v zriaďovacej listine.“ Podporu a finanční spoluúčast v případě zřízení samostatné organizace v dubnu tohoto roku přislíbilo i Hlavní město Bratislava a primátor Matúš Vallo. Zřízení samostatné příspěvkové organizace přitom nebylo do července zcela jisté. Vedení KHB zahájilo jednání s ministryní kultury SR Ľubicou Laššákovou již v březnu tohoto roku. Ministryně v dubnu přislíbila, že podpoří vznik samostatné Kunsthalle s navýšením ročního rozpočtu, ale následné kroky ministerstva svědčily o opaku. Artalk o průběhu jednání informoval zde. Dění okolo KHB rozpoutalo vlnu veřejného aktivismu na podporu osamostatnění Kunsthalle, která začala již v dubnu veřejnými debatami a kulminovala billboardovou kampaní iniciativy #Stojím pri Kunsthalle. 

V průběhu srpna měla Kunsthalle vypracovat a předložit Ministerstvu kultury SR potřebné podklady podle zákona o příspěvkových organizacích, které budou následně předloženy Ministerstvu financí SR spolu s žádostí o zřízení nové organizace. Ministerstvo kultury SR na podzim 2019 vyhlásí výběrové řízení na post ředitele/ředitelky nové příspěvkové organizace Kunsthalle Bratislava.

3/Spory o Národní galerii Praha

Lucas Cranach st., Zákon a milost, 1529, NGP inv. č. O 10732, zdroj: wikimedia commons

Exministr Staněk vypsal v poslední den svého působení v resortu kultury výběrové řízení na pozici generálního ředitele / generální ředitelky Národní galerie v Praze. V podmínkách bylo uvedeno, že uchazeč či uchazečka by měl/a mít minimálně tříletou zkušenost s vedením velké kulturní instituce, znalosti v oblasti fungování muzeí a galerií a s tím související legislativy, stejně jako oborových norem (podmínky jsou již z MK ČR staženy, informoval o tom Artalk). Uzávěrka výběrového řízení byla k poslednímu září, přičemž v druhém a posledním kole, jež se mělo uskutečnit v závěru tohoto roku, měli/y být postupující uchazeči či uchazečky vyzváni/y, aby zpracovali/y střednědobou koncepci rozvoje Národní galerie Praha. Funkční období vítěze/vítězky mělo být stanoveno na šest let. Termín nástupu konec února příštího roku. Vypsání tohoto výběrového řízení patřilo k jedněm z posledních sporných kroků exministra, jenž za něj sklidil značnou kritiku ze strany kulturní obce. Předně mnozí zástupci muzeí a galerií spolu s vysokoškolskými pedagogy zveřejnili v polovině června tohoto roku dopis adresovaný předsedovi podvýboru pro kulturu Poslanecké sněmovny ČR Martinu Baxovi, v němž požadují především diskuzi o poslání a roli Národní galerie Praha a s tím související vytvoření komise pro výběrové řízení na nového generálního ředitele či generální ředitelku NGP. Zároveň požadují reorganizaci a zejména vznik správní rady NGP, v němž by měli/y zasednout rozliční/é zástupci a zástupkyně oboru. Baxa následně přislíbil, že na půdě Poslanecké sněmovny proběhne v polovině září kulatý stůl, kde se budou diskutovat všechna zmíněná témata. Zmíněný krok bývalého ministra Staňka však podstatným způsobem zvrátil celé dění, nerespektoval tak dílčí domluvy se zainteresovanými stranami. Na to reagoval další otevřený dopis zástupců kulturní veřejnosti: K Národní galerii 21. století, mezi jehož signatáře či signatářky patří děkan FaVU Filip Cenek, prof. UMPRUM Milena Bartlová, prorektor AVU Vít Havránek, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová, Tomáš Winter, ředitel ÚDU AV ČR a mnozí další pedagogové, pedagožky a ředitelé či ředitelky, kurátoři a kurátorky různých muzeí umění. V dopise byl vznesen především požadavek, aby bylo zrušeno výběrové řízení, které vyhlásil bývalý ministr, a byla nastolena diskuze, jež jasně povede k formulaci úkolů NGP a toho, jakou roli má mít nový ředitel či ředitelka. Signatáři a signatářky jsou přesvědčeni/é, že současné nastavení galerie – tedy její centrálně řízená struktura – neumožňuje demokratické fungování jednotlivých částí galerie. Mezi další požadavky patří zřízení správní rady NGP a odborného grémia, jež by navrhlo reorganizaci a galerii decentralizovalo. V souvislosti s tím by měla proběhnout revize statutu NGP a s tím související legislativní změny. Ne nepodstatný je další požadavek – a sice závazek respektování rozhodnutí odborné komise pro výběr nového generálního vedení galerie. To vše by mělo proběhnout ještě před samotným vypsáním nového výběrového řízení na uvolněnou vedoucí pozici. Současně s tím vydala Uměleckohistorická společnost stanovisko, v němž apeluje na vznik poradního sboru, jenž by měl formulovat zadání výběrového řízení. Zároveň by měla podle UHS vzniknout konkurzní komise, v níž by zasedali/y zástupci/zástupkyně profesních organizací a uznávaní/é odborníci a odbornice. Nový ministr kultury Lubomír Zaorálek včera reagoval na uvedené podněty a výběrové řízení na pozici generálního ředitele či ředitelky zrušil.

4/ Na začátku léta se umělci a umělkyně zapojili do protestů proti spalování uhlí

Promítání na elektrárnu Chvaletice 7. 7. 2019, zdroj: Umění pro klima

Začátkem července se konala umělecká intervence v areálu elektrárny Chvaletice, která měla za cíl upozornit na konkrétní lokální problémy spojené s těžbou uhlí a vypouštěním velkého množství toxických látek do ovzduší. Zároveň upozornit na její globální dopad. V rámci intervence byly na chladicí věže elektrárny promítány nápisy „STOP UHLÍ“, „POD ELEKTRÁRNOU JE NĚJVĚTŠÍ TMA“, „NAŠE KLIMA VAŠE VINA“ a další. (více zde) Akce se odehrála v návaznosti na nedaleký Klimakemp uspořádaný sdružením Limity jsme my a zároveň upozornila na budoucí rok, kdy jsou plánované globální protesty za změnu klimatu. Intervence navázala na celosvětově řešený problém klimatické změny, který je stále více reflektován umělci i výstavními institucemi. (více zde) Britská galerie Tate a ředitelé jednotlivých poboček v Londýně, Liverpoolu a v St. Ives vydali v červenci prohlášení, ve kterém vyhlásili stav klimatické nouze. Snahou všech čtyř galerií je skrze svůj program upozornit na měnící se stav klimatu a zároveň přístupem uvnitř instituce přispívat k menšímu zatížení planety. Tate se zavázala snížit svou uhlíkovou stopu do roku 2023 nejméně o 10 procent a přejít na „zelenou“ elektřinu ve svých galeriích.

5/ Vlna navracení ukradeného kulturního dědictví bývalým koloniím sílí

Etiopští kněží v liturgickém oděvu, jehož součástí jsou taboty, zdroj: wikimedia commons, Jean Rebiffé

Poté, co francouzský prezident Emmanuel Macron minulý rok rozhodl o navrácení tisíců předmětů zpět do zemí jejich původu a ustanovil kvůli tomu odbornou komisi (informoval o tom Artalk), se vlna navracení kulturního dědictví bývalým koloniím přenesla po celém světě. Jamajka aktuálně žádá londýnské Britské muzeum o navrácení dvou objektů kmene Taíno – konkrétně sošek Boha deště a Ducha ptačího muže, jejichž stáří se odhaduje na pět set let. Zmíněné objekty byly nalezeny v roce 1792 a muzeum, které je jejich nynějším vlastníkem, je získalo po druhé světové válce od sběratele Williama Oldmana, do jehož kolekce přišly počátkem 20. století. Jamajská ministryně kultury Olivia Grange během své řeči v parlamentu zmínila skutečnost, že tyto práce byly odvezeny během raných archeologických průzkumů, když byla Jamajka ještě britskou kolonií. Podle Grangeové by bylo vhodné tyto objekty získat zpět, jelikož v Britském muzeu nejsou vystaveny, jsou pro jiné kultury v podstatě bezcenné a jsou naopak signifikantní pro jamajskou kulturu. Grangeová dále uvedla, že prostřednictvím Národní rady pro reparace (jamajská vládní organizace) se pracuje na jejich navrácení. Tisková mluvčí Britského muzea ovšem popřela, že by muzeum bylo jamajskou vládou jakkoliv oficiálně osloveno a dodala, že dva artefakty kmene Taíno jsou vystaveny v tzv. Osvícenské galerii (součást stálé expozice Britského muzea) a jiné jsou také intenzivně zapůjčovány do různých koutů světa. Zmíněné rozhodnutí francouzského prezidenta mělo jeden velice pozitivní dopad, sice na Benin, který nyní buduje muzeum v Abomey, jež má sídlit v bývalém královském paláci. K dalším restitucím dochází i v Rakousku (starověké artefakty pocházející z Ruska, které byly odvezeny jako válečná trofej), Spojených státech (Kubánské umění), Holandsku (umění ze židovského majetku). Britské muzeum také řeší žádosti z Nigérie, kde je též budováno nové muzeum (objekt zvaný Landerova stolice), nebo Etiopie (soubor 11 tzv. tabotů, bohatě zdobené pokrývky hlavy etiopských kněží).

6/ Velké přehlídky umění

Pohled do expozice výstavy Broken Nature, foto: ©Triennale Milano – foto Gianluca Di Ioia

V italských Benátkách se až do listopadu koná Mezinárodní bienále výtvarného umění. Letošní padesátý osmý ročník svou instalací v Česko-slovenském pavilonu reprezentoval Stanislav Kolíbal. Kritickou reflexi pro Artalk mu věnoval Matěj Forejt, který hodnotí převážně retrospektivní přehlídku kurátorů Dietera Bognera a komisaře Adama Budaka za zpátečnickou v kontrastu s dalšími národními pavilony. Ty se dle Forejta lépe „obrací k aktuálním trendům či novému promýšlení tradic“. Hlavní tematické výstavě Bienále kurátora Ralpha Rugoffa, nazvanou May You Live in Interesting Times se ve své recenzi věnuje Jen Kratochvil, který se mimo jiné dívá skepticky na rozpor mezi sdělením řady vystavených děl upozorňujících na klimatickou krizi (například Litevský pavilon), zároveň je přehlídka jednou z nejméně šetrných akcí s ohledem na klima. Hlavní problém Bienále ale vidí ve stále se opakujících tématech současnosti, aniž by došlo k hlubšímu kritickému přehodnocení jejího formátu.

V Miláně skončilo mezinárodní Trienále designu a architektury. Hlavní výstavu s názvem Broken Nature připravila kurátorka designu z newyorského MoMA Paola Antinelli. Podrobné představení přehlídky přinesla ve svém textu pro Artalk Klára Peloušková, která mimo jiné poukazuje na to, že design již dávno neplní jen roli vytváření jednotlivých předmětů, ale bilancuje na pomezí mezi sociologickým, politologickým či ekologicko-aktivistickým výzkumem. To se kurátorce Paole Antinelli na výstavě podařilo představit. Široká škála představuje vedle objektů a intervencí i projekty „analytického a žurnalistického typu, které se nevztahují ke konkrétním produktům […], ve skutečnosti však otevírají palčivá témata, která mají pro svět definovaný jeho turbulentním klimatem zásadní význam“, jak píše Peloušková.

Ulice Brna do 11. 8. hostily sedmý ročník přehlídky Brno Art Open (BAO), který letos nesl název Jsem závislý objekt a připravil jej kurátorský kolektiv Café Utopia (Katarína Hládeková, Zuzana Janečková, Marika Kupková a Markéta Žáčková). Kurátorky se zaměřily na lokality s množstvím legislativních, majetkových, technických či společenských omezení, což vedlo ke změně části projektů a jejich umístění. Více než instalace plastik, jako tomu bylo v minulých ročnících BAO, letos převládaly intervence a instalace s apelativním sdělením ve veřejném prostoru města, které tematizovaly konkrétní brněnské kauzy. Přehlídce se blíže ve svém textu pro Artalk věnoval Šimon Kadlčák. (zde)

7/ Turismus nesnesitelně stoupá a ničí památky a města

Pohled do přeplněné expozice Musée du Louvre, zdroj: Victor Grigas, wikimedia commons

Dlouhodobý problém spojený s nárůstem turismu způsobuje postupné vylidňování historických center měst v souvislosti s jejich komercializací a s tím spojeným růstem cen nemovitostí, potravin a služeb, spolu s poškozováním památek a v neposlední řadě i zhoršením životního prostředí. Ukázkovým příkladem jsou italské Benátky, které ročně navštíví okolo 30 milionu turistů. Město se snaží příval návštěvníků dlouhodobě řešit a začíná jejich vstup do města pomalu regulovat. Od září mají velké výletní lodě zakázaný vjezd do vybraných přístavů v centru města a do konce příštího roku by měl vládní plán vypovědět z centrální části Benátek zhruba třetinu větších výletních lodí. Přesto jsou podle kritiků daná omezení stále nedostatečná. (více zde) Starosta Benátek Luigi Brugnaro prohlásil, že se bude snažit bojovat proti přelidnění města omezením vstupu turistů, kteří si budou muset od roku 2022 pobyt předem rezervovat a uhradit poplatek. V opačném případě zaplatí pokutu ve výši až 450 eur.

Zvýšený turismus, pro který se začal užívat pojem „overtourism“ je celosvětový fenomén charakteristický několika faktory – zvýšeným počtem turistů, jejich koncentrací a následnou devastací památek. S nástupem nových technologií se předpokládalo, že se turisté začnou zajímat i o méně známé lokality. Efekt sociálních sítí ale způsobil zvýšený zájem o malý počet sociálně atraktivních destinací. Overtourismus ovlivnil i nástup postupně bohatnoucí čínské střední vrstvy, která se finančně stabilizovala natolik, že mohla začít pravidelně cestovat. V neposlední řadě k fenoménu přispěly nízké ceny letenek. Jak informuje list The Atlantic, ničení původního prostředí zvýšenou mírou turismu není jenom případem historických měst, jako jsou Benátky, Řím nebo Barcelona, ale velké množství návštěvníků a jejich nešetrné jednání v cizím prostředí vedlo ke zničení dříve unikátních pláží v Mexiku, na Filipínách nebo v Thajsku. Podle měření OSN v roce 1950 navštívilo cizí země celosvětově 25 milionu lidí. V roce 2018 tento počet vzrostl o závratných 5 500 procent na 1,4 miliardy a na rok 2030 se předpovídá 1,8 miliard, uvádějí The Sunday Times.

Proti velkému množství turistů bojují i velké výstavní instituce. Na jaře protestovali zaměstnanci Musée du Louvre, kteří kvůli davům turistů v expozicích nezvládají dostatečně chránit sbírkové předměty. (více zde, Artalk rovněž informoval zde).

8/ Umělci odebírali svá díla z Whitney Biennial kvůli viceprezidentovi správní rady Whitney Museum Warrenu Kandersovi, výkonnému ředitelovi společnosti vyrábějící slzný plyn

Pohled do instalace the Whitney Biennial 2019 Foto: Ron Amstutz, Whitney Museum of American Art

Jedna z nejsledovanějších přehlídek současného umění v USA Whitney Biennial, organizovaná Whitney Muzeem v New Yorku letos čelila hromadným žádostem umělců o odebrání jejich děl z výstavy. Reagovali tak na informaci iniciativy Decolonize This Place, která oznámila, že ve správní radě Whitney Museum of American Art sedí Warren Kanders – výkonný ředitel firmy Safariland, celosvětově největší společnosti vyrábějící slzný plyn a zbraně. V reakci na tyto události se umělec Michael Rakowitz, odmítl prestižního bienále zúčastnit. K němu se následně přidala čtveřice umělců Korakrit Arunanondchai, Meriem Bennani, Nicole Eisenman a Nicholas Galanin, kteří zaslali kurátorům Rujeku Hockleymu a Jane Panett prohlášení, aby jejich díla odebrali z výstavy v případě, že Kanders neodstoupí ze své pozice. Po několika měsících muzeum tlaku umělců a aktivistů vyhovělo a Warrena Kanderse odvolalo.

9/ Zemřeli…

Douglas Crimp (1944–2019) byl významným historikem umění, kritikem a kurátorem, jenž se ve svých textech věnoval zejména postmoderně, queer teorii a institucionální kritice, později též tanci. Je autorem knihy Before Pictures, jež v sobě zahrnuje memoáry a teoretické práce. Jako editor působil od 70. let až do roku 1990 v magazínu October, kde též publikoval své nejvýznamnější texty. Jako kurátor vytvořil dvě významné výstavy, Pictures (1977, Artists Space) a Mixed Use, Manhattan (2010, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, Madrid). Jako profesor vizuálních a kulturních studií působil na University of Rochester.

Marisa Merz (1926–2019) zemřela 20. července ve věku devadesáti tří let, přičemž do světa umění vstoupila až ve svých čtyřiceti letech. Byla manželkou Maria Merze a spolu s ním patřila do skupiny Arte Povera (termín Germana Celanta). Působila především na poli konceptuální skulptury a pracovala s rozličnými materiály. Své práce nepojmenovávala ani nedatovala, jelikož ji k tomu vedl odpor k dějinám umění a uměleckým autoritám, které, jak sama proklamovala, neuznávala. Její dcera Beatrice Merz založila v Turíně Fondazione Merz, které funguje od roku 2005 a prozatím prezentuje zejména práce Maria Merze.

Marisa Merz, Bez názvu, 1966, hliník, Tate Modern, Londýn, zdroj: wikimedia commons, Marie-Lan Nguyen

Nancy Reddin Kienholz (1943–2019) byla multimediální umělkyní, jež intenzivně pracovala zejména se svým manželem, Edwardem Kienholzem. Jejich instalace Five Car Stud (1962–1972) byla například součástí přehlídky documenta 5, kterou kurátoroval Harald Szeemann. Společně se svým mužem vytvořila znepokojivé dílo, které se zabývá otázkami politiky vnitřní i vnější a podle Jeffreyho Kastnera je bolestivě aktuální dodnes.