TOP svět 27. 5.–2. 6. 2019

Zaměstnanci Louvru stávkovali kvůli nadměrnému množství návštěvníků – Francouzský senát se ukázal být v souvislosti s rekonstrukcí katedrály Notre-Dame konzervativním seskupením – Zemřel francouzský filozof Michel Serres – V Oslu a Varšavě mají nová umělecká bienále – V USA se prostřednictvím Google Spreadsheet šíří informace o mzdách zaměstnanců v muzeích.

1/ Noční můra Musée du Louvre

Realita je podstatně jiná – Louvre bez lidí, zdroj: Wikimedia Commons Gzen92

To, co je pro česká muzea umění jejich největším snem, se v pařížském Musée du Louvre stalo noční můrou. Řeč je o počtu návštěvníků, který se v nejslavnějším muzeu na světě od roku 2009 zvýšil o dvacet procent na celkových 10,2 mil. vstupů (údaj z roku 2018), přičemž počet zaměstnanců starajících se o kontakt s návštěvníky se o sedm procent snížil a budovám též nebyla zvýšena prostorová kapacita (více zde). Na tuto skutečnost minulé pondělí zareagovala stovka servisních zaměstnanců a zaměstnankyň stávkou. První den v týdnu jsou mnohá muzea zavřena, výjimku však tvoří právě Louvre, proto bylo stávkou dotčeno více návštěvníků, než kdyby se konala v jiný den. Situace tak vyvolala značnou kritiku na sociálních sítích (informuje o tom server The Local). Vedení muzea navracelo vstupné těm, kteří si vstupenky pořídili s předstihem na oficiálních stránkách muzea. Stávkující zaměstnanci prostřednictvím syndikátu Sud Culture Solidaires uvedli, že se muzeum doslova „dusí“ návštěvníky, zaměstnanci zodpovědní za ostrahu objektu a děl přestávají zvládat provoz, a tím pádem je ohrožena bezpečnost sbírek, budovy a v neposlední řadě též návštěvníků, kteří by se v případě nouze v tak velkém počtu velice obtížně dostávali ven z budovy. Zaměstnanci již dříve požadovali zřízení pracovní skupiny, jež by se zabývala otázkou snížení počtu návštěvníků a řízení jejich pohybu tak, aby byl optimální. Více, než půl druhého sta stávkujících se též shromáždilo před francouzským Ministerstvem kultury s požadavkem navýšení počtu zaměstnanců. Tisková mluvčí muzea apeluje na návštěvníky, aby si pokud možno pořizovali vstupenky s předstihem. (více zde)

2/ Podle francouzského senátu by měla katedrála Notre-Dame vypadat přesně jako před požárem

"Ach jo", Chiméra na střeše katedrály Notre-Dame, zdroj: Wikimedia Commons Jawed Karim

Jelikož je vlastníkem katedrály Notre-Dame stát, francouzští senátoři minulé pondělí jednali o novém zákonu týkajícím se rekonstrukce této památky, v němž se postavili proti několikrát avizovanému plánu prezidenta Emmanuela Macrona a francouzského premiéra Edouarda Philippa inovativně obnovit slavnou pařížskou dominantu, jejíž střecha a sanktusník zničil 15. dubna tohoto roku rozsáhlý požár, na základě mezinárodní architektonické soutěže. Aniž by byla zatím vyhlášena, svět zaplavilo množství zajímavých návrhů obnovy katedrály, mezi nimiž lze zmínit ty od NAB studia (Francie), Studia Miysis (Belgie) nebo nejznámější návrh Vincenta Callebauta (Belgie), jenž reflektuje stav před požárem, avšak střecha je zde navržena z moderních materiálů s dominujícím prvkem skla a flóry. Střecha katedrály by tak fungovala jako obrovský skleník. Vedle těchto seriózních návrhů se vyskytly i takové, které se chopily příležitosti pomocí své vizualizace formulovat kritiku globalizace a upozornit, mnohdy ironicky a kontrastně k funkci katedrály, na povrchnost současného světa zahlceného pop kulturou, který ztratil schopnost sebereflexe a pokory. Vizualizace bazénu, parkoviště nebo loga McDonaldu či značky Louis Vuitton jsou nejlepšími zástupci tohoto přístupu. Ačkoliv množství ze zmíněných návrhů tvarově vychází z původní podoby, francouzský senát zřejmě i na ně reagoval klauzulí ve zmíněném zákonu, která předepisuje, aby byla slavná katedrála jakožto symbol Paříže a sídlo arcibiskupa věrně obnovena do podoby před požárem. Jelikož jsou provoz a opravy katedrály z velké části financovány z nadačních prostředků (Přátelé katedrály Notre-Dame), ihned po požáru vznikla veřejná sbírka na záchranu a obnovu této unikátní památky, na jejímž kontě je nyní již několik set milionů eur (mezi největšími donátory jsou Bernard Arnault nebo François-Henri Pinault, více zde). Otázkou tedy zůstává, zda konzervativní přístup francouzského senátu ještě nebude přehodnocen nejen ze strany těchto donátorů, ale zejména parlamentu a úřadu prezidenta, podle něhož by měla být nová podoba hotova do roku 2024, kdy v Paříži proběhne olympiáda. Podle některých odborníků je tento termín ale nereálný (více zde a zde).

3/ Zemřel francouzský filozof Michel Serres

V sobotu 1. června zemřel ve věku osmdesáti osmi let francouzský filozof a akademik Michel Serres, jenž je autorem mnoha děl, z nichž k nejvýznamnějším patří pětisvazkový cyklus Hermés (1969–1980) nebo Les Cinq Sens (Pět smyslů, 1985). Serres se narodil roku 1930 v městečku Agen (kraj Lot-et-Garonne). Vystudoval filozofii na École Navale a École Normale Supérieure, studia dokončil v roce 1955. Doktorát získal v roce 1968 a tehdy začal vyučovat v Paříži. Jako velice mladého jej zasáhla válka, kde se poprvé setkal se smrtí, jež se stala jedním z jeho hlavních témat, stejně jako andělé a čas. Jako profesor působil též v USA (Stanford University). V již zmíněném rozsáhlém cyklu Hermés se věnuje zejména teorii komunikace, která je podle něj důležitá i v rámci filozofie, která má za úkol zprostředkovat poznatky z mnoha oborů současně. Serres vnímá komunikaci jako mnohovrstevnatou strukturu. Důležitým pojmem je v tomto případě také šum jako její podstatný prvek. Jeho práce má výrazný přesah nejen do literatury, ale i vizuálního umění.

Michel Serres v roce 2014, zdroj: Wikimedia Commons Briand

4/ V Oslu i Varšavě mají nová bienále

Minulou středu byl zahájen první ročník Bienále Oslo (NO), jenž prezentuje sedmnáct umělců z celého světa, jejichž díla jsou instalována ve veřejném prostoru. Nově zavedený formát nemá své jednotící téma, výsledky jednotlivých ročníků setrvají na místě po dobu pěti let a organizátoři odmítli přijímat podporu ze soukromých zdrojů. Kurátory letošního ročníku jsou Per Gunnar Eeg-Tverbakk a Eva González-Sancho Bodero, kteří na tomto projektu pracují od roku 2014 v organizaci Oslo Pilot. Per Gunnar Eeg-Tverbakk (nar. 1964) je umělec a kurátor, jenž v letech 2009–2012 působil jako ředitel Kunsthalle Oslo. Eva González-Sancho Bodero je kurátorka pocházející ze Španělska a dlouhodobě se pohybující na mezinárodním uměleckém poli. Věnuje se zejména otázkám veřejného prostoru, roli jazyka a neautoritativním uměleckým postupům. Bienále je financováno z rozpočtu hlavního města a letošní ročník má rozpočet 25 mil. norských korun (cca 65 mil. Kč). Proklamovaným cílem přehlídky je dostat umění do ulic v protikladu k množství soukromých a veskrze uzavřených galerií, kterých je po celém městě velké množství.

Ve Varšavě byl minulý týden zahájen taktéž první ročník tamního bienále s názvem Let’s organise our future!, jehož program je oproti Oslu značně progresivnější. Tato přehlídka byla zahájena 24. května, potrvá do konce června a je zaměřena na interdisciplinární přístup. Scelujícím tématem je tvorba budoucnosti, rozšíření obzorů socio-politické imaginace a pozitivní alternativy současnosti. Jednoduše jde o svět, ve kterém bychom chtěli žít. Varšavské bienále se bude odehrávat na celkem šestnácti místech, kde se odehrají desítky prezentací, přednášek a performancí. Samozřejmostí je široká mezinárodní účast, z níž prakticky nelze vybrat hlavní highlighty. (více zde)

5/ V USA se prostřednictvím Google Spreadsheet šíří informace o mzdách zaměstnanců v muzeích

Dokument Art/Museum Salary Transparency 2019, zdroj: Artnews

V rámci absolutní transparentnosti a zjištění stavu uvnitř kulturních institucí založila Michelle Millar Fisher, kurátorská asistentka pracující ve Philadelphia Museum of Art (PMA), jež dříve působila i v Metropolitním muzeu, Muzeu moderního umění a Guggenheimově muzeu v New Yorku, veřejný dokument na Google Spreadsheet s názvem „Art/Museum Salary Transparency 2019“ a přes svůj Instagram zaslala výzvu ostatním zaměstnancům a zaměstnankyním muzeí, aby do dokumentu anonymně připojili své údaje týkající se instituce, smluv a mezd. Údaje v dokumentu rychle přibývají a podle zakladatelky dokumentu je sdílení dříve utajovaných informací velice prospěšné kvůli zavedení férových podmínek pro všechny pracovníky v kultuře. Fisher k tomu uvedla: „Doufám, že to podnítí diskuzi spolupracovníků. Pokud něco podobného neuděláte, všechno zůstane při starém. Někdy stačí jedna drobná akce. Solidárnost je jedinou cestou ke změně.“ Fisher doufá, že její akce bude mít stále širší dopad. (více zde a zde)