Lorem ipsum dolor

Zemřel americký umělec Pope.L

3. 1. 2024Petra LexováZprávy

Během vánočních svátků zemřel americký umělec a performer Pope.L (1955–2023). Celoživotně problematizoval rasové otázky i složitost jazyka, kterým o nich mluvíme. Zprávu ze světa připravila Petra Lexová.

Jeho dílo se soustředilo na společnost, politiku i současnou kulturu, kterou problematizoval ze své vlastní perspektivy afroamerického umělce. Ikonickými se staly jeho crawling performance (The Geat White Way: 22 Miles, 9 Years, 1 Street, 2002), ve kterých se plazil po ulicích New Yorku. Oblečený v obleku nebo kostýmu supermana se skateboardem na zádech zdolával dlouhé vzdálenosti, aby zdánlivě jednoduchým gestem poukázal na spletité problémy úspěchu, pokoření, utrpení související s rasovými předsudky.

Pope.L (William Pope) se narodil v New Jersey do ekonomicky i sociálně nestabilní rodiny. „Můj rodinný život byl velmi nejistý. Té nejistoty se nikdy nezbavím. […] Vyrůstáte ve strachu. Uvědomujete si, že mezi vámi a lidmi z ulice není velký rozdíl,“ uvedl v rozhovoru s Marthou Wilson v roce 1996. Jeho raná zkušenost formovala i pozdější umělecké směřování, kdy se zamýšlel nad systémem úspěchu a moci.  

V polovině sedmdesátých let navštěvoval Pratt College v Brooklynu, ale kvůli chybějícím finančním prostředkům školu nedokončil a začal pracovat v továrně. Souběžně navštěvoval nezávislý program Whitney Museum a studium v oboru vizuálního umění se mu podařilo dokončit až začátkem osmdesátých let na Mason Gross School, Rutgers University v New Jersey. V té době se věnoval jak malbě, literatuře, tak performance. Jeho akce byly formované i divadelní zkušeností, kterou získal během studia a své pozdější práce pedagoga na Bates College v Lewistonu v Maine. Od sedmdesátých let začal vytvářet performance v ulicích New Yorku – jako například Thunderbird Immolation alias Meditation Square Piece (1978), kdy seděl a meditoval na chodníku v SoHo obklopený zápalkami s odkazem na mnichy, kteří se protestně zapálili v reakci na válku ve Vietnamu.

Větší veřejnou pozornost umělecké scény ale vzbudila až jeho veřejná performance I Get Paid to Rub Mayo on My Body (1991) v okně newyorského uměleckého prostoru Franklin Furnace, během níž se celý pomazal majonézou. Hmotou, která mu měla propůjčit dočasnou „bělost“. Jak poznamenala umělkyně a spisovatelka Aria Dean v eseji The Trickster Art of Pope.L Draws Power from Negation pro Art in America, „Pope.L používá své vlastní tělo místo toho, aby vytvářel němou sochu, aby přemýšlel o zacházení se sebou samým jako s objektem na základě negace“.

Pope.L se celoživotně zabýval otázkou rasy i tím, co představy o rase vytváří, stejně jako stereotypy, které jsou s ní spojené. Pro dlouholetý projekt nazvaný The Black Factory, který začal v roce 2004, vytvořil uměleckou inscenaci na kolech, s níž cestoval z Maine do Missouri, jako součást přehlídky organizované Massachusetts Museum of Contemporary Art. Továrna obvykle přijela do města, kde Pope.L požádal místní, aby přinesli věci, které jim asociují „černošství“ (blackness). Nashromážděné předměty pak často vypovídaly o stereotypním uvažování – jako extra velké kondomy nebo šátky, které Pope.L zakomponoval do volně hraných scének. Předměty následně dokumentoval, archivoval i využíval v pozdějších dílech. 

Okolo roku 2010 začala být jeho práce obecně oceňována a objevovala se na velkých mezinárodních přehlídkách jako documenta v Kasselu (2010) nebo později Whitney Biennial (2017). V roce 2023 se také dočkal své první britské institucionální výstavy v South London Gallery. Přehlídka s názvem Hospital je k vidění až do února letošního roku. Představuje rekonstrukci a aktualizaci jeho starších děl i nové instalace a objekty. Nádoby s kapající tekutinou nebo rozbité láhve přibližují pocit nemocničního prostředí a blížícího se konce. Výstava pak obecně problematizuje otázku paměti, rozkladu, zapomnění nebo truchlení. Jak Pope.L uvedl v krátkém videu: „Věřím, že umění re-ritualizuje každodennost, aby odhalilo něco nového o našich životech. Toto odhalení je vitalitou a je to síla změnit svět.“

Petra Lexová | Vystudovala dějiny umění a učitelství výtvarné výchovy. Věnuje se výzkumu středoevropského sochařství 60. a 70. let a architektuře. V současné době je doktorandkou na Semináři dějin umění MU v Brně a přednáší na Ústavu věd o umění a kultuře FF JU v Českých Budějovicích.