Zemětřesení v Maroku způsobilo ztráty na životech i škody na kulturním dědictví

V pátek 8. září zasáhlo pohoří Vysoký Atlas silné zemětřesení o síla 6,8 stupně Richterovy škály. Zásadně poškozeny byly vesnice, města i památky UNESCO v centrální části Maroka. Epicentrum se nacházelo pouhých 78 kilometrů od významného historického a kulturního centra Marrákeše, čtvrtého největšího města země. O události píše ve Zprávě ze světa Petra Lexová.

Poničený minaret mešity Kharbouch v Marrakéši. Foto: Unesco

Dopady zhoršující se klimatické krize jsme na přelomu srpna a září mohli pozorovat na řadě míst celé planety. Po letních požárech čelily státy jako Řecko, Slovinsko, Pákistán nebo Čína masivním povodním. Začátkem září pak tento apokalyptický scénář doplnilo jedno z nejsilnějších zemětřesení za posledních sto let v centrální části Maroka, které má podle CNN v současné chvíli nejméně 2 862 obětí a 2 500 zraněných. Celkový počet je však neznámý kvůli nejasné situaci v odlehlých horských vesnicích, které zůstávají stále nedostupné. V pondělí 11. září pak severozápadní část Afriky zasáhla bouře Daniel, která poničila pobřeží Libye a vedla k protržení dvou přehrad, které následně poničily přístavní město Derna a další města a vesnice na pobřeží. Rozsah katastrofy se stále posuzuje, ale současné odhady uvádějí více než 10 000 obětí.

Podobně jako v Libyi, není ani v Maroku dosud znám úplný rozsah škod. Vedle ztrát na životech byla poničena města a zasaženy i významné historické památky, včetně těch uvedených na seznamu UNESCO. Nejvíce byla zničena města v provincii Al Haouz a téměř všechny domy v oblasti jsou staticky narušeny.

Podle organizace WHO byla výrazně poškozena i historická část Marrákeše Medina vybudovaná v 11. století dynastií Almoravidů jako politické, ekonomické a kulturní centrum celé oblasti. Místo má zároveň zásadní význam pro islámské náboženství. Nacházejí se zde cenné památky, jako je mešita Koutoubiya, Kasbah, cimbuří z červeného pískovce nebo paláce Bandia, Ben Youssef Madrasa a řada dalších památek. Podle zpráv byl poškozen minaret známý jako „střecha Marrákeše“, minaret mešity Kharbouch v rohu slavného náměstí Jemaa el-Fna se zřítil a celá mešita je nestabilní. Vážně poškozeny byly i zdi z červeného pískovce obíhající staré město a zničena byla také mešita Tinmel z 12. století, významný příklad architektury Almohad nacházející se 100 kilometrů jihovýchodně od Marrákeše.

Městské zdi v Marrakéši. Foto: Wikimedia Commons

Marocký král Mohammed VI. nařídil zřízení pomocné komise, která bude distribuovat pomoc přeživším a těm, kteří při katastrofě přišli o domov. Lidé se však bojí vrátit do poškozených domů a celé rodiny přebývají v ulicích města i na fotbalových hřištích. Řada států nabídla Maroku mezinárodní pomoc. Francie aktivovala rezervy z místních vládních fondů na humanitární operace v postižených regionech a dále se chystá poskytnout částku 5 milionů eur. S ohledáváním postižených míst pomáhají i vojenští specialisté ze Španělska a Velké Británie. The New York Times pak sestavilo seznam organizací, kde je možné přispět na pomoc obětem. Mezi mezinárodními organizacemi je například Marocká společnost Červeného půlměsíce, která má nouzový fond pro případ katastrofy. Na ten již přispěl Červený kříž částkou 200 tisíc dolarů. UNICEF zaměřený na podporu dětí do oblasti rovněž vysílá svůj tým a spolu s Doktory bez hranic sbírá dary pro oběti v oblasti. Podobně organizace CARE, pracující s chudými komunitami.

Katastrofické události, jejichž následků jsme v posledních měsících svědky, jsou důsledkem stále se zhoršující klimatické situace. Jak uvedla nejnovější studie v odborném časopise Science Advances minulý týden, Země pro člověka již není bezpečným místem. Poškození planety, využívání přírodních zdrojů a znečištění překročilo planetární hranice bezpečnosti definované v roce 2009. Mezi ně patří devět podoblastí, které byly v letošním roce opět přezkoumány týmem 29 vědců z osmi zemí vedených ředitelem Postupimského institutu pro výzkum klimatu Johanem Rockströmem a Katherine Richardson z Kodaňské univerzity. Podle Rockströma je situace velmi vážná, ale stále je čas ji změnit. Současné klimatické katastrofy by měly být dostatečným alarmem k intenzivnější snaze o jejich prosazení.