TZ: Karel Nepraš v Galerii Závodný

Karel Nepraš / Galerie Závodný / Mikulov / 6. 12. 2022 – 28. 2. 2023

Výstava Karla Nepraše /1932 – 2002/ v Galerii Závodný by chtěla prostřednictvím výběru z uzavřeného díla připomenout nedožité devadesáté narozeniny autora.

Karel Nepraš, který stál u zrodu několika uměleckých uskupení /např. dadaisticko- surrealistické uskupení, které bylo r. 1957 přejmenováno na Šmidrové, Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, 1963/, se postupně vyprofiloval v originální individualitu. Silná autenticita jeho autorského rukopisu a odvaha hledat nové formy i materiál zbavila jeho plastiky dobové zátěže a umožnila je vnímat jako aktuální a nadčasové i současnému divákovi.

Karel Nepraš si již ve svých raných kresbách, kreslených vtipech i knižních ilustracích /např. díla F. Kafky, E. A. Poea/ vybral lidskou postavu jako prostředníka svého sdělení. Některé kresby jsou jako gagy stupňovány do absurdity, komické grotesky, jiné s anatomickou přesností mapují propojení svalových tkání a kosterního aparátu.

Seznamování se sochařským materiálem a jeho možnostmi vrcholí po roce 1964 v plastikách červených hlav a postav, které jsou tvořeny z drátů pokrytých obvazovým materiálem a červeným lakem. Častými náměty jsou dialogy dvou jedinců a reliéfy hlav s mechanickými převody. Oba motivy parafrázují nemožnost skutečné komunikace. Důvodem mohou být vztahové problémy mezi lidmi a také vzrůstající politická cenzura.

Na přelomu 60. - 70. let začíná autor pracovat s litinou, kovovým šroubením, porcelánem a dalším industriálně zpracovaným materiálem, vzniká tak rozměrná realizace v architektuře Rodina, připravená k odjezdu, 1969 a také soubor kráčejících, sedících či stojících postav, kterými se Karel Nepraš otevřeně hlásí k obdivu sochařského umu italského umělce Alberta Giacommetiho.

Díky užití technického porcelánu a elektroporcelánu se 90. letech Karel Nepraš zabývá i krajinnými motivy. Soubor jeho krajin je značně minimalizován, odhaluje vazbu autora k tomuto materiálu, která vychází z jeho středoškolského studia na keramické škole v Praze.

Galerie Závodný by ráda poděkovala rodinným příslušníkům, kteří se účastnili přípravy výstavy, zapůjčili díla Karla Nepraše a poskytli fotografický materiál z rodinného archivu a archivu Jana Slavíka, který snímky pořídil v průběhu výstavního projektu v Centru současného umění Dox v Praze.