TZ: Když není na co se dívat, nedívej se / Když není na co čekat, nečekej …

TZ: Když není na co se dívat, nedívej se / Když není na co čekat, nečekej …

Skupina studujících a vyučujících pražské UMPRUM se během exkurze na 59. Bienále Benátky rozhodla spontánně reagovat na stav uzavřeného pavilonu České a Slovenské republiky. Ten na rozdíl od většiny zbývajících národních pavilonů nenabídl v rámci letošního bienále žádnou výstavu či alespoň krátkodobý projekt – intervenci, aktualizaci, digitální vizualizaci, performativní výstup atp. Uzavřený stav se zřizovatelé rozhodli namístě okomentovat pouze nepříliš nápadně umístěnou cedulí s informací, že objekt je nepřístupný z technických důvodů.

Skupina UMPRUM se proto v návaznosti na diskusi o tom, jak lze „uzavření“ coby symbolické gesto vnímat, a jaké jsou možnosti kritické reakce, rozhodla realizovat kolektivní happening „falešné fronty“. Následovala odezva ze strany Bienále, které se rozhodlo postupně narůstající frontu rozehnat, a zájem o dění uvnitř československého pavilonu zarazit zalepením klíčové dírky hlavního vstupu. 

„Nápad vytvořit falešnou frontu vznikl z pocitu deziluze a frustrace z uzavřeného československého pavilonu v Giardini. Chtěli jsme přerámovat negativní emoce, nějak se ke stavu vyjádřit. Napadla nás fronta – společné čekání na něco, co sice není, ale přejeme si, aby bylo. Akci jsme původně zamýšleli jen sami pro sebe, ale do fronty se začali přidávat kolemjdoucí, začala narůstat. Někoho, kdo stál vepředu přitom napadlo, že by mohl pocit očekávání a ‚skutečnosti fronty‘ umocnit tím, že se skloní ke klíčové dírce – podívá se dovnitř – a z fronty následně odejde. Tím se dalo vše do pohybu. U klíčové dírky jsme se začali střídat: nahlédli jsme do prázdného a potemnělého pavilonu, a šli se zařadit zase na konec čím dál větší řady lidí. Ve frontě byla od začátku veselá atmosféra, společná energie a radost ze skutečnosti, že se společně „vyjadřujeme“. A že se díky nám o československý pavilon ostatní návštěvníci Bienále zajímají. To bylo najednou mnohem důležitější než počáteční deziluze.” uvádí jedna z účastnic akce, Amálie Bulandrová.

Jelikož studujících a vyučujících UMPRUM, kteří se na místě rozhodli reagovat, bylo zhruba třicet, vyvolala početná fronta zájem kolemjdoucích takřka od začátku. To samo o sobě není překvapivé, vzhledem ke kontextu světové výstavy s velkými počty návštěvníků a návštěvnic, kde se u vstupu do většiny budov tvoří řady čekajících. Ve chvíli, kdy se navíc seřazená skupina před československým pavilonem začala hýbat a postupovat směrem ke vchodu, počet participujících ještě vzrostl. Překvapení pak ale nastalo ve chvíli, kdy po vystání fronty dotyční zjistili, že pavilon je uzamčený a pohled klíčovou dírkou nabízí jen neurčité tmavé obrysy.

„Přestože nezasvěcení kolemjdoucí, kteří se přidali, mohli pochopit až na samotném konci, že se jedná o subversivní, vlastně kriticky laděnou frontu, na jejímž konci “nic” není, reagovali pozitivně.  Většinou se smáli a se zájmem se doptávali na důvody uzavření objektu. Nikdo se nezlobil, že čekal zbytečně,“ dodává další ze studujících UMPRUM, Mariana Bouřilová.

Zvýšený zájem o Český a Slovenský pavilon v Benátkách nicméně vyvolal negativní reakci na straně Bienále, které se rozhodlo spontánní akci skupiny UMPRUM ukončit s odvoláním na klamání návštěvníků výstavy. Aby tak učinili, zalepili klíčovou dírku hlavního vstupu pavilonu lepící pásku, čímž znemožnili nahlédnutí dovnitř. Ke vchodu umístili dva strážníky, kteří jej hlídali, dokud se všichni nerozešli.

Český a Slovenský pavilon v Benátkách tak byl po celou dobu Bienále 2022 uzavřen. Podle webu jednoho ze zřizovatelů – Národní galerie Praha – je tento objekt „dočasně uzavřen z důvodu rozsáhlé celkové rekonstrukce, kterou si vyžádalo poškození střechy a střešních a stropních konstrukcí z důvodu pádu stromu v létě 2019“. Jak ale uvedl v rozhovoru z května 2019 Pavel Piekar, byl projekt rozsáhlé rekonstrukce připraven ještě před samotným poničením střechy. Pád stromu tak mohl jeho realizaci snad jen uspíšit, což se ale doposud nestalo.

Komentářů vztahujících se ke skutečnosti, že vedle pavilonu Ruska zůstal právě československý „národní“ pavilon jako jediný po dobu letošního bienále uzavřený, již bylo zveřejněno několik – například ve formě otevřeného dopisu, diskuse, performativní akce či praktického manuálu.  Společné těmto výstupům je kritické zhodnocení uzavřeného stavu, stejně jako institucionální kritika zřizovatelů pavilonu. Shodují se také na skutečnosti, že existují možnosti, jak pavilon v rámci bienále „využít“ i přes jeho poškozený stav. Uvedené ve výsledku demonstrovala i akce-happening studujících UMPRUM, jenž bez jakéhokoliv očekávání či příprav vzbudil zájem a zvědavost ostatních návštěvníků.

Frontu jako takovou lze v obecné rovině vnímat jako ukazatel skutečnosti, že místo, před kterým se tvoří, nabízí nějaký typ exkluzivního či nedostatkového zboží nebo zážitku.  Co když ale fronta reaguje opačně – na absenci takového obsahu? Může se uměle vytvořená fronta, tematizující nepřítomnost něčeho, po čem je poptávka, stát “hybatelkou” statutu quo?  Přestože uvedené otázky nikterak nefigurovaly u příprav a realizace happeningu, který se uskutečnil v sobotu 5. 11. 2022 odpoledne v Giardini benátského Biennale Arte, přirozeně z něj posléze vyústily.

Pro umělce a umělkyně, kurátory a kurátorky nebo například zřizovatele galerie či národního výstavního pavilonu může znamenat fronta, která se před budovou vytvoří, jistý typ úspěchu a potvrzení zájmu o dění uvnitř. V případě, že se uvnitř ale nic nenachází, je pak taková “paradoxní fronta” o to jasnější formou demonstrace skutečnosti, že aktuální stav není vítaný a veřejnosti lhostejný.

VIDEOZÁZNAM Z AKCE /  Tatiana Piussi (eds.)

Když není na co se dívat, nedívej se …  Když není na co čekat, nečekej …  /Československý pavilon v Benátkách / Giardini della Biennale / 5. 11. 2022, 14:15 - 14:55 

FRONTA:

Daniel Altera, Bianka Barniaková, Jiří Bartoš, Mariana Bouřilová, Amálie Bulandrová, Sarah Dubná, Anna Fiedlerová, Nina Fitzgerald Graham, Marie Hantáková, Kristína Anežka Hlavinková, Anna Holínská, Lea Horecká, Jana Chmelařová, Zuzana Jakalová, Míša Jamborová, Emma Kabešová, Anna Kazantseva, Dmitry Kazantsev, Anna Kreiza, Šenay Kobak, Kristýna Kouklová, Tadeáš Kyncl, Dominik Lang, Jakub Lukáš, Marek Tomáš Mirčev, Tamara Pauknerová, Rozálie Ponocná, Nicolas Prokop, Tatiana Piussi, Ahyeon Yu, Jonáš Richter, Kristýna Polivková, Sláva Sobotovičová, Lim Jeong Soo, Nikola Šmeralová, Hubert Švaříček, Kateřina Šípová, Shira Ellen Roth, Sadie Tankard, Elizabeta Vuová