Vítězem Grand Prix Architektů – Národní ceny za architekturu pro rok 2022 je Kunsthalle Praha od Jana Schindlera, Ludvíka Seka a Zuzany Drahotové z Schindler Seko Architekti. Spolu s komplexem Bořislavka, který byl oceněn v kategorii Urbanismus, se jedná o dva výrazné projekty financované úspěšnými českými podnikateli. Jak si všímá ve zprávě ze světa Petra Lexová, oba dva projekty přitom vzbuzují kontroverze.

Původní novoklasicistní Zengerova transformační stanice v Praze na Klárově od architekta Viléma Kvasničky byla postavena v letech 1930–1932 a sloužila pro napájení pražských tramvají. Budovu, která dlouhodobě nesloužila původnímu účelu, získali v roce 2015 manželé Petr a Pavla Pudilovi skrze nadaci The Pudil Family Foundation. Ta vznikla o rok dříve, kdy manželé do nadace vložili svoji rozsáhlou sbírku maleb, kreseb a grafik 20. a 21. století. Původní budovu trafostanice nechali přestavět pro účely galerie, která měla sloužit k prezentaci jejich kolekce a pořádání pravidelných výstav. Jak informuje Forbes, samotná investice vyšla i s připočtením nákladů na koupi domu na osm set milionů korun.

Kunsthalle Praha se veřejnosti otevřela letos v únoru. Samotné zahájení provozu už od začátku doprovázel masivní mediální zájem i diskuse nad transformací celého objektu a nad etikou financování umění. Kritika směřovala především k Petru Pudilovi, který díky prodeji podílu bývalého státního podniku Mostecká uhelná v roce 2010 získal značný finanční kapitál. Řada dalších kritiků v činnosti nadace spatřovala formu artwashingu, kdy skrze filantropické aktivity Pudil očišťuje své podnikatelské aktivity spojené s oblastí průmyslu zhoršující klimatickou krizi (na ekologickou vizitku budovy Kunsthalle se můžete podívat zde). Zároveň se od začátku diskutovalo o vlivu soukromých výstavních institucí na výtvarnou scénu. Tomuto tématu se mimo jiné věnovaly i Anežka Bartlová a Anna Remešová v rozsáhlém komentáři pro Artalk.

Otázka financování a „privatizace kultury“ však není jediným tématem spojeným s Kunsthalle Praha. Jak si podrobně všímají i Jan Zikmund a Jakub Potůček v říjnovém Art Antiques nebo ve svém textu pro Archiweb Kateřina Tobišková, diskutabilní je i samotná rekonstrukce památkově chráněné technické budovy.

Zpočátku avizovaná citlivá rekonstrukce historické budovy vzbudila vlnu kritiky už v roce 2018, kdy samotná rekonstrukce probíhala v rozporu s původním plánem. Jak zmiňují autoři textu pro Art Antiques: „Celá budova byla během krátké doby až na obvodové zdi a zadní část se schodištěm zbořena.“ Přitom šlo o kulturní památku a celá rekonstrukce byla schválena Národním památkovým úřadem. Jak píše Kateřina Tobišková, inspekce odborníků z Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT jen potvrdila, že byl dům „namísto rekonstrukce spíše demolován“.

Památková inspekce situaci komentovala, že práce nejsou plně v souladu se zájmy památkové péče, ale jsou úměrné stavu budovy. Tedy především s ohledem na stav interiérů, které byly tvořeny s použitím hlinitanových cementů, hojně užívaných ve 30. až 50. letech. Ty se po letech často drolily a musely být pro špatný stav budovy odstraněny. Z původní hmoty tak byla zachována pouze fasáda budovy a nárožní část objektu spolu se třemi sanovanými pilíři v západním průčelí. Jak uvádí Potůček se Zikmundem, byly přitom podle analýzy hlinitanové cementy použity pouze v zadním traktu a v jednom venkovním nosném sloupu. Dalším uváděným důvodem vybagrování parcely byla vysoká míra kontaminace, kterou šlo podle autorů rovněž řešit citlivěji, podle zkušeností jiných příkladů konverzí z minulých let. Je tedy pravděpodobné, že pro investora a architekty bylo snazší pro výstavní účely komplikovaný vnitřní prostor zcela odstranit a přebudovat.

Do devětadvacátého ročníku Grand Prix Architektů se letos přihlásilo 255 projektů. Odborná porota výjimečně vedle hlavních cen udělila i sedm čestných uznání „s ohledem na vysokou kvalitu přihlášených projektů“ (více zde). V soutěži letos uspěly hned dva projekty financované tuzemskými miliardáři. Vedle samotné Kunsthalle Praha, za kterou stojí již zmíněný Petr Pudil, spolumajitel investiční skupiny PBD, zvítězilo v kategorii Urbanismus Bořislavka Centrum. Rozsáhlý kancelářsko-obchodní komplex nechal vybudovat druhý nejbohatší Čech Karel Komárek a stavba se stala sídlem firem z jeho skupiny KKCG Real Estate Group. Projekt Bořislavky za více než 3,5 miliardy korun je dosud největším počinem Komárkovy finanční skupiny. Za celým komplexem stojí architekti z ateliéru Aulík Fišer Architekti, kteří areál nechali zkrášlit dílem Na horu Federica Díaze. KKCG je navíc také generálním partnerem letošního Grand Prix Architektů – Národní ceny za architekturu. Toto spojení se samotnou organizací soutěže vzbuzuje otázky, do jaké míry mohla být soutěž nestranná.