TZ: Mojmír Ševčík v Galerii Sibiř

Mojmír Ševčík / Můj Mír / kurátorka: Jana Ovčáčková / Galerie Sibiř / Kulturní centrum Sibiř / Brno / 31.8. – 8. 9. 2022

V pořadí již šestá výstava v letos poprvé představené Galerii Sibiř nabízí vhled do prostoru, kde začíná tvůrčí práce téměř každého mladého autora. Prostředí foyer je specifické a pokud bychom chtěli vystavit práce fotografa stroze přibité na stěnách, musely by soupeřit s pozůstatky kovových profilů, nerovnostmi dřevěného obložení, či trčící kabeláže. Ač jsou tyto nedostatky součástí charakteru galerie, nástěnná díla nad nimi nemají mnohdy šanci zvítězit. Zdomácnění místa se ukázalo jako nejlepší tah pro prezentaci autentického celku nejen analogových fotografií. Čerstvý absolvent brněnské SŠUM dokázal pod kurátorským vedením Jany Ovčáčkové transformovat atmosféru galerie a přirozeně tak interpretovat náladu a pocit. V duchu podobných výstavních modelů v dalších nejen offspace galeriích, či zkrátka jako opozice bílé kostky s artefakty na stěnách, je autorova první výstava koncipovaná v souznění s osobností bývalého legionářského kina.

Můj mír není Vaše každodenní výstava fotek. Melancholie a syrovost, které zprostředkovává médium analogové fotografie skrze projevy pracujících chemikálií a světla, zasazené do útulného segmentu autorova každodenního prostředí umožní divákovi pozorovat to, co vzniku děl předchází. Usaďte se do křesla a pozorujte dva tulící se hady v teráriu, které je obskládané krabičkami od polaroidových filmů. Osobní artefakty, trofeje a na zdi pokojíčku stovky pečlivě zabalených, vyvolaných filmů ve fólii, nad nimiž do prázdna zírají čtyři duté, parohaté lebky. Podkres ambientní smyčky a barevných světel. Až z křesla vstanete, můžete se vrátit zpět do galerie osvětlené studenými tóny. Na zdech naleznete vizuální deníkové záznamy, které se od šumivých černobílých autoportrétů pomalu proměňují do analogového glitche v purpurové, plenér s ovcemi, stromy a vším, co k pobytu venku patří. Pozůstatky konkrétních, čitelných objektů pomalu ustupují, obraz je téměř abstrahován v poslední skupině snímků, kde přebírá kontrolu forma a obsah se rozpouští. Tři celky, které jsou neodmyslitelně spojeny s životem, s dospíváním a hledáním identity. Pokus o věrné vystižení dojmu, charakteru, rozpoložení. Soubor shrnuje jeden rok tvorby, finále středoškolského studia. Období stavby vlastního narativu, který absolvent dále překládá třetím osobám. Zodpovědnost za sebeprezentaci.

Vzhledem k celkové koncepci výstavy je však patrné, že Mojmír Ševčík nalezl způsob srozumitelné komunikace. Dostává se do nové úrovně, kterou je nejen využití charakteristických vlastností polaroidu, ale také studium v ateliéru Reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.