TZ: Stanislav Diviš a Aldin Popája v Galerii AMB v Hradci Králové

Stanislav Diviš, Aldin Popája / 2 × 7 / Galerie AMB / Hradec Králové / 28. 6. – 2. 9. 2022

Klub konkretistů letos oslavuje 55 let od svého založení v červnu roku 1967. Součástí oslav je i výstava Stanislava Diviše a Aldina Popáji s koncertem kultovní novolnné kapely Krásné Nové Stroje, jíž je Diviš frontmanem.

Stanislav Diviš a Aldin Popája jsou malíři různých generací, ale blízkého malířského projevu. Oba pracují s redukcí a geometrizací skutečnosti, již vnímají symbolicky. Sešli se jako pedagogové malířského ateliéru na pražské UMPRUM, jejich současná výstava vychází nejen z jejich tvůrčí příbuznosti, ale také z osobního přátelství. Co je však nejdůležitější, obrazy obou tvůrců jsou svým zaměřením blízké zásadám Klubu konkretistů, který v galerii amb v hradeckém Sboru kněze Ambrože vystavuje už rovné dvě dekády. Oba autoři pracují s geometrií, s čistotou a perfekcí malířského provedení.  Osobní rukopis je zcela nedůležitý, stejně tak se do tohoto typu obrazu nedostanou sentimenty, prvoplánové imprese a osobní emoce. Kompozice je založena na zlatém řezu, tedy na principech, jež se dají spočítat, ale jsou vlastností přírody. Už renesance obdivovala dokonalost božské proporce.

Čím se Diviš a Popája od konkretistů liší? Na první pohled symbolikou. Zatímco u domácích platí ono minimalistické – to, co vidíte, je to, co vidíte – pro hosty nesou geometrické formy hluboké významy. Aldin Popája do barevných obrazců ukládá historické dědictví Balkánu, vápenné štéčky, charakteristické pro středověké nekropole 12. až 16. století. Staré zdobené kameny a stély jsou jedním z pramenů národní identity a hrdosti. Jsou spojením víry, rytířství a lidové kultury, souvisí s pohádkami, pověrami a zvyky. Stanislav Diviš se inspiruje kubismem, zátišími či sochami Otto Gutfreunda, mj. autora masarykovského pomníku v Hradci Králové. Zadíváme-li se pořádně, objevíme mapy a také schémata pohybu lidí ve vymezeném prostoru – jde o spartakiády, jež umělce zaujaly proměnlivými geometrickými obrazci, stejně jako počasí nebo genetické tabulky. Schéma řízeného pohybu lidí, které se na obraze projevuje jako body, kružnice, přímky, vlnovky a jejich skrumáže, je zábavné, zároveň ale pragmatické, cynické až děsivé. Snad až zamrazí, jak se z krásných obrazů dá vyčíst snadná manipulovatelnost člověka moderní doby.

Stanislav Diviš (1953) pochází z Kutné Hory, v osmdesátých letech studoval na pražské Akademii výtvarných umění, kterou díky svým nápadným aktivitám – mikulášským besídkám a Konfrontacím, nemohl dokončit. Známe ho nejen jako klíčového člena úspěšné umělecké skupiny Tvrdohlaví, ale také jako zakladatele a hlas bandu Krásné nové stroje. Vyučoval na pražské Akademii výtvarných umění a na Uměleckoprůmyslové škole, kde byl jeho asistentem Aldin Popája. Jeho výrazným zaměřením je vědecký realismus, po té cykly Dva světy, Květy z ráje, Partitury, Zbytky, Nechtěné doteky a hlavně Spartakiády. V Hradci Králové měl v roce 2011 svou samostatnou výstavu v Galerii moderního umění v Hradci Králové.

Aldin Popája (1971) se považuje za českého malíře bosenského původu. Jeho témata jsou bosenská, ale většinu výtvarného vzdělání a přemýšlení o umění získal v Čechách. Narodil se v Jajci v bývalé Jugoslávii, na území Bosny a Hercegoviny. Na počátku devadesátých let studoval Akademii výtvarných umění v Sarajevu. Od roku 1995 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl asistentem v ateliéru malby u Pavla Nešlehy a později u Stanislava Diviše. Pedagogické činnosti se věnuje i nadále. Kromě grafické práce, hyperrealistických pláten a symbolických kamenných spáčů je Aldin Popája také autorem série Balkánci, namalované stylem věcného realismu, v níž dokázal, že je výborným pozorovatelem a vypravěčem. V Hradci Králové vystavoval v rámci výstavy Hyperrealismus v Galerii moderního umění (2002) a po té jsme viděli jeho slavné Derneky - Mejdany v Jajci v divadelní Galerii U Klicperů (2004).