Artalk.cz

RESET / Prostor – světlo – barva – zvuk v Galerii Benedikta Rejta v Lounech

Petr Nikl, Ondřej Smeykal, Martin Janíček, Petr Pastrňák, Dorota Sadovská, Johana Střížková, Michaela Vélová Maupicová, Matěj Plachý / RESET / Prostor – světlo – barva – zvuk / kurátorka: Lucie Šiklová / Galerie Benedikta Rejta / Louny / 21. 1. – 18. 4. 2021

Foto: Barbora Kovářová

Komentáře

    • Květoslav Chalupský

    ZASTAVTE R E S E T !
    Když jsem na vratech Galerie Benedikta Rejta uviděl obrovský nápis RESET doufal jsem, že
    autoři nápisu si jen neuvědomili pravý smysl tohoto slova. Když jsem na facebooku uviděl
    film o „probouzení spící krásky“ pochopil jsem, že slovo RESET charakterizuje přesně to co
    se v galerii a s galerií od nástupu nového vedení děje: trapnost, neodbornost, podprůměrnost,
    oportunismus všech zúčastněných a totální likvidace léta budovaných hodnot.
    Pan starosta ve svém dopise hejtmanu Ústeckého kraje uvedl, že „po několika letech ‚zimního
    spánku‘, kdy GBR nebyla příliš aktivní, pořádala minimum akcí a mnozí občané ani nevěděli,
    že zde tato významná organizace Ústeckého kraje sídlí, si dovoluje již nyní konstatovat, že se
    s osobou nové ředitelky blýská na lepší časy. První kroky paní Melenové a její představené
    plány totiž dávají naději, že se z pokladů ve sbírkách GBR bude těšit i někdo jiný než jen její
    zaměstnanci.“
    Ptám se tedy: Kde je zveřejněna koncepce rozvoje galerie, se kterou vítězná uchazečka uspěla
    u výběrové komise? Proč byly zlikvidované obě stálé expozice sestavené výhradně z
    nejkvalitnějších sbírek galerie? Jaká díla ze sbírek galerie nové vedení vystavuje teď?
    Proč musely zmizet webové stránky galerie, které obsahovaly dokumentaci výstav,
    doprovodných programů, výroční zprávy, dokumenty o stavu objektu a Pamětní síně Emila
    Filly na Peruci i všechny povinně zveřejňované údaje? Proč z hlavního vstupu zmizelo logo
    Galerie Benedikta Rejta od významného holandského grafika Henrika Bahrendse?
    Bude snad zlikvidováno i velké plechové logo umístěné v předprostoru galerie?
    A co Pešánek? Byla již jeho část, uložena v místě kde své etnografické nástroje rozložil hráč
    na didgeridoo doprovázející celý podivný rituál, vyhozena na skládku? Nebo alespoň při
    manipulaci rozbita?
    Vyhazování jaksi k lounské radnici patří. Pod její taktovkou byla totiž, v průběhu
    rekonstrukce, z lounského divadla vyhozena i slavná protipožární opona, kterou navrhli a
    vlastnoručně namalovali slavní lounští rodáci Zdeněk Sýkora a Vladislav Mirvald. Nahradila
    ji kontroverzní realizace podle návrhu Lenky Sýkorové provedena epoxidovým nátěrem na
    betonové ploše před divadlem a to za pouhých 9 mil. a na dofinancování akce dalších 1,7 mil.
    korun. Je to mimochodem částka vyšší než kolik stála rekonstrukce celé Galerie Benedikta
    Rejta (na tu město Louny nepřispělo ani korunou).
    Ptám se proto také, bude Lenka Sýkorová vystupující ve filmu jako nová členka poradního
    sboru GBR větší autoritou a zárukou odbornosti než dosavadní členové bezvýhradně
    respektovaní odborníci?
    Na záslužnou práci bývalé ředitelky Štefančíkové z aktérů této trapné inscenace, upozornil
    pouze místostarosta Loun Vladimír Hons. Jak ale pan starosta ve svém dopise zřizovateli
    poznamenal, „za lounskou radnici se výběrového řízení zúčastnil místostarosta Vladimír A.
    Hons jako člen komise, který v průběhu jednání komise nezaznamenal nic, co by výběr paní
    Melenové mohlo zpochybnit.“ Pan Hons je zřejmě muž dvojí tváře. Nebo se v něm přece
    jenom ozvalo svědomí? Znepokojit by ho totiž přinejmenším měla absence koncepce rozvoje
    galerie či vzdělání nebo praxe v oboru muzejnictví vítězné uchazečky.
    V Galerii Benedikta Rejta jsem po dobu svého působení získal mnoho cenných zkušeností a
    byl účasten nezapomenutelných okamžiků ve společností těch největších osobností kulturního
    života jak českého tak zahraničního. Byl jsem u toho, když vznikala budova Galerie
    Benedikta Rejta, která je dnes ikonou české architektury, když vznikala replika
    Československé fontány lázeňství Zdeňka Pešánka, kterou odborná veřejnost považuje za
    jedinečný počin, jehož dokončení zřizovatel galerie zabránil odvoláním ředitelky
    Štefančíkové – autorky této instalace, když se instalovaly nezapomenutelné výstavy,
    připravovaly zcela výjimečné a vysoce oceňované doprovodné programy a budoval
    výjimečný sbírkový a knižní fond. Po celou dobu pod vedením ředitelky Štefančíkové instituce vzkvétala a ctila tradice na nichž byla Galerie Benedikta Rejta založena jejím
    předchůdcem a prvním ředitelem Janem Sekerou.
    Je ostudou nekompetentních politiků, úředníků a laiků, kteří ač jim to nepřísluší, rozhodují o
    odborném směřování tak významné instituce a nezastaví se ani před její likvidaci, jak se to již
    stalo s Pamětní síni Emila Filly na Peruci a teď i s jeho stálou expozicí v Lounech.
    Jak se zdá, programem nové ředitelky Galerie Benedikta Rejta Kateřiny Melenové je pouze a
    hlavně RESET tedy LIKVIDACE.
    Ptám se konečně co se to vlastně děje? Kdo jsou Ti, kteří usilují o to, aby bylo posledních 30
    let existence Galerie Benedikta Rejta vymazáno z historie? Je toto přání obyvatel Loun? Těch,
    kteří psali do knihy návštěv jen slova obdivu a poděkování za nevšední zážitky? Těch, kteří se
    nadšeně podivovali nad tím, že instituce takové mezinárodní úrovně se nachází právě
    v Lounech?

    • Tomáš Fassati

    Samozřejmě, že absence dostatečně odborné výměny názorů v Lounech zásadně chybí, ale situace kolem GBR (podobně i v Benešově aj.) je především odrazem úpadku české společnosti charakterizovaného obavou až strachem z kritického myšlení a nedůvěře ve skutečně svobodné demokratické postupy včetně otevřené diskuse. Téměř vše se řeší zákulisně a potom silově politicky. Novináři při svém nedostatečném financování nestíhají do všeho pronikat a veřejnost se nechává opíjet různými rohlíky, přičemž jí záleží spíše na zábavě, které říká „kultura“ a kvalitní umění stojí stranou. Bohužel se tím mnohde nechala nakazit i mladá generace, která by mohla být považována za východisko z postkomunistické bryndy.
    Zde by se očekávala kompetentní reakce ze strany komory odborných pracovníků Rady galerií ČR, ale ta už dlouhou dobu trpí nedostatkem energie. A kdo další? Uměleckohistorická společnost? Sdružení kritiků? Spolek Skutek?
    Nejen mnohá města, ale i krajské úřady průběžně dokazují, že na zřizování sbírkotvorných výzkumných institucí nemají. Zejména ne za současného stavu legislativy, která jim dovoluje svévolné zásahy do kvality dlouhodobého odborného fungování institucí. Převod státních galerií pod kraje byl omyl motivovaný jen pohodlností . Peníze z veřejného rozpočtu na ně jdou tak jako tak, jen jinými cestami.
    Než se podaří upravit legislativu do únosné kvality, bude nutné stávající stav čitelně vyhlásit za nouzový, aby si všichni zúčastnění uvědomovali podstatu problému.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *