Otevřený dopis Lubomíru Zaorálkovi ohledně uzavření galerií od umělkyně Kateřiny Komm

Publikujeme v celém znění otevřený dopis výtvarné umělkyně Kateřiny Komm, která reaguje na zavření galerijních a muzejních institucí kvůli opatřením proti šíření covid-19. V dopise, který je adresovaný ministrovi kultury Lubomíru Zaorálkovi, vysvětluje, proč opatření dopadají také na výtvarné umělce a umělkyně a jakým způsobem jim znesnadňují práci.

V Praze, dne 13.12. 2020

Vážený pane ministře,

dovolte mi, abych Vám popsala situaci, ve které se teď nacházím. Jmenuji se Kateřina Komm a před několika lety jsem vystudovala sochařství na pražské AVU. Od té doby se věnuji své vlastní tvorbě a do hloubky zakouším, jak mizerné podmínky v této zemi v oblasti současného umění panují. Oblíbená představa umělce jako bohéma s lehkým nádechem příživnictví by těžko mohla být méně pravdivá. Většina umělců mé generace si na svoji činnost vydělává jiným zaměstnáním a tvorbu se snaží stihnout v době svého „osobního volna“.

Posledních 8 měsíců jsem takto intenzivně pracovala na nových věcech pro mojí první samostatnou výstavu, která měla proběhnout v galerii Topičův salon na Národní třídě od 29.10. Veškeré práce dělám sama s pomocí hrstky přátel, kterým za jejich přispění nemohu ani slušně zaplatit. Pokud bych výrobu prací zadala profesionálům, vyšla by na astronomické částky. Systém podpory skrze projekty/granty možná funguje pro instituce, ale pro řadu individuálních umělců je zcela nevhodný, protože je nutí předvídat svoji tvorbu (téma i časový plán), což se negativně projevuje na kvalitě výsledku.

Po pracovním létu a ještě zintenzivnělém fyzickém vypětí na podzim byla výstava přesunuta na prosinec kvůli zavedení protipandemických opatření. Minulý týden jsem se dozvěděla, že výstava byla úplně zrušena, jelikož činnost galerie v jejím současném sídle končí. Zbylo mi jen fyzické i psychické vyčerpání a tiskové návrhy pozvánek a plakátů. Tento typ ztrát, který vládní opatření způsobila, se žádným způsobem nekompenzuje. Těžko jej lze finančně vyčíslit, ale kvůli tomu Vám ostatně nepíši. Můj příběh je jen ukázkou toho, čím si prochází v této době lidé spoluvytvářející kulturní život v této zemi.

Obracím se na Vás v této nelehké době s výzvou, abyste důrazně hájil zájmy českých kulturních institucí, umělců a umělkyň. Současný systém vládních nařízení je zjevně nesourodou a do značné míry nelogickou směsí opatření. V rámci těch, která snad skutečně mají šanci postup pandemie zpomalit, existuje celá řada výjimek, které jsou až příliš zjevným výsledkem nátlaku vybraných zájmových skupin. Na druhé straně, jsou tu opatření, která z praktického hlediska příliš smyslu nedávají, ale zase reflektují, jak nízkou úroveň důležitosti daná oblast pro současnou vládu má. Jednou z těchto oblastí je i kultura a umění, konkrétně uzavření galerií a muzeí ve čtvrtém stupni vládního systému PES.

Pane ministře, buďme upřímní. Kromě naprosto výjimečných událostí typu výstava Rembrandta se v porovnání s jinými místy (například nákupní centra) v českých galeriích vyskytuje naprosté minimum lidí. Je to sice smutnou vizitkou českých kulturních institucí, ale pokud by se na ně například aplikovala omezení na počet návštěvníků na metry čtvereční plochy (stejně jako v obchodech), tak by je v drtivé většině případů neměly problém splnit. Chápu, že se dělají výjimky pro záchranu české ekonomiky, stejně tak by se ale měla zachraňovat i česká kultura, a to by mělo být náplní Vaší práce.

S pozdravem,

Kateřina Komm