TZ: Robert Vlasák

Robert Vlasák / Soustrojí / Galerie Klubovna / Brno / 6. 5. - 28. 5. 2015

Robert Vlasák: Soustrojí

6. 5. - 28. 5. 2015

Charakteristickými rysy díla Roberta Vlasáka je rozkročení mezi tradiční sochou a inovativními přístupy, důraz na materialitu věci a pohyb v čase. Pohyblivost je přítomná snad v každé práci. Hybnou silou může být tekutina, vítr, oheň, elektřina, interakce mezi divákem a artefaktem, zvuk anebo, jak je tomu v případě instalace pro Klubovnu, bílá barva. I nejsochařštější realizace autora skrývají chod věcí.

Práce, které jsou téměř vždy ukotvené ve hmotném provedení, si zachovávají své tradiční řemeslné kvality i důležité myšlenkové pozadí. Takový přístup nemusí být na výtvarné scéně samozřejmostí. Jsme zvyklí potkávat vyprázdněné krásné věci a krásné myšlenky s těly příšer. Robert Vlasák si dokázal vzít z obou hybridních přístupů tu lepší půlku. Ve své práci propojuje kvality tradiční sochy, osekanou na vizuální minimum tak, aby si zachovala svoji funkčnost. Funkčnosti pak náleží realizace pohybu. Dráhy pohybu jsou tobogánem pro myšlenku, kterou dílo nese.

Do Klubovny Robert Vlasák přichází s principem “zkoumání vzniku trojrozměrného díla za pomoci technologických prostředků ovlivněných současnou 3D technologií”, který již podobným způsobem aplikoval v samostatných realizacích Offset v Galerie Cella v Opavě (2014) nebo Shora dolů, zepředu dozadu a zpět v Galerie Die Aktualität des Schönen... v Liberci (2012).

Logicky se pozornost Roberta Vlasáka stáhla i na nové postupy umožňující vznik trojrozměrného díla. Autor analogovým způsobem přejímá sofistikované technologie a ironicky je parafrázuje. V odosobněný proces, charakteristický pro ten digitální, vsadí lidský rozměr tak potřebný pro vznik uměleckého díla - náhodu. Předem definuje všechny proměnné, určí pravidla hry, a poté proces nechá proběhnout bez dalšího zásahu. Předem definovaným, ale ne řízeným způsobem, dojde k vytvoření nového tvaru. Nabízí se otázka, kde začíná ono umění? Vztahuje se pouze na vyráběný prvek (produkt) nebo i na prvek vyrábějící, tedy na stroj respektive celou instalaci?

Instalace je složena z několika celků - soustrojí. Na horizontálně rotující disk odkapává hustá bílá barva. Disk je hybatelem - materiál rozstřikuje. Hrazení, které kopíruje místnost a umožňuje instalaci obcházet, zachycuje narůstající linii hmoty. Nedaleko disku je pomalu otáčející se tyč, na kterou se nanáší slabé vrstvy zasychající tekutiny. Je tvořen nový tvar (produkt). Za objektem tyčky na hrazení vzniká “stín”.

Marta Fišerová