Německo

Před několika dny proběhla německým tiskem zpráva, že Aj Wej-wejovu výstavu v Berlíně zhlédlo již přes 100.000 návštěvníků. Výstava s názvem Evidence byla zahájena v dubnu tohoto roku v Martin-Gropius-Bau. Již před zahájením byla spojena s velkým očekáváním, které umocňovalo, že umělcovi nebylo umožněno do Německa přicestovat ani na zahájení ani během výstavy.

Martin-Gropius-Bau se může pyšnit množstvím kvalitních výstav a programem, ve kterém se objevuje dostatek zvučných uměleckých jmen. Je to výstavní instituce, která spíše sází na jistotu a tradiční, přesto kvalitní prezentaci. Její výstavy pravidelně sklízejí divácký úspěch.

Již tradičně vítá diváka v atriu novorenesanční budovy centrální objekt celé výstavy, který je i v případě Aj Wej-weje koncipovaný právě pro tuto příležitost. Aj Wej-wej si pro tento prostor připravil instalaci z 6000 dřevěných stoliček, které v Berlíně zaplnily celou plochu atria. Tato instalace reprezentuje umělcův zájem o starožitnosti a jejich proměňující se význam a zároveň o tradice a měnící se hodnoty modernizující se čínské společnosti. Podobnou, i když prostorově jinak koncipovanou instalací ze stoliček se Aj Wej-wej prezentoval již i na benátském bienále, kde v roce 2013 zastupoval právě Německo.

Naproti tomu většina děl, která jsou na berlínské výstavě prezentována, reflektuje tragické zemětřesení v provincii Sečuán (2008) a následky vyvolané Aj Wej-wejovou protestní akcí, která vyústila v brutální zbití umělce úředníkem čínské policie (2009), jeho zatčení (2011), odebrání pasu a zbourání nově postaveného ateliéru v Šanghaji (2010).

Během zemětřesení v Sečuánu se zhroutil velký počet škol a zemřelo přes 5.000 dětí. Aj Wej-wej dává úmrtí školáků za vinu čínské vládě, která nezajistila, aby školy byly kvalitně stavěny a byly vůči možnému zemětřesení lépe odolné. Kromě tapet, které se sestávají z lístků, na kterých jsou prezentovány údaje o obětech zemětřesení, se Aj Wej-wej k této události během celé výstavy vrací ještě několikrát, například prezentací pokroucených železných tyčí z místa tragédie.

Na upomínku svého zatčení nechal Aj Wej-wej pro výstavu v životní velikosti zrekonstruovat svoji celu ve vězení, ve které strávil tři měsíce. Návštěva kopie této cely je exkluzivní, návštěvníci jsou vpouštěni dovnitř jen po několika, před celou se stojí fronta. Uvnitř jsou umístěny kamery na stejných místech jako v originální cele - záběry z těchto kamer, tedy záběry diváků samotných pohybujících se po Aj Wej-wejově cele, je možné sledovat na dvou obrazovkách umístěných v blízkosti cely.

K vidění jsou i předměty, které byly Aj Wej-wejovi po zatčení zabaveny. Vyskládány jsou na zemi jeden vedle druhého, počítače vedle diktafonů a poznámkových bloků, takže vytvářejí Aj Wej-wejův pomník. Tato dikce pokračuje vystavením Aj Wej-wejových ramínek z doby jeho pobytu ve vězení, nikoliv ale ramínek z plastu, nýbrž jejich kopií z křišťálu, kopií kamer z cely vytvořených z mramoru nebo napodobenin pout, která ve vězení musel nosit, z jadeitu.

Zbourání svého ateliéru v Šanghaji připomíná Aj Wej-wej vystavením 5.000 říčních krabů z porcelánu, kteří na jednu stranu mají symbolizovat cenzuru (čínský výraz pro „říčního kraba“ zní stejně jako výraz pro „harmonii“, což je slovo často využívané propagandou čínského režimu) a na stranu druhou připomenout „krabí“ party, kterou Aj Wej-wej zorganizoval na protest proti zprávě o zbourání svého ateliéru. Tato party následně posloužila režimu jako důvod pro jeho zatčení.

Kromě uměleckých reakcí na aktuální politické situace se Aj Wej-wej dlouhodobě věnuje tématu vztahu mezi starou čínskou kulturou, jejími proměnami a změnami hodnot v dnešní společnosti, které západnímu světu prezentuje všeobecně srozumitelným jazykem minimalismu a ready-mades.

I taková díla jsou na berlínskou výstavu zařazena a jsou stavěna na stejnou úroveň jako Aj Wej-wejova tvorba politická. Tím, že výstava nerozlišuje mezi dvěma proudy v Aj Wej-wejově tvorbě, tedy mezi uměním politicky angažovaným a uměním apolitickým, nedá divákovi možnost každý z těchto proudů vidět odděleně a v každém hledat jiné hodnoty.

Co si návštěvník z výstavy odnese? Pocit, že jde jen o Aj Wej-weje a jeho osobu, nikoliv o jeho umění. Že jeho často plakativní a přeestetizovaná umělecká díla jsou pouhými plochými zástupnými symboly pro jeho politické názory. A že Aj Wej-wej se prezentuje jako mučedník, jehož martyrium je centrálním bodem výstavy.

Viníkem tohoto dojmu je podle mého názoru především forma prezentace - přehlížení dvou rozdílných poloh Aj Wej-wejovy tvorby, absence kurátorského konceptu a prezentace založená na přehlídce jednotlivých uměleckých objektů beze snahy o jejich zasazení do hlubšího kontextu a příběhu. Každý vystavený objekt je sice opatřen popiskou s vysvětlením okolností jeho vzniku, ale jistá kontinuita a příčinnost vývoje v rámci „uměleckých komentářů aktuálního politického dění“ divákovi není důsledně prezentována.

Proč, když už je výstava - s ohledem na situaci zcela oprávněně - zaměřena politicky a představuje Aj Wej-wejovu angažovanost, proč toto téma nebylo postaveno viditelně do popředí? Proč, když Aj Wej-wej sází na práci se sociálními sítěmi a komunikaci přes internet, proč třeba to nebylo na výstavě (kromě několika řádků na popisce) tematizováno? Proč nemá návštěvník například možnost skrze sociální sítě možnost vyjádřit Aj Wej-wejovi podporu? Proč se jako doprovodný program nekonají diskuze či přednášky na téma svobody lidského slova nebo na téma politického režimu v Číně? Odpovědí na tyto otázky může být „protože se výstava koná v Martin-Gropius-Bau“, která neexperimentuje a nerada vybočuje z dobře zajetých kolejí. Nebo se bojí udělat silný politický statement?

Za návštěvnickou oblíbenost výstavy jistě může kromě Aj Wej-wejovy obecné popularity i velká náklonnost Německa k Aj Wej-wejovi jako umělci: nejen že právě v Berlíně probíhá tato rozsáhlá výstava, ale Aj Wej-wej reprezentoval Německo, jak jsem již výše zmínila, na posledním benátském bienále v německém národním pavilonu. Kromě toho mu v roce 2011 bylo nabídnuto místo hostujícího profesora na berlínské Akademie der Künste, které také po propuštění z vězení přijal, ale nikdy nemohl za tímto účelem do Německa vycestovat. V době životu nebezpečného zbití Aj Wej-weje (2009) byla zahájena velká výstava So Sorry v mnichovském Haus der Kunst, kde prezentoval svá první díla s tematikou zemětřesení v Sečuánu, a za propuštění z čínského vězení má být údajně vděčný i německé kancléřce Angele Merkel. Již v roce 2007 bylo dílo Aj Wej-weje hlavním lákadlem na Documentě 12 v Kasselu, kam v rámci projektu Fairytale pozval Aj Wej-wej 1001 Číňanů.

______________________________________________________________

Aj Wej-wej: Evidence / Martin-Gropius-Bau / Berlín / 3. 4. 2014 - 7. 7. 2014

______________________________________________________________

foto: autorka