C/O Berlin spoluvytváří berlínský ostrov fotografie

C/O Berlin je i za hranicemi Berlína známá a ceněná soukromá nekomerční fotografická galerie, která sídlila od roku 2006 v bývalé císařské poštovní budově (Kaiserliches Postfuhramt) na Oranienburgerstrasse v Berlin-Mitte. Ten musela za velkého pozdvižení kvůli investorovi, který na tomto místě chce vystavět hotel, před téměř dvěma lety opustit. Nyní galerie 30. října otevřela v nové budově - v Domě Amerika (Amerika Haus), který se nachází v těsné blízkosti nádraží ZOO a tudíž i Domu Fotografie (Haus der Fotografie), který spadá pod Staatliche Museen zu Berlin a kde sídlí nadace Helmuta Newtona. V západním Berlíně tak vzniká „berlínský ostrov fotografie“, který navazuje na relativně silný trend posledních let, a to trend přemisťování berlínských galerií z východu směrem na západ.

Dům Amerika sloužil původně od roku 1957 jako americké kulturní centrum s vlastním kinem, knihovnou a výstavními prostory. Po dostavbě nové americké ambasády v roce 2006 byl předán zpět městu Berlín a jeho původní činnost byla ukončena. Teď ho město na následujících 21 let pronajímá právě fotogalerii C/O Berlin, která zde prezentuje čtyři výstavy, přičemž se drží již v Mitte započaté dramaturgie, jež spočívá v prezentování převážně monotematických výstav renomovaných fotografických jmen a fotografií mladých talentů, kteří se pohybují na pomezí studia a pracovního života. Výstavní prostory přitom jsou svými 2300 čtverečními metry v Domě Amerika přibližně o 20 % větší než v původní poštovní budově.

Momentálně jsou tak v C/O vystaveny kontaktní kopie snímků fotografů agentury Magnum, kteří před 14 lety stáli již u zrodu C/O galerie. K zveřejnění neurčené pracovní „kontakty“ dávají návštěvníkovi nahlédnout do pracovního procesu známých fotografů, namátkově např. Roberta Capy, Henri Cartier Bressona nebo Josefa Koudelky, odhalují jejich tvůrčí cesty k známým snímkům a připomínají procesy spojené s analogovou fotografií, které se v době digitální fotografie staly přebytečnými.

Kromě toho jsou v C/O vystaveny fotografie amerického fotografa žijícího v Berlíně Willa McBrida, který na svých černobílých snímcích zachytil atmosféru zdemolovaného poválečného Berlína, jeho obnovy až po stavbu zdi. Jeho fotografie byly úplně prvními, které byly v roce 1957 v Domě Amerika vystaveny, C/O tak odkazuje a navazuje na původní funkci své nové budovy.

Aktuální výstavní program je doplněn o projekt Picture Yourself, který se věnuje fotobudkám/fotoautomatům jako fenoménu „fotografie bez autora“. K této příležitosti nechala C/O Berlin vyrobit šest unikátních fotoautomatů, které návštěvníky zachytí ve stylu fotografů agentury Magnum Elliota Erwitta, Martina Parra, Paola Pellegrina, Philippe Halsmana, Steva McCurryho a Bruce Gildena. Tyto fotoautomaty tak ukazují paradox, kdy stroje perfektně simulují styl renomovaných fotografů. Návštěvník má také možnost si svůj originální Magnum-portrét vzít vytištěný s sebou domů nebo ho rovnou v digitální podobě sdílet na internetu.

Znovuotevření vzbudilo mezi veřejností velký ohlas: již ve čtyři hodiny, kdy se brány Domu Amerika otevřely, vznikaly dlouhé fronty, i když oficiální zahájení mělo proběhnout až v podvečer, kolem sedmé hodiny. V tu dobu už byly hlášeny několikahodinové fronty a mnoho lidí se do Domu Amerika vůbec nedostalo. Co tedy na návštěvníka uvnitř Domu Amerika kromě popsaných výstav čekalo?

Budova v Mitte byla charakteristická svou majestátností a architektonickou nezaměnitelností na venek a surovostí uvnitř - lehce zanedbané prostory s opadanou omítkou, všude možně trčícími dráty a trubkami měly nezaměnitelnou atmosféru, která se nedala srovnávat s jinými prostory pro fotografické výstavy. Ty se obyčejně vyjímají svojí uhlazeností a tendencí k bílo-šedému perfekcionalismu a minimalismu. K tomuto trendu se připojuje i C/O ve své nové budově. C/O v Domě Amerika kromě uhlazených zdí nabízí členité prostory, které jsou organizovány ve dvou patrech a jsou propojeny rafinovanými průhledy. Obě patra spojuje dominantní schodiště, které určuje vzhled foyer. Uliční fasáda Domu Amerika je tvořena pásy oken - tomu bylo uzpůsobeno i členění vnitřního prostoru, kdy jsou veřejné prostory galerie, foyer, knihkupectví a kavárna umístěny podél celé okenní řady a výstavní prostory se z praktických důvodu posunuly hlouběji do útrob budovy. Zvenku tak galerie nabízí téměř teatrální pohled na publikum pohybující se za prosklenou stěnou a postupně mizející do vnitřního labyrintu výstavních místností. Dům Amerika byl před nastěhováním galerie perfektně zrekonstruován a upraven potřebám muzeálního prostoru. Nezbylo nic z charakteristické improvizované atmosféry budovy v Mitte.

Lesk ošuntělých zchátralých budov využívaných jako kulturní prostory je v Berlíně po 25 letech od pádu zdi pomalu na ústupu. Stejně jako se z alternativních míst nejdříve stala místa mainstreamová, tak se ona místa postupně uhlazují, stávají se krásnější a bohatnou.

„Vom wilden Osten in den milden Westen“ („Z divokého východu na umírněný západ“) - i tak zněly novinové titulky k přesunu C/O z Mitte do Charlottenburgu. Dříve byl Ku’damm a jeho okolí včetně nádraží ZOO, Kaiser-Wilhem-Gedächtniskirche obdivovaným centrem západního Berlína, které bylo prvním vysněným návštěvním cílem „Ossis“, obyvatel východního Berlína po pádu zdi. Krátce poté se energie přemístila na východ města a na Ku’dammu se usadil prach. Nyní se západ opět pomalu probouzí k životu a C/O je např. spolu s nově zrekonstruovaným nedalekým kinem Zoo Palast, které bylo v této podobě postaveno stejně jako budova C/O Berlin v 50. letech, jedním z poslíčků tohoto trendu.

C/O Berlin si dle své tiskové zprávy zakládá na tom, že se nestěhuje do vypulírované a bohaté části města, nýbrž do surové blízkosti nádraží ZOO, které stále bojuje se zvýšeným výskytem lidí bez domova a drogově závislých. Do místa, které možná teprve časem svůj glanc a životní elán (opět) získá. Již teď může Berlín profitovat z návratu kvalitní galerie fotografie, která ve městě nemá obdoby a která možná poukáže na ne zcela ideálně fungující, státem provozovaný, sousední Dům fotografie.

______________________________________________________________

foto: Sim Binko