Artalk.cz

TZ: O židli

O židli / 9th International Biennial of Photography and Visual Arts / Liège / 15. 3. – 25. 5. 2014

unnamed

O židli

15. 3. – 25. 5. 2014

Česká sekce Bienále fotografie a vizuálního umění 2014

výstavu spolupořádá Mezinárodní centrum současného umění MeetFactory ve spolupráci s Českým centrem Brusel

Vystavující umělci: Zbyněk Baladrán, Veronika Bromová, Radek Brousil, Aleš Čermák, Jiří Černický, Matyáš Chochola, Nikola Čulík, Romana Drdová, Peter Fabo, Ivars Gravlejs, Jan Haubelt, Lukáš Jasanský & Martin Polák, Antonín Jirát, Tereza Kabůrková, Michal Kalhous, Viktor Kopasz, Václav Kopecký, Eva Koťátková, Alena Kotzmannová, Václav Magid, Ján Mančuška, Tomáš Moravec, Markéta Othová, Johana Pošová, Pavel Příkaský, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, Jiří Skála, Jiří Thýn, Tomáš Vaněk, Ladislav Vondrák, Dušan Zahoranský, Martin Zet

Kurátoři: Hynek Alt & Aleksandra Vajd, Karina Pfeiffer Kottová

Architekt výstavy: Jan Pfeiffer

Produkce: Jan Kratochvil

Zvláštní poděkování: Kristina Prunerová, Kristýna Holubová

Výstavní projekt nazvaný O židli představuje práce více než třiceti nastupujících i mezinárodně etablovaných autorů, působících na současné české umělecké scéně. Leitmotivem výstavy a klíčem k výběru jednotlivých děl se stala židle jako předmět nejen fotografického zobrazení, ale také instalací a objektů, performance, videí a dalších médií. Tento nanejvýš jednoduchý, ale přesto mnohovrstevnatý motiv se stává určitým protipólem i doplněním letošního tématu BIP Liege, Pixely ráje. Židle stojí nohama na zemi. Ztělesňuje dočasnost, stejně jako pevný základ. Zmnožená utváří prostor pro komunikaci, diskurs a komunitu, Její forma je jedinečná a přesto univerzální. V rámci této výstavy se židle stává předmětem zkoumání vytrženým z každodenního kontextu a nahlíženým umělci z mnoha úhlů pohledu, ve svém materiálním i transcendentálním rozměru.

Náš kurátorský záměr byl veden pokusem překonat některá omezení spojená s výstavami mapujícími konkrétní umělecké scény, národnosti či média vizuálního umění. Usilovali jsme o překročení – z podstaty ideologického, nebo přinejmenším zavádějícího – zdání objektivity a tendence potvrzovat již existující vazby či hodnoty. Tuto prezentaci jsme stavěli zcela od základů, přičemž nám zvolený klíč umožnil pracovat systematicky, ale i hravě a dosáhnout jasně vymezených, ale také v některých ohledech poněkud překvapivých výsledků.

Ve své práci nazvané Co je židle (2005) ilustroval Ján Mančučka skrze velkoformátový diagram ručně načrtnutý na zdi vlastní představu o komplexnosti pojmu židle a jeho jednotlivých aspektů, počínaje fyzickým vzhledem, funkcí a materiálem a konče spíše filozofickým či sociálním pozorováním. Použili jsme podobný myšlenkový systém ke kategorizaci rozličných zobrazení židle a jejího vztahu k vnitřnímu i vnějšímu prostoru. Rozhodli jsme se pojednat židli jako metaforu několika tendencí, které jsou podle nás přítomny na současné české umělecké scéně:

– Židle je lokální. Představuje intimitu, základní sociální schémata.

– Nejlépe působí v kontextu.

– Je konceptuální v mnohem více ohledech, než jak se původně domníval Joseph Kosuth.

– Ztělesňuje stabilitu, pevný základ.

– Židle je čistá konstrukce. Neobsahuje nic zbytečného.

– Unese něco těžkého, a přitom je sama relativně lehká a křehká.

– Představuje sílu, jejíž politický rozměr je vyjádřen nepřímo.

Tyto věty chápeme jako návrhy, které diváci mohou sami konfrontovat se specifickou realitou, utvořenou skrze výstavu. Přestože by se dané téma mohlo coby stavební princip jevit jako značně omezující, židle představené v tomto kontextu zdaleka nejsou uniformní. Jsou konstelacemi hmoty v prostoru, ale také přemosťují lidskou interakci. Jsou napadány, dekonstruovány nebo dokonce ničeny, nebo se naopak stávají tichými aktéry zásadních intelektuálních výměn či happeningů. K některým z nich umělci přistupují jako k formálním, krásným předmětům, které je záhodno vnímat v jejich nejjemnějších detailech, jindy s nimi zacházejí jako s čistě utilitárními předměty, které se mohou stát dokonce nebezpečnými. Pro některé umělce židle představují odrazový můstek k abstrakci nebo abstraktnímu myšlení, pro jiné se stávají nanejvýš fyzickými protějšky jejich vlastních těl a akcí. Dohromady tvoří dočasné univerzum, ve kterém různorodé prvky sestavené podle jednotných principů božské matematiky někdy vyústily v ty nejdivočejší formy.

Karina Pfeiffer Kottová

S laskavou podporou BIP Liege, Ministerstva kultury České republiky a Českého centra Brusel.