Deutsche Bank prezentuje svoji sbírku v Berlíně

Deutsche Bank se rozhodla poprvé prezentovat svoji vlastní sbírku v Berlíně – za tímto účelem pozvala řadu renomovaných kurátorů, kteří mají za úkol její sbírku představit divákovi  pomocí neobvyklých a experimentálních výstavních konceptů a zprostředkovat mu tak pohled na ni z různých úhlů pohledu. První výstavou této plánované řady je projekt The Circle Walked Casually, jehož koncept připravila argentinská kurátorka Victoria Noorthoorn ve spolupráci s brazilskou výstavní architektkou Danielou Thomas.

Deutsche Bank KunstHalle, kterou Deutsche Bank od roku 1997 provozovala pod názvem Deutsche Guggenheim společně s Solomon R. Guggenheim Foundation, pořádala zpravidla aktuální, kvalitní, ale přesto tradičně koncipované výstavy zaměřující se na současné mezinárodní umění.  V roce 2013 nebyla ze strany Guggenheimu - z ne zcela transparentních důvodů - prodloužena stávající smlouva o spolupráci. Deutsche Bank navázala na činnost Deutsche Guggenheim v původních prostorách, ale pod novým názvem KunstHalle by Deutsche Bank a otevřela výstavou pákistánského umělce Imrana Qureshiho, kterého Deutsche Bank vybrala jako umělce roku 2013. Zrušení pobočky muzea Guggenheim v Berlíně zvedlo velkou vlnu nevole a Deutsche Bank se tak nyní musí poprat nejen s pověstí svého výstavního domu, kde spolupráce s Guggenheim muzeem nastavila extrémně vysokou laťku, ale i se skepsí širšího publika, pro které bylo právě jméno Guggenheim nejen zárukou kvality a prestiže, ale i lákadlem.

Koncepcí výstavní řady upozorňuje Deutsche Bank na problematiku své sbírky, která nevznikala jako sbírka veřejného muzea, nýbrž jako sbírka firemní (corporate collection), nejedná se tedy o projekt, který má primárně za cíl prezentovat určité období v celé své šíři a pomocí co nejzásadnějších děl. Stále rostoucí sbírka Deutsche Bank, jež byla založena v roce 1979 a dnes čítá přes 50.000 děl, se zaměřuje na práce na papíře a fotografii, orientuje se na mezinárodní současné umění a na podporu mladých umělců. Své hlavní sídlo má sbírka Deutsche Bank ve Frankfurtu nad Mohanem, kde je prezentována zejména ve frankfurtských „věžích“, ale i přímo v uznávaném Städel Museu, kde jsou díla ze sbírky Deutsche Bank zastoupena formou  dlouhodobé zápůjčky. Po osamostatnění se od Guggenheim Foundation vsadila Deutsche Bank  ve své berlínské dependance na nový koncept - snaží se každoročně prezentovat „umělce roku“, který je vybírán Deutsche Bank Global Art Advisory Council (komisi tvoří kurátoři Okwui Enwezor, Hou Hanru, Udo Kittelmann a Victoria Noorthoorn), a zároveň prezentuje mladé talenty mezinárodní umělecké scény. Tuto koncepci doplňuje o již zmíněnou řadu výstav, které se zaměřují na prezentaci sbírky Deutsche Bank inovativním způsobem za spolupráce s mezinárodními hostujícími kurátory.

Kurátorka Victoria Noortoorn se při vytváření konceptu zaměřila na kresby a tisky děl od klasické moderny po současnost, které se rozhodla prezentovat jako "obrazový tok". Výstavní prostor spolu s architektkou přeměnila ve zcela neutrální prostředí, ve němž je anulována představa klasické místnosti definované pomocí podlahy, stěn a stropu. Tuto místnost transformovala Victoria Noortoorn ve "vzduchoprázdno“, ve kterém divák ztrácí představu o pojmech jako daleko - blízko či malý - velký.

Kresby a tisky jsou zavěšeny na nylonových vláknech a díky přeměně výstavního prostoru působí tak, že se v prostoru vznášejí. Zadní stranu uměleckých děl není možné vidět, jelikož ji zakrývají bílé desky, které odpovídají formátu kresby (tisku) a které, dalo by se říci, zastupují funkci zdi. Kurátorka se také vzdala obvyklých popisků, jenž nahradila doprovodným letáčkem obsahujícím informace k jednotlivým vystaveným dílům.  Absence popisků umožňuje divákovi průchod výstavou aniž by byl „zatěžován“ informacemi o autorovi a době vzniku.

Koncept Victorie Noortoorn nedá nevzpomenout na - v druhé polovině dvacátých let 20. století revoluční - myšlenku El Lissitzkého, který pro muzeum v Hannoveru za spolupráce s jeho stávajícím ředitelem Alexandrem Dornerem vytvořil tzv. abstraktní kabinet. Dorner v rámci své expozice, která byla řazena chronologicky, vyhradil místnost pro abstraktní umění - umění kubismu a konstruktivismu. El Lissitzky během jeho realizace hledal možnosti, jak „osvobodit“ zeď od své nosné a ochranné funkce. Přišel tak s myšlenkou zavěsit kubistické obrazy do posuvných panelů a konstruktivistické umění umístit na vertikální kovové trojboké latě, které nechal z každé strany natřít jinou barvou tak, aby divák při pohledu na díla z různých úhlů měl pocit, že se za nimi zeď postupně proměňuje. Argentinská kurátorka zde tak navázala na německé (chceme-li evropské) pokusy o přizpůsobení výstavního prostoru současnému umění, které bohužel v Německu přerušil nástup nacistů a jejich Entartete Kunst.

Kresby a tisky jsou zavěšeny na jedné, více či méně se vlnící linii probíhající po obvodu výstavního prostoru. Tato linie má být inspirována povídkou „Genealogie“ uruguayského autora Felisberta Hernándeze, ve které se do sebe zamilují kruh a trojúhelník, jenž se spolu se vydají na cestu po horizontální linii. Noortoorn se tak snaží vytvořit představu cesty mezi jednotlivými vystavenými díly, které má spojovat určitý osobní vztah.

Výstava The Circle Walked Casually upoutá instalací, která harmonickým proudem unáší svými záhyby přes menší či větší, starší či novější umělecké „kameny“, jenž jsou za sebou citlivě poskládány bez větších peřejí. Představují se zde díla klasické moderny (Otto Dix, Oskar Schlemmer, Wassily Kandinsky), stejně tak jako umělců doby poválečné (Georg Baselitz, Louise Bourgeois, Lucian Freud), kteří jsou doplněni o současné umělce (Erick Beltrán, Marina De Caro, Gerhard Richter) a zastoupena jsou i díla českých výtvarníků: Jiřího Koláře a Jiřího Georga Dokoupila.  Tok výstavy se odvíjí od tématu k tématu bez jistého ohraničení, přesto zde nalezneme fokus na portrét, užití barvy a výstava vyúsťuje abstrakcí. Přes citlivé zacházení s díly důraz na koncepci výstavy místy přehlušuje jejich sílu a divák může nabýt dojmu, že přišel kvůli koncepci a ne kvůli „nepřehledné směsce“ vystavených děl.  Tento dojem také odpovídá taktice KunstHalle Deutsche Bank, která se diváka snaží upoutat na koncepci a nezvyklou instalaci děl ze své sbírky. Přesto se ale vyplatí nenechat se tímto pocitem přemoci a zaměřit se na často zbytečně podceňovaná díla na papíře a tisky, mezi kterými se skrývají zajímavá překvapení.

The Circle Walked Casually, Sbírka Deutsche Bank / KunstHalle by Deutsche Bank / Berlín / 28. 11. 2013 – 2. 3. 2014

______________________________________________________________

foto: Sim Binko