Artalk.cz

O česko-romské vlajce podruhé

V současné době visí na opěrných zdech Letenských sadů, které fungují jako galerie Artwall, návrhy na česko-romskou vlajku od slovenského umělce Tomáše Rafy. Na komentář Pavla Sterce a Ladi Gažiové k Rafově projektu, publikovaný na Artalku 6. 8. (zde), přišli do redakce reakce kurátorů Artwall Gallery a Terezy Stejskalové, výtvarné redaktorky A2. V plném znění je otiskujeme v následujícím textu.

Rafa_01

______________________________________________________________

Reakce Terezy Stejskalové

Výběrové řízení na česko-romskou vlajku slovenského umělce-aktivisty Tomáše Rafy pro galerii Artwall vzbudilo patřičný rozruch, jak se od takové akce dalo čekat. Akce se nelíbí umělcům, romským aktivistům, široké veřejnosti a neonacisty slušně řečeno rozzuřila (na organizátory podali trestní oznámení).

Pokud ale aktivistické umění budeme chápat jako subverzní aktivitu, která se snaží narušit hranici mezi uměním, životem a politikou – musíme Rafovu akci hodnotit jako úspěšnou, jelikož v ní skutečně nelze odlišit jednotlivé sféry. Rozpor, který je jí umělci vytýkán (viz zde)– akce se na jednu stranu zastřešuje svou uměleckou autonomií a na druhé se pyšní svou angažovaností v reálném světě – je podstatou tohoto typu umění. Je proto třeba si říci, že jejich útoky na tento aspekt Rafova projektu, jsou ve svém důsledku útoky na samotné aktivistické umění. Umělec – někdo, kdo se odmítl řídit principem reality, ale následuje svou touhu (po dialogu, který se v dané chvíli zdá nemožný atd.) – zasahuje do nějakého, velice rozporuplného dění a stává se katalyzátorem někdy dost vyhrocených reakcí a událostí, které však vyjevují společenské rozpory, jež tu dříve nebyly tak zřetelné. V tom vidím smysl podobných počinů.

Nevěřím, že Rafova akce bude mít nějaké fatální následky pro chudé Romy. Na protiromských shromážděních v současnosti toto téma vůbec nezaznívá. Problémem nejsou přání umělců, jejich intervence a diskuse, které iniciují. Rafa nezpůsobil český anticiganismus a přestože není v jeho moci jej vyléčit, rozhodně poukazuje na politováníhodné důsledky, které má jak pro myšlení a cítění české majority, tak romské menšiny.

Tereza Stejskalová
Autorka je výtvarná redaktorka A2

Rafa_03

______________________________________________________________

Odpověď kurátorů galerie Artwall na komentář Pavla Sterce a Ladislavy Gažiové „O česko-romské vlajce“

Touto formou bychom za kurátorský tým galerie Artwall chtěli reagovat na článek Pavla Sterce a komentář Ladislavy Gažiové k projektu „Výběrové řízení na česko-romskou vlajku“ Tomáše Rafy, který je od července do září vystaven v galerii Artwall a v prostorách galerie Národní technické knihovny. Součástí projektu je i online hlasování, otevřené široké veřejnosti.

Hlavní výhrada Pavla Sterce i Ladislavy Gažiové v komentáři k projektu spočívá v tvrzení, že: „těžiště autorových cílů je zakotveno převážně v uměleckém provozu a mediálním ohlasu.“ Jinými slovy mu vyčítají, že mu romské téma slouží jen jako záminka. Pavel Sterec používá citát z kurátorského textu k projektu, že záměrem umělce „není deklarovat své názory“ a celkem nelogicky z toho vyvozuje, že je umělec „bez názoru“, což je označeno jako „narcismus“ a „prázdná exhibice“. Ve skutečnosti je však k citovaným větám nutno dodat i pokračování kurátorského textu: „K vyvolání diskuse využívá Tomáš Rafa jistou dávku ambivalence, která je v uměleckém projektu přítomna. Autor vytvořením vlajky nepřináší jednoznačný osobní postoj, ten vyplývá až z projektu umístěného do kontextu.“ Jednoznačné antirasistické poselství projektu je tedy zřejmé nikoli z vlajek samotných, ale až z tiskové zprávy, textu k projektu, z kontextu dlouhodobé činnosti autora, rozhovorů, které doposud poskytl (např. zde), i z přizvání komise složené z lidí, kteří se věnují tématice česko-romského soužití a mnozí z nich jsou romskými aktivisty. Názorovou pointu projektu proto nenajde jen člověk, který ji očividně hledat nechce. Rafa využívá strategii, která je vlastní aktuálnímu politickému umění – nepracuje s přímým způsobem výpovědi, ale pokouší se pomocí subverzivních strategií nabourat realitu. To však neznamená, že je projekt „bez názoru“. Projekt Tomáše Rafy „Výběrové řízení česko-romské vlajky“ není v prvé řadě aktivistický a bylo by nefér a zavádějící srovnávat ho se soustavnou činností neziskovek. Rafa však není ani povrchním hráčem s mediálním obrazem Romů, a není podle našeho názoru ani naivním snílkem, i když tak může někdy působit díky svému nadšení pro věc. Mapování problematiky rasismu se věnuje od roku 2009, soustavně dokumentuje projevy pravicového extremismu, pracoval s Romy ve vyloučených lokalitách a upozorňuje na existenci segregačních zdí. V současnosti probíhá realizace jeho projektu v romské osadě ve Velké Idě, na které spolupracuje s Romy z Krupky.

Za omyl v argumentaci Ladislavy Gažiové považujeme také její tvrzení, že jsme při přípravě projektu neřešili jeho možný dopad na chudé Romy. Tuto otázku jsme diskutovali s členy poroty, kteří mají zkušenosti díky svým dlouhodobým aktivitám v oblasti romské problematiky. Domníváme se, Rafův umělecký projekt rozhodně nevyprovokuje proti-romské pochody ani nepovede k rozdmýchávání nenávisti proti Romům. Tato nenávist je bohužel v majoritní společnosti přítomná a ti, kteří vůči Romům cítí zášť, použijí jakoukoli záminku, aby ji mohli ventilovat. Vyhýbání se této problematice však k ničemu nepřispívá.

Negativní reakce na projekt ze strany romské menšiny, které Gažiová cituje ve vyjádření Miroslava Brože (Konexe o. s.) bohužel skutečně vyvolala především dezinterpretace ze strany některých médií (ČTK, Lidové noviny, Reflex), jež informovala o tom, že se jedná o vlajku „od pro-romských aktivistů pro české Romy“, případně o vlajku „kterou si volí čeští Romové“ (více o kauze).

Rafa_02

Obviňovat kurátorský tým, nebo autora díla z toho, že předem nepočítal s mediální dezinformací je problematické a v konečném důsledku by takovýto preventivní postoj znamenal rezignování na jakoukoliv práci v mediálním prostoru.

K částečné opravě mediálních dezinformací došlo až po urgenci ze strany kurátorů Artwall. Prvotní dezinterpretace však samozřejmě dokázala vyvolat pobouření u romské menšiny a převládl pocit, že se zase opakuje stejný princip, totiž, že se rozhoduje o nich bez nich. V rámci projektu následně autor s kurátorským týmem navštívili Krupku u Teplic, kde jim byla na základě pozvání Miroslava Brože zprostředkována diskuse se zástupci místních romských občanů Jozefem Mikerem (Konexe o.s.) a Miroslavem Kováčem (Strana rovných příležitostí). Diskuze zde získala o poznání pozitivnější charakter. Další debaty s autorem jsou naplánovány do blízké budoucnosti.

Názory Gažiové i Sterce chápeme jako důležitou součást debaty, kterou chtěl Tomáš Rafa svým projektem vyvolat. Jejich kritika je v mnoha směrech podnětná i přesto, že argumenty staví na vytrhávání z kontextu. I nadále tedy platí, že přivítáme jakoukoliv výměnu názorů, která nebude vedena nesnášenlivostí. Nedomníváme se totiž, že umění zabývající se problémy ve společnosti může mít buď podobu „aktivismu“ nebo být „pouhou estetizací“. Existují různé legitimní formy angažovaného uměleckého projevu mezi těmito krajními polohami. A také o nich může být tato funkční diskuze.

Za kurátory galerie Artwall
Lenka Kukurová, Markéta Dolejšová, Zuzana Štefková a Petr Motyčka

Krátká vysvětlující poznámka na závěr: Tomáš Rafa a Lenka Kukurová odmítli publikovat svou e-mailovou komunikaci s poměrně logickým vysvětlením, že soukromá a veřejná komunikace jsou dvě odlišné věci – o to více, mají-li být slučovány ex-post. Ladislavu Gažiovou jsme vyzvali k osobnímu rozhovoru a zároveň ji ubezpečili, že kurátoři i umělec pro připravovaný článek rádi dodají osobní vyjádření. Na tyto výzvy ovšem Gažiová nereagovala a uveřejnila citáty z Rafových e-mailů a to i přes jeho výslovné odmítnutí, což považujeme za neférové gesto.

______________________________________________________________

Pro ilustraci uvádíme také názory některých členů poroty:

Zdeněk Ryšavý, ředitel Romea o.s.:
„Projekt slovenského umělce Tomáše Rafy „Výběrové řízení na česko-romskou vlajku“ vnímám jako provokativní a mystifikační umělecký projekt, který vyjadřuje jasnou myšlenku: Romové jsou obyvateli České republiky, patřili sem, patří a patřit budou. Existují a existovat budou dvě vlajky, romská a česká. Nikdo tyto dvě vlajky nechce rušit ani nahrazovat, jak bohužel chybně uvedla některá média. Projekt, tak jak ho vnímám já, vyjadřuje vzájemné soužití. Vyjadřuje, obdobně jako heslo „černí, bílí, spojme síly“, vzájemnou spolupráci. Další pozitivní rovinu vidím v tom, že projekt upozorňuje na fakt, že vlajka České republiky (a další symboly, například český lev) přestala být vnímána jako vlajka všech obyvatel ČR (tedy i Romů), protože tuto vlajku (a další české symboly) začali zneužívat neonacisté na proti-romských demonstracích.“

Vojtěch Lavička, hudebník, moderátor:
„Projekt česko-romské vlajky je pro mě především projektem uměleckým, tak k němu i přistupuji. Tedy neočekávám, že by vlajka od září tohoto roku visela na Pražském hradě… podle mého uměné nemá mít hranic a proto mi nevadí, že autor děl se dotkl „nedotknutelné“, státní vlajky naší republiky a romské světové vlajky, naopak z estetického hlediska jsou některé návrhy opravdu povedené. To, že někteří vzali celý projekt jako provokaci, mi nevadí, ba právě naopak, trochu jsem v to doufal. Romové zde žijí více jak 700 let, část historie Romů a etnických Čechu je společná, Romové tu budou vždy, nikam nezmizí… Proč to tedy nevyjádřit alespoň na umělecké úrovni. To, že mezi Romy vyvolal projekt i negativní reakce, je problémem medií, které o projektu informovaly zavádějícím způsobem. Na druhou stranu to má i pozitivní rovinu: Znamená to, že my – tedy Romové – máme přes postavení outsidera ve společnosti hrdost na svůj původ, národnost. Věřím, že po opadnutí vášní budou tento projekt brát všichni především v té umělecké rovině, pokud ovšem vyvolává diskuze o vztahu Romu a etnických Čechů, tím lépe.“

______________________________________________________________

foto: Tomáš Rafa