TZ: Opak je pravdou

Opak je pravdou / Anna Hulačová, Iede Reckman, Pavla Sceranková, Derk Thijs, Erwin Wurm / Galerie MeetFactory / Praha / 7. 6. - 26. 8. 2012

Pravda je silné slovo. Stejně jako socha. Údělem pravd i soch je být neustále nahrazován aktuálnějšími podobami. Za dlouhou historii obojího jsme tudíž vyčerpali tolik možností, že často není úplně jasné, kde je pravda, nebo co je socha. Výstava Opak je pravdou nicméně není negací základních hodnot. Sochy, instalace, či záznamy performancí a neobvyklých prostorových pozic člověka spojuje touha překlenout banalitu všedních předmětů a hledat rovnováhu v situacích, které by se na první pohled mohly zdát nestabilní nebo pomíjivé. Díla pěti mezinárodních autorů tak skrze nadsázku či humor otevírají hlubší otázky po smyslu věcí. Slova „socha" a „pravda" uchopují z různých úhlů pohledu, nabízejí přímočará i zcela překvapivá řešení.

Zkratkovitý přístup k soše ve svém slavném projektu One Minute Sculptures používá rakouský umělec Erwin Wurm. Jeho sochy na jednu minutu ukazují člověka nebo objekty v situacích, které musejí skončit krátce poté, co je stihne zachytit fotoaparát nebo kamera. Wurm ve svých projektech vědomě pracuje s jazykem pop kultury či filmu. Krkolomné pozice, do kterých jeho objekty a instruktážní kresby staví návštěvníka přímo ve výstavě, nám přes notnou dávku "spektáklu" umožňují zamyslet se nad vlastním postavením nejen v bizarně konstruovaném prostoru, ale i obecně vůči lidem, věcem, světu.

Motiv jídla, který se objevuje na fotografiích Erwina Wurma i v dílech české umělkyně Anny Hulačové a Nizozemce Derka Thijse symbolizuje pomíjivost par excellence. Jídlo je ale také estetickým zážitkem, vychází z přírody a nakonec se stává součástí člověka. Hulačová tak ve svých projektech doplňuje pařezy v lese půlkruhy melounů nebo své vlastní ruce ukončuje sushi rolkami a kráčí s nimi asijským velkoměstem. Zvláštním symbolem, který se objevuje v díle několika zastoupených autorů, je vejce. Zda byla první slepice nebo vejce je dosud nedořešený filozofický problém, který přítomností tohoto dokonalého výtvoru přírody v uměleckém díle nabývá na aktuálnosti.

Příroda ve svých mnoha podobách je dalším z okruhů, které vystavená díla spojují. Je možné ji opět nazírat z poněkud opačných konců, od botanického odpadu, který do podoby připomínající podivnou bytost přeskupil rezident MeetFactory Iede Reckman, přes vypouklý dřevěný stolek české umělkyně Pavly Scerankové až po zvířecí sošky oblíbené v mnoha domácnostech. Sceranková jim citlivou manipulací dodává pohyb nebo překvapivě kosmické vzezření.

Kosmos ve svém prapůvodním, rozpínavém, ne zcela uchopitelném slova smyslu téma

výstavy uzavírá. Instalace Iedeho Reckmana zkoumá možnosti opakování a nekonečných kombinací základního geometrického tvaru. Vesmír je nestabilní, proměnlivý, podobně jako křehké, ale současně monumentální sochy Derka Thijse nebo hrad v kufříku vyrobeném z mycí houby od Anny Hulačové. Vesmírný vysavač Pavly Scerankové svým kaleidoskopickým okem skenuje texturu podlahy, která by mohla být zaměněna za měsíční krajinu.

Socha nebo objekt tak v kontextu výstavy získávají mnoho podob: mohou být všedním předmětem, kterému umělec udělil nový význam překlenutím jeho utilitárnosti. Mohou být člověkem, který se dostal do nepředvídané situace. Mohou být myšlenkou, volbou jiné cesty. Slovo "pravda" potom možná probleskne při rozkrývání významů slova "socha".