TZ: Svět sedmikrásek / z cyklu Rytmus

 Svět sedmikrásek / Jana Bernartová, Martin Bražina, Ondřej Horák, Tomáš Nečas, Tereza Příhodová, Markéta Souhradová / Galerie Rampa / Ústí nad Labem / 11. 4. - 2. 5. 2012 

Druhá výstava, vycházející z celoročního konceptu na téma Rytmus, je po předešlém hudebním rytmu tentokrát zaměřena na rytmus přírodní. Název výstavy Svět sedmikrásek byl inspirován stejnojmennou tezí vycházející z teorie Gaia, která je založena na předpokladu, že Země je schopna seberegulace životních podmínek a tím i udržení rovnováhy. Konkrétní ideou je simulace vědce Sira Jamese Lovelocka o udržení správného poměru teploty na naší planetě existencí černých, světlo a teplo pohlcujících, a bílých, světlo odpuzujících a planetu ochlazujících, sedmikrásek. Základem je vždy vyvážený poměr bílých a černých sedmikrásek.

Spojení těchto dvou slov ovšem nabízí mnoho asociačních poloh od snově poetických po striktně vědecké. Přírodní rytmus, který zkoumají tvůrci na této výstavě, konvenuje s jejich přístupem ke globálním problémům anebo vlastním vztahem k fauně a flóře. Již tolikrát zpracované téma se v současné době opět stává mezi mladými umělci populární. Je to snad způsobeno přehlcením člověka digitalizací a touhou po vymanění z „betonového“ světa?

Na tuto otázku Vám může odpovědět šest prací od šesti autorů, z nichž každý vyzdvihuje jiný úhel pohledu, ať už se jedná o pojetí výzkumné, kritické, básnické či estetizující. Jana Bernartová se dlouhodobě zabývá dynamikou krajiny a svojí oblast zájmu potvrzuje i v práci 50°43'57.69"N, 14°59'4.091"E, kde do Petriho misek uzavírá shluk abstraktních tvarů, které opisují křivky imaginárních horizontů. Od sterility a odosobnělosti oprošťuje objekty instalace rozehraná do prostoru galerie. Martin Bražina rytmizuje krajinu pomocí postprodukce fotografie. Ručním složením několika snímků do jediného vzniká nerovnoměrná transformace panoramatu. Počáteční snaha o komplexní obklopení člověka krajinou, která může nastat jen v okamžiku, kdy se v ní skutečně pohybujeme, je koncentrována nazpět do klasického formátu fotografie. Ondřej Horák přistupuje k tématu se zvědavostí a až vědeckými záměry. Obrazy, které jsou jakousi sondou do světa drobných živočichů v díle Žížalart se, jak už název napovídá, snaží vysledovat cit žížal na světlo. Výsledkem je několik obrazů zaznamenávající pohyb žížal po plátně v zatemněném prostoru a v prostoru osvětleném. Za překvapivým vizuálním efektem bychom jen těžko hledali badatelské cíle. Tomáš Nečas aka Garcy se prezentuje videem s názvem Vizuální poezie. V rytmu skapespearovského sonetu proti sobě staví přírodu a městské prostředí. Konflikt graduje jak zvukově, tak obrazově a to právě střetem krajiny s ulicemi, auty a budovami. Znatelný je i vliv člověka na původně panensky čistou přírodu. Video Terezy Příhodové Skok jelena je reflexí tiché fantaskní krajiny. Pojednává o opakování a čekání na něco, co možná nepřijde, nebo co člověk není schopen postřehnout včas či zaznamenat vůbec. Jedná se o pohled "pozorovatele", který sám určí, jak dlouho bude pohled plynout. Záznam je složen z mnoha kusů negativů. Nadsázka a bezprostřední zaujetí pro věc; to je práce procesuálního charakteru, jejíž autorkou je Markéta Souhradová. V úkolu spočítat všechny jehličky z vánočního stromku pokračuje už od letního semestru 2011. Performativní počin je znovu zopakován a číslo dosud napočítaných jehliček přepsáno. Odhalováním podobností a rozdílů, vnitřních sporů a sounáležitosti stále znovu objevujeme naší spjatost s rytmem, řádem a chodem světa.

Součástí výstavy Svět sedmikrásek je také doprovodný program, který bude představen v průběhu výstavy.

Kontakt: galerierampa@seznam.cz, www.fud.ujep.cz