Vraťte mi můj příběh! O autenticitě institucí

Když si Václav Klaus v rámci předvolební kampaně v roce 2002 nasadil tmavé brýle a v hanspaulské hospodě vypil jedno pivo, snad jen Lucie Bílá uvěřila, že máme co do činění s pravověrným rockerem t. č. bez nabustrované kytary v ruce.

O deset let později píše Tomáš Pospiszyl v Lidových novinách: „Výstavu Ostrovy odporu lze chápat i jako znovuotevření sídla Sbírky moderního a současného umění Národní galerie silnému proudu českého umění, jež tu během ředitelování Milana Knížáka nemělo na růžích ustláno.“

Něco tu ale nehraje. Projekt týmu Vědecko-výzkumného pracoviště AVU ve složení Jana a Jiří Ševčíkovi a Edith Jeřábková ukazuje vlastní pohled na příběh českého umění za poslední tři dekády. Autoři na něm kontinuálně pracovali pět let a současná výstava je jedním z jeho výstupů. Původně měla být výstava představena v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře, ale po loňském nástupu Jany Šorfové do čela GASKu a následné radikální obměně týmu galerie se pro něj hledalo jiné místo. Odchod Milana Knížáka z ředitelské funkce nepochybně umožnil umístění výstavy do prostor Národní galerie, tím však veškeré zásluhy NG o projekt jako takový končí. A nemění na tom nic ani opakované familiérní vyjádření Heleny Musilové pověřené řízením Sbírky moderního a současného umění, že „děláme teď se Ševčíkama tu výstavu“ (diskuzní večer Nulová mzda – O finančním ohodnocení umělců, tranzitdisplay, 28. 2. 2012).

Je možné se v rámci vernisáže tvářit, že je Veletržní palác vlastně super klubík s pohodovou atmosférou pro nás pro všechny, kde to konečně po odchodu Milana Knížáka můžeme správně rozjet. Vína je dost; když se rozbije sklenička, neva; zatrsáme si na proud zlomených beatů; vše se v dobré obrátilo; pomrkáváme na sebe; jsme přeci fajn parta, které jde o to samé.

Je možné se tak tvářit jak ve výstavě, tak i na večírku, jen je to bohužel zcela nedůvěryhodné. Vrcholem je pak přítomnost Jany Šorfové na vernisáži...

Na jakémkoli uměleckém projevu je nejcennější autenticita a osobní postoj autora. Kvalita výstavního projektu se také odvíjí od míry autenticity a osobního angažmá jeho autorů. Pokud autoři žijí s uměním své doby, přátelí se s umělci, ničí si zdraví ve stejných podnicích, pak je zde vysoká míra pravděpodobnosti, že jim a jejich tvorbě rozumí a jsou například schopni fundovaně takovéto velké výstavní projekty připravovat.

Autenticita výstavní instituce odvíjející se od postojů jejích pracovníků by měla být její základní vlastností. Musíme to po ní chtít, jinak si necháváme zcizovat svůj příběh, unášet vlastní minulost.

Pešánkova světelná plastika blikající nad djským pultem do rytmu break beatu to nezachrání.

Tomáš Svoboda Autor je jedním z umělců zastoupených na výstavě Ostrovy odporu

______________________________________________________________

Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností 1985-2012 / kurátoři: Jana a Jiří Ševčíkovi, Edith Jeřábková / NG: Veletržní palác / Praha / 9. 3. - 1. 7. 2012