TZ: Jaromír Funke

Jaromír Funke / Abstraktní kompozice (1927-1929) / Fiducia / Ostrava / 10. 5. - 3. 6. 2011 

Antikvariát a klub Fiducia a Fotografická galerie Fiducia vás zvou na vernisáž výstavy fotografií legendy české fotografie

JAROMÍRA FUNKEHO.

Vernisáž se uskuteční 10.5.2011 v 18:00, výstavu zahájí pražský kurátor Josef Moucha.

Vystaveny budou Funkeho fotografie ze sbírky PPF Art s názvem Abstraktní kompozice (1927-1929). 

Jaromír Funke (1. 8. 1896 Skuteč — 22. 3. 1945 Praha) patřil k zakladatelské generaci moderní české fotografie Nové vidění a životní pocit prosazoval organizováním spolkového a výstavního dění, byl vlivným teoretikem i pedagogem. V tomto smyslu vynikl nad kolegy Josefa Sudka či Jaroslava Rösslera. Zemřel jako nepřímá, ale o to tragičtější oběť války. Neobyčejně nápaditý a plodný Jaromír Funke fotografoval od dětství. Zralého tvůrce označil historik umění Antonín Dufek za „průkopníka, zaujímajícího v internacionálním kontextu fotografie podobné místo jako František Kupka v malířství“. Mohl to napsat právě jen s ohledem na kolekci Abstraktní foto, jak díla z let 1927 až 1929 označil sám autor. Za jejich látku zvolil zejména světlo a plochy, na něž promítal kompozice, sestavené mimo záběr. Jejich projekce dotvářela v listopadu 1929 konstruktivistickou scénu Zdeňka Rossmanna při brněnské inscenaci Syngeho Jezdců k moři v režii E. F. Buriana. Zároveň s vizemi nepředmětnosti fotografoval Funke zátiší (Věci skleněné a obyčejné, Kompozice s ledňáčkem) a zrcadlení (v cyklu Refexy). Odtud vstupovaly do radikálně abstrahovaných snímků divácky povědomé rekvizity či postupy. Funke obsáhl po etapě piktorialismu poetismus, konstruktivismus, novou věcnost, funkcionalismus a surrealismus. Podmanivá Abstraktní fota se daným -ismům vymykají. Náleží k nejosobnějším fotografovým projevům. Nejsou ničím menším než rafinovanou odpovědí na fotogramy, výtvarné stínohry předmětů kladených přímo na světlocitlivé listy. Abstraktní fota tedy polemicky korespondují s díly hvězdných signatur avantgardy: Man Ray, László Moholy-Nagy, Christian Schad, Jaroslav Rössler... Současné digitální tisky, vycházející z unikátních negativů Jaromíra Funkeho, rozšiřují představy o významném průlomu v médiu spadajícím zpravidla pod realismus. Dobové autorské zvětšeniny (o delší straně až 58 cm) jsou rozptýleny v různých sbírkách, další zůstávají nezvěstné, případně se nedochovaly. Koncentrace jedenadvaceti exponátů, jakou se podařilo – díky vstřícnosti Funkeho dcery Miloslavy Rupešové – uskutečnit kurátorovi výstavy Pavlu Lagnerovi, je nebývalá. Nové pozitivy z původních skleněných desek (13 x 18 cm) jsou naplněním předpokladu opakovaného průmětu negativu, o který se Funke proti jedinečnosti fotogramů zasazoval.

Text: Josef Moucha