TZ: Tereza Sochorová

Tereza Sochorová: Memma i hellan paalen, BKC: Galerie mladých, Brno, 6. 5. - 28. 5. 2009

Moře slunce, tak zní překlad exotického názvu výstavy Terezy Sochorové. Toto slovní spojení probouzí představivost, připomíná nám „suchozemcům“ daleké břehy omývané mořem, které je samo symbolem nekonečna. Přitom je to i obraz blízký – jako když v letním dni obrátíte hlavu vzhůru a slunce vám zalije oči světlem až k oslepnutí. Obojí, jak cesty do daleka, tak tiché setkávání s věcmi, které jsou ve svém celku nevstřebatelné, patří k základním motivům práce Terezy Sochorové.

Memma i hellan paalen je do jisté míry pokračováním projektu Le sol absorbe l´eau (Země pije vodu), respektive jeho části nazvané Balika. Je to DVD s animacemi autorů z okruhu brněnské FaVU vzniklými na základě kreseb mladých lidí, které Sochorová přivezla ze své cesty do africké Guiney. Samotný způsob, jakým se v tomto projektu setkala charitativní činnost (výtěžek z prodeje DVD je určen na pomoc guinejským dětem) s uměleckým vyjádřením, a to, jak se zde individuální autorství „rozpustilo“ v kolektivní práci, by stálo za samostatný text. V souvislosti s výstavou v Galerii mladých je podstatné to, že jedním z guinejských autorů originálních kreseb byl i Jean Fara Tonguino, pro kterého setkání s Terezou Sochorovou a účast na projektu Balika znamenaly impuls k další práci. Jeanovy příběhy nechala autorka přeložit a společně s kresbami, které jsou v GM vystaveny samostatně, je sestavila do ilustrované, česko-francouzské knížky Venkovské příběhy (Histoires rurales, vydal kolektiv Fiume, 2009), která bude k nahlédnutí i k zakoupení v GM.

Gesto, jímž se autorka vzdala části „svého“ místa v galerii, místa, kde by podle tradičních představ měla prezentovat umělecká díla osvědčující její řemeslnou vyspělost, talent a hloubku myšlení, zcela zapadá do jejího pojetí práce. Ta se jen výjimečně odehrává jako osamocený tvůrčí zápas – daleko častěji se rozvíjí v dialogu, společné práci. Ne vždy je ovšem možné hledat cestu společně s druhými, nebo, jinak řečeno, ne všechny cesty se odvíjejí v rovině putování po tomto světě.

Slunce, respektive světlo, které stojí v názvu výstavy, je hlavním tématem instalace ve spodní části galerie. Stejně jako se „neviditelné“ světlo v krystalu rozkládá do barevné tóniny, tak jsou i v jednotlivých prvcích instalace zviditelňovány různé aspekty světla jako duchovního symbolu. Pro výtvarné umění je světlo a jeho symbolika, rozvíjená snad všemi duchovními systémy všech civilizací, jedním ze základních témat. V kontextu současného umění, jemuž dominuje (sociální a institucionální) kritičnost a (politická) angažovanost, ovšem působí otevřená a přímá práce s duchovní symbolikou překvapivěji (skoro bych chtěl říct: radikálněji) než většina šokujících obrazů, otevřených zpovědí a nekompromisního aktivismu.

Kresba Honzíka Holcmanna, kterou si Tereza Sochorová vybrala jako určitý leitmotiv výstavy, může proto být vnímána i jako vtipný komentář konkrétní situace – světlo se do galerie, stejně jako do nakreslené psí boudy, může dostat pouze skrze komplikovaný systém zrcadel. To, co vidíme uvnitř potemnělého prostoru, sice není slunce, ale budeme-li sledovat stopy světla, můžeme k němu najít cestu.

Jan Zálešák

kurátor Galerie mladých