Hlasy probouzející naši imaginaci

"Já bych rád vyprávěl svoji akci, performanci, kterou jsem udělal v roce 2010, protože to pro mě byla silná zkušenost." Těmito slovy zdůvodňuje svůj výběr jeden z účastníků výstavy v Karlin Studios, Matěj Kolář. Neobvyklou a zároveň zábavnou prezentaci českého akčního umění Vyprávění připravili pro pražskou galerii Jan Krtička s Janem Proškem.

Autoři výstavy jsou známí především díky své umělecké tvorbě. Seznámili se během studií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (Prošek byl v ateliéru performance u Tomáše Rullera, Krtička studoval sochařství u Jana Ambrůze) a od té doby spolu příležitostně pracují a technicky se doplňují na individuálních i společných projektech. Nápad zrealizovat výstavu zaměřenou na umění akce vznikl již v průběhu roku 2012. Téma vychází z jim důvěrně známého prostředí a přestože se snažili oslovit umělce, zabývající se performancí a happeningy z celé České republiky, pro výstavu nakonec neplánovaně získali nejvíce osobností spjatých právě s brněnským okruhem. Místem, kde má české akční umění své kořeny.

V prostoru galerie je pravidelně rozmístěno patnáct reproduktorů, nahrazujících obrazovou dokumentaci akcí. Různě dlouhé nahrávky (jejich délka se pohybuje přibližně od dvou do dvanácti minut) se spouští ve smyčce zaktivováním pohybového čidla. Hra s transformací obrazu do zvukové instalace je typická především pro Krtičkovu tvorbu, který tento způsob využil u záznamu jeho vlastních děl (Dokumentace, 2010, Vysílání, 2011) nebo slovního popisu vycházejícího z reproduktoru, jenž obrazovou dokumentaci zcela nahradil (Audioguide, 2010). Na stejném principu je založený i Výlet (2011), na kterém se podílel společně s Proškem. Uvedené projekty svým způsobem předcházely a logicky dovedly autory k realizaci Vyprávění.

Krtička s Proškem postupně oslovili více než dvě desítky českých umělců mladé i starší generace. Aktuální výběr patnácti výtvarníků je výsledkem odpovědí na výzvu zapojit se do tohoto projektu. Každý umělec dostal za úkol zvolit si jen jedinou akci, o kterou se chce s posluchači podělit. Sesbírané finální nahrávky dokládají autentická svědectví o uskutečněných akcích, jež se odehrály během posledních padesáti let a sahají až do současnosti. Na výstavě si můžeme poslechnout například vyprávění Miloše Šejna o Bloudění bažinami Dyje (1969), které ve výčtu sahá nejhlouběji do historie. Také zde ale objevíme záznam nejnovější akce Martina Zeta Nonverbální snění (2014), uskutečněné pouhý týden před vznikem nahrávky.

Během poslechu popisovaných událostí, některých odměřených a technicky přesnějších, jiných více spontánních a navozujících pocit z atmosféry doby, zapojujeme vlastní imaginaci. Prostřednictvím způsobu vyprávění a dojmu, jaký v nás vyvolává, se soustředíme nejen na popis akce, ale možná daleko více se snažíme poznat osobnost autora. Hodnotíme charakter projevu, tón hlasu, jeho zabarvení a uvažujeme o povaze výtvarníka a souvislosti, podobnosti mezi ním a jeho tvorbou. Nahrávky nám díky osobnímu vyprávění odkrývají prostředí, použité rekvizity, účastníky, náladu, povedené i neplánované zážitky z konkrétní situace, ale i očekávání a zpětné hodnocení. To jsou momenty, které se z běžné dokumentace akčního umění, jakými jsou např. fotografie, video nebo psané texty, přirozeně nedozvíme.

Pokud je v galerii ve shodnou dobu více lidí, může se spustit i několik reproduktorů najednou. V tom okamžiku splynou jednotlivá vyprávění v nesrozumitelný, přesto ale zábavný šum. Můžeme právě poslouchat svérázný projev Jiřího Surůvky o Fantomu Malinovském (1997), když se spustí zpěv Matěje Koláře o zhrzené lásce a soucitu v akci Sůl do očí (2010). Naopak v prázdné, tiché galerii na návštěvníka čeká při prvním zaktivování nahrávky moment překvapení. Po chvíli zjistí, na jakém principu instalace funguje a může si ji korigovat dle libosti. Potichu naslouchat příběhu o žebrání na manikůru Venduly Chalánkové v akci Exteriér, interiér (2001) nebo svižně projít výstavní místností a hlasy ji celou rozeznít.

Kromě již uvedených jmen je součástí výstavy povídání Jana Mlčocha o akci vztahující se k požáru Veletržního paláce, 14. října, Praha, 1. února 1976 (1976), Narušení bílé plochy Vladimíra Havlíka (1978), vyprávění o happeningu hledání podzimu s názvem Pytel listí od Tomáše Rullera (1978). Z osmdesátých let to je pak akce Poslední oběd (1987) Josefa Daňka a Blahoslava Rozbořila, kde i u pouhého poslechu nahrávky je lepší mít silnější žaludek. O performancích realizovaných v posledních letech vypráví František Kowolowski (Nomádská strategie, 2009), Jiří Kovanda (Bez názvu, 2011), Rafani (Bez názvu, 2011), Pavel Sterec (Medúsa, 2011), Marian Palla (Bez názvu, 2012-14) a Lenka Klodová (Tragédie na Oktoberfestu, 2014).

Autentičnost jejich vyprávění znějícího na výstavě nelze nahradit slovem ani v této recenzi. Přestože k výstavě vyšel i katalog s DVD a dokonce je možné si jednotlivá vyprávění pustit i v pohodlí domova na webových stránkách vypraveni.eu, doporučuji nenechat si ujít zážitek z netradičního setkání s akčními umělci a výstavu osobně navštívit. Audioinstalace, proměňující se podle množství aktuálně přítomných návštěvníků, nudit určitě nebude.

______________________________________________________________

Josef Daněk, Vladimír Havlík, Vendula Chalánková, Lenka Klodová, Matěj Kolář, Jiří Kovanda, František Kowolovski, Jan Krtička, Jan Mlčoch, Marian Palla, Jan Prošek, Rafani, Blahoslav Rozbořil, Tomáš Ruller, Pavel Sterec, Jiří Surůvka, Miloš Šejn, Martin Zet: Vyprávění / kurátoři: Jan Prošek, Jan Krtička / Karlin Studios / 12 / 11. 12. 2014 - 18. 1. 2015

______________________________________________________________

foto: archiv Karlin Studios

Dana Zikmundová | Narozena 1985, vystudovala ateliér Přírodní materiály a Kurátorská studia na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Výtvarnému umění se nyní věnuje více v rovině teoretické (realizacemi výstav a recenzemi) než praktické a svou pozornost zaměřuje na vztah současného umění a společnosti, především v Liberci, kde žije. Od roku 2012 spolupracuje s Asociací užité grafiky a grafického designu. V současnosti působí jako šéfkurátorka galerie Pro design a produkční v kulturní fabrice Armaturka v Ústí nad Labem.