RE: Pár poznámek o švábech a jiné havěti…

Viktor Čech v článku O krysách, broucích a jiné havěti (zde) uvádí jednu mylnou informaci, kterou bych rád uvedl na pravou míru. Jakkoliv malicherná se tato informace může zdát, velmi dobře odhaluje, podle mého mylné, chápání celé problematiky, na které bych rád poukázal.

Viktor Čech svůj článek uvádí rozsáhlou exkurzí do problematiky užívání, či chcete-li zneužívání, zvířat v současném umění. Proti jemu vyjmenovaným umělcům jako jsou Mark Dion nebo Rick Gibson, kteří zvířata užívají, aby prostřednictvím jich upozornili na to, jak špatně s nimi společnost zachází, poté staví Draganu Sapanjos, která vystavuje v současnoti na výstavě Za pět dvanáct v pražské galerii Futura. Jeho kritika jejího díla poté spočívá hlavně v jedné větě, kterou autorka dílo komentovala: „Ve sklenicích uvězněný hmyz začíná stejně jako Leibnitzovy monády fungovat jakožto malá izolovaná centra energie, s nezávislým „vnitřním životem“, který už není ovlivňován zvenčí.” Viktor Čech poté z této věty vyvozuje, že “Z celého autorčina postoje je cítit totální distance vůči švábům jako vůči entitám.”

Jelikož lze asi těžko prokázat rozdíl v tom, jaký má Mark Dion vztah ke svým taxidermiím, Rick Gibson ke krysám a rybičkám a jaký Dragana Sapanjos ke švábům ve sklenici, a Viktor Čech toto srovnání ani dále nerozvíjí, hlavní kritérium jeho soudu se mi tedy zdá, leží právě v postoji umělce.

Zjednodušeně řečeno, lze tedy říci, že rozdíl mezi zlou Draganou Sapanjos a hodným Markem Dionem tkví podle Viktora Čecha v tom, jak svá díla komentují, tedy v tom, jaký je motiv jejich činu - vztah k oběti. Otázka po motivu činu je však hlavně otázkou vinny.

Dragana Sapanjos své jednání bojem za dobrou věc jako jiní teroristé bezpochyby neobhajuje. Neargumentuje ani “známým účel světí prostředky”, či chcete li “válkou za mír” případně “zotročením za svobodu”. V tomto ohledu má tedy bezpochyby Viktor Čech pravdu, nechť však porota rozhodne, zda-li je výsledná mrtvola odlišná.

Nutno však konstatovat, že z právního hlediska k přečinu nedošlo. Týraní zvířat se totiž v Čechách vztahuje jen na obratlovce, jimiž šváby nejsou. Naopak nutno podotknout, že krádež v Čechách přečinem je. Krádež švábů v hodnotě 800 korun Karímou Al-Mukhtarovou je přestupek.

Odhlédněme však od oblasti práva spíše k oblasti spravedlnosti. Z hlediska zdravého rozumu je trhání muších nožek záležitostí odsouzeníhodnou. A to ať se na ni právo dívá jakkoliv. Nutno však možná na tomto místě opět dodat, že šváb může v prostředí vlhkého sklepa, ne nepodobného spodním prostorám galerie Futura, přežít bez jídla až tři měsíce. V určitých případech i déle a to pokud je přítomen prach, který jsou švábi schopni požírat. Výstava jak známo trvá 84 dní. Podle chovatele, od kterého byly šváby pro účely výstavy Za pět dvanáct zakoupeni však tento druh z jižní Ameriky Českou zimu venku v žádném případě nepřežije.

Kdo je tedy nakonec vrahem?

Někoho možná předchozí argumentace, přesvědčila, že vrahem je nakonec v celém případu právě Karíma Al-Mukhtarová a Dragana Sapanjos pouze hodnou obětí bojující za práva zvířat. Mne samotného tato argumentace ale určitě nepřesvědčila.

Důvod, proč jsem neohlásil krádež na policii, však neleží ani v tom, že bych považoval za hodnou Karímu Al-Mukhtarovou. Její jednání považuji pouze za legitimní vzhledem k tomu, že galerie je veřejným prostorem, kde by podle mého měli lidé právo vyjadřovat své názory a to i prostřednictvím činu.

Otázka po umění totiž dle mého názoru neleží v tom, zda je někdo hodný nebo zlý, celá řada umělců totiž bezpochyby zlá byla a přesto nám to nijak nebrání v požitku z jejich děl. Otázka po umění leží spíše v tom je-li výsledné umění dobré nebo špatné, tedy spíše po určité originalitě kreativního vyjádření, která nám rozšiřuje a to tak, že často nabourává, naše obzory. Jelikož toto nabourávání se v určitých ohledech může pohybovat i mimo oblast práva, řekl jsem Karímě Al-Mukhtarové, že šváby vypustit může, tedy, že věc neohlásím na policii, nikoliv, že s ní souhlasím, jak mylně uvádí Viktor Čech. Nehledě na to, nebylo od začátku výstavy nikde vedle skleniček ani švábů napsáno "nedotýkat se".

Dílo Dragany Sapanjosové jsem tedy vystavil proto, že jej považuji za kvalitní. Tato kvalita poté spočívá právě v tom, že pokud jsme schopni, dívat se poněkud dále než jsou naše před-nastavené kategorie, ať už je to estetický motiv díla, který oceňuje většina návštěvníků, kunsthistorické kategorie animal artu o kterých mluví Viktor Čech, nebo boj za práva zvířat v rámci kterého šváby vypustila Karíma Al-Mukhtarová, je velmi těžké toto dílo z etických hledisek nějak jasně odsoudit.

Dílo je totiž tak dobře vybalancováno (šváb jako zosobnění škůdce, absence spektáklu krve, jen náhoda rozhodne, kolik švábů nakonec přežije či ne, nepochybná estetická působivost díla, svobodná možnost zásahu návštěvníků, snaha neskrývat se za “boje za”, skutečnost, že přeživší budou vráceni chovateli, který je využije podle původního účelu, tedy jako krmivo atd.), že v důsledku nabourává hlavně veškeré naše kategorie dobra a zla a ukazuje nám, že jsou zkrátka určité otázky, ke kterým, alespoň pokud chceme býti sami k souzenému i sami sobě spravedliví, zkrátka jednoduchá odpověď nevede.

Autor je kurátorem výstavy

______________________________________________________________

Michal Novotný publikoval tento komentář též na stránkách Futury s tím, že jej zasílal i do redakce Artalku, kde se nesetkal s žádnou reakcí. Jeho e-mail bohužel do redakce nedorazil, což si vysvětlujeme jako chybu v matrixu a autorovi se za opožděné publikování omlouváme.