Vladimír Houdek: Malé drama za plotem

Díváte se přes natřené plaňky dřevěného plotu, ze svého území, bezpečného, beze strachu z neznáma. Díváte se dopředu, směrem k lesu. Ten pohled vás láká a zároveň trochu děsí. Větve smrků ševelí ve větru, už se stmívá, barvy lesa se rychle mění před očima. Vítr občas pročísne les s větší intenzitou a ukáže vám scénu, která záhy zase zmizí. Co to tam bylo? Zableskly se ve tmě oči? Nebo to byl jen odraz vašich představ?

V intuitivních malbách Vladimíra Houdka se téma lesa ve spojitosti s různými bizarními bytostmi objevilo už v minulosti. Na výstavě Chlapec Náprstník v Galerii Jelení ale Houdek představuje nové práce, které zvláštní scény ve spletité houštině uchopují na několika výrazových rovinách, tvořících barvitý celek.

Výstavu opticky zahajuje velkoformátová malba na vrstveném papíře, která celé téma abstrahuje, a tak z tušeného bílého větvoví na pozadí černé tmy zbývá pravidelná geometrická struktura. Ale nedá se na ni dívat čistě formalisticky. I za ní tušíme něco z toho tajemství, které výstava postupně odhaluje, aniž by ho zcela vyjevila – vyprázdnila. Kresby a malby na papíře, doplňující první část instalace, také směřují k abstrakci, ale nezapomínají na zjednodušené tvary hlavních motivů: z hutných vrstev barvy vystoupí nakonec plot, linie stromu a – bytůstka, bílá hlavička, lehce vyděšená.

Druhá část výstavy představuje ústřední obraz. Tři horizontální plány nás vedou stále více do neznáma, od plotu k barevnému lesu a potom pořád dál, do mlhy, temnoty, kde se prohání vítr a zápasí s nastraženými špičkami stromů. V sérii menších maleb na plátně, zakončujících výstavu v Jelení, Houdek rozhrnul větvoví – a čekalo tam velké překvapení! V temném lese se odehrává malé morbidní drama: bílé žížalky zasažené bleskem, šípem nebo s useknutou hlavičkou na pařezu, hledající spásu u bílého křížku vystupujícího ze tmy, do toho zlámané stromy, archetypální černá, červená a bílá… Všechno to pozorujete s poněkud vytřeštěnýma očima, napadá vás spousta otázek. Jsou to snad představy vytažené z kolektivního nevědomí, hrůza a násilí páchané na červech jako symbolech nás samých? A proč nás ty scény nakonec přimějí katalyzovat rozporuplné emoce do úsměvu, nebo dokonce smíchu? Ale nezapomeňte – pořád stojíte za plotem a to, co se děje v lese, je jen poodkryté tajemství.

Karina Kottová

Vladimír Houdek: Chlapec náprstník / Galerie Jelení / Praha / 18. 2. – 5. 3. 2010