Vizuální obraz Sokola queer očima

Výstavě Tyršův sen a fungování Společnosti pro queer paměť se ve svém textu věnuje Katalin Benedek, jež se zúčastnila společného projektu čtyř středo- a východoevropských časopisů o výtvarném umění (Artalk.cz (CZ/SK), artPortal.hu (HU), Magazyn SZUM (PL) a Revista Arta (RO)). Výstupem její čtrnáctidenní rezidence v Praze je recenze a komentář, které postupně na Artalku budeme zveřejňovat a které se týkají buď české nebo maďarské současné umělecké scény. V následujícím textu rozebírá Benedek výstavu věnovanou pohlednicím ze všesokolských sletů odehrávajících se v období mezi lety 1860 a 1940. Pozastavuje se především nad vyobrazením homosociality na sokolských propagandistických materiálech a připomíná, jak tyto obrazy ve veřejném prostoru pracují s nacionalismem a procesem tehdejšího formování identity českého národa.

Pohlednice J. T. Blažka pro VII. slet, 1920, s laskavým svolením Společnosti pro queer paměť

Vizuální obraz Sokola queer očima

Společnost pro queer paměť (SPQP) se nachází jen pár kroků od stanice metra Pankrác, přesto však málokterý Pražák tuší o její existenci. Výzkumní pracovníci sdruženi pod organizací založenou v roce 2015 se věnují zkoumání a zprostředkovávání českých dějin homosexuality, archivují dokumenty, publikace i nejrůznější předměty a disponují také menší knihovnou odborné literatury. Krom toho je jedním z jejich nejzajímavějších poslání archivace dokumentů orální historie, v rámci které jsou shromažďovány především výpovědi starších členů české LGBT komunity. Specifický výzkum, který odhaluje a prezentuje strategie života příslušníků LGBT komunity v dobách socialistického Československa se tak odehrává jak na osobní, tak kolektivní úrovni. Cílem organizace je napomoci vytvoření kontinuální historické paměti LGBT komunity a dostat toto téma do veřejného prostoru. Jednou ze strategií je také zpřístupnění archivu zájemcům a pořádání doprovodného programu.

Kromě stálé expozice, jež přibližuje nejdůležitější mezníky v mezinárodních i specificky českých dějinách LGBT komunity a osvětluje základní pojmy, je v archivu od února do konce léta 2017 k vidění také dočasná výstava nazvaná Tyršův sen, která se věnuje oficiální vizuální reprezentaci spolku Sokol.

Archiv Společnosti pro queer paměť, foto: Pavel Ovsík

Zatímco české veřejnosti je situovanost spolku Sokol v kontextu národních dějin spíše známá, převážná většina zahraničních návštěvníků a čtenářů bude potřebovat jisté ozřejmění. Tělovýchovná organizace Sokol byla založena roku 1862 v Praze Jindřichem Fügnerem a Miroslavem Tyršem. Spolek byl přístupný všem věkovým skupinám i společenským třídám a na přelomu století se otevřel také ženám. Ačkoliv původním záměrem zakladatelů byla apolitická organizace řídící se zásadou „v zdravém těle zdravý duch“, spolek nakonec sehrál rozhodující úlohu v procesu formování sebedefinujících snah českého národa, který dnes situujeme především do 2. poloviny 19. století. Během několika málo desetiletí po svém založení si národně oslavné hnutí hlásající fyzické, morální i intelektuální utužování získalo v českých kruzích nesmírnou popularitu, ovšem s pozitivními ohlasy se setkalo také v dalších slovanských i jiných společenstvích. Články pojednávající o spolku Sokol – studie, které podrobně popisují rozpracovávání jeho zásad, snahy i úspěchy, veřejné přednášky nebo masové akce obřích rozměrů (slety) přispěly velkou měrou k formování veřejného diskurzu a na počátku následujícího století tak vedoucí představitelé spolku přijali rovněž politickou úlohu. Přestože spolek v průběhu let několikrát změnil vedení, systém týkající se podmínek členství i složení jeho příslušníků, cíle spolku a jeho politická příslušnost, stejně jako jeho vizuální reprezentace, zůstaly po dlouhou dobu konzistentní.

Estetika Sokola byla do značné míry ovlivněna myšlením jednoho ze zakladatelů spolku Miroslava Tyrše. Tyrš byl doktorem filozofie a v 60. letech 19. století se věnoval dějinám a filozofii umění. Ve své první knize s mnohé napovídajícím názvem Hod olympický pojednává o vztahu starořeckého umění a sportu. V souladu s tím a pravděpodobně i pod vlivem neoklasicistických trendů, které se v této době těšily značné popularitě, podřídil šíření a propagaci idejí Sokola vizuální tradici zobrazování lidského těla v klasickém duchu antického Řecka. Vedle obrazů členů Sokola oděných do uniformy nebo sportovního úboru tak hrálo významnou roli také zpodobování částečně či zcela obnažených těl. Těmito snahami měla být jednak vytvořena paralela mezi velikostí klasických kultur a vznikající českou národní identitou, ve které bylo lidské tělo metaforou těla národa, a jednak se Tyrš – i přesto, že nahá těla chlapců a mužů mohla veřejnost vidět i v dílech s historickou či mytologickou tematikou – stal jedním z průkopníků, jenž učinil z estetizace obnaženého těla moderního, soudobého muže, ač v klasicizující formě, prostředek mainstreamové komunikace.

Výstava Tyršův sen, foto: Pavel Ovsík

Právě na tuto vizuální tradici se kurátor František Tymr ve své koncepci upozaďující historický kontext i aspekt politických a organizačních změn zaměřil nejvíce. K jejímu představení zvolil žánr pohlednice, považované za jedno z nejpopulárnějších médií své doby. Výstava přibližuje přes 70 pohlednic pocházejících povětšinou z období prvních osmdesáti let existence spolku – mezi lety 1860 a 1940. Každá z pohlednic zachycuje formou fotografie, grafiky či kombinované techniky nahé nebo zpola obnažené muže, ať už samostatně či ve skupinách, během cvičení nebo jako alegorické zobrazení národa.

Ale jak s tím vším souvisí LGBT paměť a queer interpretace? Výstava netvrdí, že tato díla vznikala záměrně s homoerotickým obsahem. Kromě popularizace fyzické zdatnosti je například přirozenou součástí sokolského poselství zobrazení homosociality: takových forem vzájemné důvěry a přátelství mezi muži, jež jsou potřebné pro znázornění solidarity, soudržnosti a kamarádství, které jsou zde výrazně spjaty s idejí nacionalismu. V normativním společenském uspořádání, tradičně určovaným heterosexuálním mužským uvažováním a mužským viděním, lze zachycená těla skutečně interpretovat jako pilíře zdravého národa překypujícího silou.

Pohlednice Martina Benky pro IX. slet, 1932, s laskavým svolením Společnosti pro queer paměť

Výstava poukazuje na významy skryté za těmito vrstvami; a sice na to, že ta samá těla se na osobní úrovni recepce stávají předměty touhy. Předměty touhy příslušníků marginalizovaných skupin obyvatel reprezentujících hlediska, která se vymykají diskurzu společenského mainstreamu, jako jsou například homosexuální muži, ale i heterosexuální ženy. Potažmo s tím v době, kdy byla možnost setkat se ve veřejném prostoru s nahým mužským tělem jen velmi omezená, byla tato těla, stejně jako znázorňované homosociální vztahy pro homosexuální jedince či dobové homosexuální subkultury zcela určitě nositeli homoerotického obsahu.

Zkoumání a odhalování podobných jevů, ať už pocházejí z oblasti literatury, výtvarného umění nebo třeba politické propagandy, do velké míry patří k historii LGBT osob a komunit, stejně jako k poznávání a pochopení vztahů většinové společnosti a homosexuální menšiny. Vizuální reprezentace Sokola tak paralelně s vizuální tradicí formování národního vědomí tvoří rovněž organickou součást queer historie.

Překlad z maďarštiny: Jiří Zeman

Text je výstupem rezidence autorky v Praze uskutečněné v rámci mezinárodního projektu East Art Mags, na němž se podílí čtyři středo- a východoevropské umělecké magazíny: Artalk (CZ/SK), Artportal (HU), Revista ARTA (RO) a SZUM (PL). EAM je publikační platformou na podporu výtvarné kritiky a umělecké žurnalistiky v regionu. V roce 2017 EAM finančně podporují Visegrad Fund a AFCN.

Všechny texty vzniklé v rámci projektu v anglickém jazyce najdete na webové stránce projektu.

Tyršův sen. Výstava sokolských pohlednic ze sbírek SPQP / autor výstavy: František Tymr / Centrum queer paměti / Praha / 22. 2. – 31. 8. 2017