Kolik uhlíku stojí tvoje emoji?

Letošní ročník transmediale, berlínského festivalu kritické digitální kultury a internetových realit, se kurátorka Nora O’ Murchú rozhodla zastřešit dnes již vysloužilým memefikovaným sloganem „you’re doing amazing, sweetie“. Tato fráze původně zazněla v roce 2007 v kontextu natáčení Keeping up with Kardashians, zábavní reality TV, kdy se v jedné epizodě nechala Kim Kardashian fotit pro Playboy a její nahé tělo zakrývalo pouze množství opulentních šperků. Její přísedící matka-manažerka své dceři vyjádřila podporu právě slovy „you’re doing amazing, sweetie“, zatímco si ji fotila na svůj smartphone. Bizarnost celé situace, stejně tak jako vysoká sledovanost této slavné rodiny v masových a sociálních médiích, vyústila v postupnou memefikaci této fráze. Na volbu názvu celého festivalu můžeme nahlížet jako na ironické šťouchnutí do povrchnosti a sebe-celebritizace, neovladatelné šíření digitálního kódu či cynismus současného „self-help“ diskurzu.

Letošní 37. ročník festivalu transmediale kriticky reflektuje digitální kulturu doby postfaktické, naši provázanost s novými technologiemi, virální potenciál internetového obsahu či sebe-marketizaci na sociálních sítích. Samotný festival trval po dobu tří dnů, výstavy this is perfect, perfect, perfect a Uncensored Lilac jsou k vidění až do 14. dubna. Festival transmediale se každoročně odehrává paralelně se sesterským hudebním festivalem CTM, letos ve spolupráci vytvořili 360° videoinstalaci Oceanic Reflection, která byla k vidění v umělecké instituci silent green po dobu trvání festivalu. Imerzivní instalace se zabývala ostrovními problémy globální ekocidy.

Juan Obando and Yoshua Okón, Demo, 2022 this is perfect, perfect, perfect, transmediale 2024, Kunstraum Kreuzberg/Bethanien Photo by Luca Girardini

„Content is everywhere. Content is Queen. Content is an endless stream of non-stop corporate cringe, toxic masculinity, nation-state narratives, cutified warfare propaganda, holistic health advice, sexualized bodies, and junk,“ hlásá text výstavní brožury. Letošní hlavní výstava this is perfect, perfect, perfect představila v galerii Kunstraum Kreuzberg/Bethanien deset uměleckých projektů. Úvodním dílem byla instalace Framed Picture a Friendly Reminder od Arama Bartholla upozorňující na environmentální dopad každodenního používání technologií. Kýčovitý obraz rozpixelovaného trávníku nainstalovaný naproti zvětšenému emoji plamene sestaveného ze struktury QR kódu, který nás po naskenování teleportuje na obrázek Keelingovy křivky, grafu nárůstu CO² v atmosféře. Dílo tak zvědomuje procesy komunikace a pohybu online, zdánlivě imateriálního aktu do fyzicky ukotveného dopadu. Kolik CO² stojí tvoje emoji?

Od roku 2018 transmediale nepoužívá sociální sítě Facebook, Instagram ani X (Twitter) a snaží se tak umělecký festival udržet bez závislosti na platformách. S publikem komunikuje hlavně přes webové stránky a aktuality oznamuje přes telegramový kanál.

Mezi vystavující patřila i umělkyně Noura Tafeche, jež vedle pokojíčkové instalace Annihilation Core, Inherited Lore ٩(͡๏̯͡๏)۶, vystoupila první den festivalu s Alex Quicho ve společné přednáškové performance She’s Evil, Most Definitively Subliminal. Živý výstup čtené eseje za doprovodu pop songů, memes a gifů doplňovala výstavní instalace: růžová kawaii estetika, gamerská židle a obrazovka, jež vítá k voyeuristickému nahlédnutí. Vedle stolu nechybí ring light, na zdi jako moodboard koláž sestavená z memes a screenshotů. You are so cute. Při dalším pohledu však zjišťujeme, že roztomilé kreslené charaktery drží nejrůznější zbraně, mladé dívky na fotkách jsou v armádním oblečení, E-girls s perfektním make-upem, čerstvou manikúrou a samopalem. Centrem koláže je screenshot z TikToku s titulkem „When the Army spends $100 million on advertisement each year just to get ratio'd by a 21-year-old girl with a Tiktok“. Instalace vyzývá k zamyšlení nad tím, jak sexualizovaný militantní obsah rychle proniká internetem a podprahově napomáhá gamifikaci a estetizaci násilí a války.

Jenkyn van Zyl, Surrender, 2023 this is perfect, perfect, perfect, transmediale 2024, Kunstraum Kreuzberg/Bethanien Photo by Luca Girardini

Video Guru Self Help je promítáno na dvě rohové stěny v tmavé místnosti. Na jinak černé obrazovce, módní genderově nekonformní postava přímo nás oslovuje: „It’s about you!“ Chodí z jedné strany na druhou po obvodu stěn a mluví k nám v chytlavých frázích motivačních hlasatelů ze sociálních platforem. Ndayé Kouagou, který ztělesňuje Guru performera, nám ve videu objasňuje, že tento prostor je oddán průměrným lidem, dává vyprázdněné tipy a říká moudra a motivace, které se bombasticky promítají za ním a napříč lomeným obrazem dvou stěn. Ve videu performer pomyslně interaguje s publikem, které se přirozeně galerijnímu prostředí mění, a video tak funguje v nekonečné smyčce nicneříkajících hesel. Při odchodu si v šeru všimneme několika stříbrných kruhových ploch potištěných slogany: „Looking for an answer is NORMAL BEHAVIOR, but do you even know WHAT THE QUESTION IS?“

​​Vizuální smog, estetika levné asijské restaurace, útržkovité texty v angličtině a korejštině, snové destinace. Vstupujeme do místnosti pomalované rozzářenými barvami, kde v přesaturované kakofonii vjemů rozeznáváme letadlo společnosti Big King Airline a blikající obrazovku. Humorný projekt Big King Airlines New Engine Fundraising Drive korejského umělce Sungsil Ryu transformuje celý pokoj do multimediální reklamy na fiktivní aerolinku, která nabízí zájezdy do mysteriózní země Ching Chen. Hlučná estetika kýče nultých let nás skrze QR kód láká k finančnímu příspěvku do kampaně, která by zvrátila bankrot této pochybné aerolinky. Komplexní dílo tak reflektuje na běžně funkční praktiky zkorumpovaných businessů „šedé zóny“, stejně tak jako padání do spárů všudypřítomných internetových scammerů. Big King Airlines ale představuje fake scam – dvojitou fabulaci –, kdy transformuje šablonu internetových podvodů do post-ironického uměleckého díla, u kterého jsme schopni rozeznat, že se jedná o mystifikující hru. Sílu masové performativity ztvárňuje i dílo DEMO od dvojice Yoshua Okón a Juan Abando, v němž tematizují otázku role gesta politického protestu na demonstracích a vyprázdnění obsahu skrze manipulaci s veřejným míněním. Umělci využili služeb agentury Crowds on Demand, která pracuje s PR strategií tzv. Astroturfingu: vytvářením umělé a klamavé pozitivní reakce na produkt, ať už se jedná o politickou ideologii, či spotřební zboží. Zmíněná firma nabízí vytváření koordinovaných davů demonstrantů. Greenscreenové bannery těchto demonstrantů ale žádnou ideologii nehlásají – umělci dovádějí performativitu „davů na přání“ do absolutní chameleoní bezobsažnosti a po instalaci rozházené smartphony, jejichž obrazovky mediují tento spekulativní moment, tak zejí zelenou prázdnotou. Dokumentace politického dění, jeho jednoduchá fabulace a rychlé šíření bez zevrubného fact-checkingu naznačují neukočírovatelné množství obsahu, který je nesnadné konzumovat kriticky. Odhaluje se tak lehkost proměny veřejného mínění skrze sociální média.

Ndayé Kouagou, The Guru, 2024 this is perfect, perfect, perfect, transmediale 2024, Kunstraum Kreuzberg/Bethanien, 2024 Photo by Luca Girardini

Další díla se zaobírala podobně intersekcionálními tématy, která ilustrovala skrze videa či instalace. Z plánovaných jedenácti uměleckých projektů jich však bylo na výstavě pouze deset, umělkyně Avril Corroon své dílo nevystavila, a to na základě rozhodnutí připojit se ke stávce Strike Germany. Ta požaduje, aby se německé kulturní instituce postavily proti vládním represím a umlčování propalestinských hlasů, ze stejných důvodů z programu festivalu odstoupilo patnáct dalších projektů. Ještě před začátkem pak zástupci festivalu reagovali prohlášením, kde se důrazně staví proti jakýmkoli formám diskriminace a nedemokratických procesů a respektují rozhodnutí umělců a umělkyň z festivalu odstoupit.

Transmediale se dlouhodobě snaží vytvářet prostor vzájemné kulturní výměny a kriticky reflektovat, analyticky nahlédnout a kurátorsky zpracovat všudypřítomný digitální obsah. Výstava this is perfect, perfect, perfect hravě podtrhává skutečnost, že reflexe tekutého digitálního obsahu bude vždy předem odsouzena k zastaralosti. Tomu pak odpovídá i rozhodnutí zvolit si jako heslo festivalu deset let starý meme. Bezbřehost vytyčených témat tak trefně shrnuje rétorický povzdech z programové brožurky: „konzumujeme obsah my, nebo konzumuje on nás?“, odpovědi se ale nedočkáme.

This is perfect, perfect, perfect / transmediale 2024 / Kunstraum Kreuzberg / Bethanien / Berlín / 31. 1. – 4. 2. 2024