CJCH 2023: StonyTellers

Nakonec v rámci seriálu o letošních laureátech a laureátkách Ceny Jindřicha Chalupeckého představujeme také kolektiv StonyTellers. Anežka Bartlová v profilovém textu popisuje jejich subtilní a na participaci založenou uměleckou praxi.

Co kameny vypráví o konci světa

StonyTellers jsou kameny, které vypráví příběhy o tlaku, pod nímž poetické nápady tvrdnou ve vydřenou práci, o budoucnosti, která se nám nemusí líbit, ale i o možnostech, jak si pěstovat pro sebe navzájem s laskavostí lepší prostředí i zeleninu.

Laureátský kolektiv tvoří aktuálně tři umělkyně, počet ale není nijak konečný. Aktuálně je to trojice absolventek ateliéru sochařství na UMPRUM pod vedením Dominika Langa a Edith Jeřábkové (později také Evy Koťátkové). Každá ale pochází z jiného prostředí, vyrůstaly v jiné zemi a mají jiný rodný jazyk – to ve výsledku není až tak důležité, protože kolektivní praxe smývá rozdíly a dovolí vytvořit jazyk nový. Ostatně i svá jména potlačují ve prospěch kolektivní identity, jež fúzuje dohromady různé přístupy, identity a východiska.

Jako „datum narození“ StonyTellers uvádí autorky rok 2019, tedy okamžik první performance Globalization fairy tale (2019). Jejich praxe však zahrnuje již relativně dost výstav, performancí a spoluprací, staví též na svých předchozích samostatných uměleckých výstupech. Propojují přitom performance, recepty, hostiny, instalace s keramickými objekty, urban-gardeningem a dalšími formáty.

Performance Stone Soup 2.0, 2020. Foto: Archiv autorek

Šijí si kostýmy, jež by mohl klidně nosit Stalker na výlety do přírody: Vychází z dystopického světa, kde je třeba si zeleninu vypěstovat v nejrůznějších nádobách a nespoléhat na společnost. Jako reminiscenci na studia sochařství jejich tvorba zahrnuje také keramické předměty: nádobí, svícny, podstavce a další objekty, které využívají pro pěstování květin a zeleniny, ale také jako propriety k performancím. V nich tematizují problémy světa kolem: Samy tvrdí, že umění chápou jako politické, právě proto, že se zkrátka odehrává v reálném světě a není oddělené od politických otázek, jako je národnost, občanství anebo výše odměny za práci.

Právě prekarita je jedním z témat, ke kterým se vracejí stále znovu. Už k oznámení zařazení mezi letošní laureátky CJCh vydaly StonyTellers text, kde se vyjadřují k problematice neplacené práce v umění, soutěžení a vyjadřují naději, že se jim podaří nahlédnout na proces umělecké tvorby zase z jiného úhlu pohledu.

STRESSED OUT AT THE OFFICE?

? 4 spoons of care and self-care

? 2 emails per day are enough

? 5-6 drops of paid vacation

? 300 ml of transparency

Mezi nejsdílnější díla StonyTellers patří recepty na kouzelné drinky léčící vyhoření z umění. To je ostatně stále palčivější problém pro mnoho kulturních pracujících, kteří se zároveň snaží angažovat v dalších aktivitách anebo si vydělávají jinou prací na to, aby se mohli umění vůbec věnovat. Nutnost financovat nejen volnočasové aktivity, ale také umění z dalších zdrojů dříve či později dovádí mnoho tvůrců a tvůrkyň k vyhoření a nutnosti se tvorby vzdát zcela nebo aktivity výrazně omezit. StonyTellers ale samy říkají, že by chtěly vyhoření brát jako možnost vstát z popela a využít prostor, který vznikne pro vystavění odlišných struktur.

THE CURE FOR BURNOUT

? 100 ml of an employment contract

? 200 ml of openess to the critic

? 100 ml of transparent working conditions

? a bit of inclusion

Performance StonyTellers realizovaly v rámci skupinových výstav, off-spaceů i v kamenné galerii – a jeden malý výstavně-setkávací prostor teď dokonce samy otevřely na Žižkově a pojmenovaly jej Burnout Space.

Foto z výstavy Broken Window to the Garden, 2022. Foto: Archiv autorek

V projektu pro laureátskou výstavu Ceny Jindřicha Chalupeckého v Ostravě pak chtějí pracovat s komunitami, jež jsou dlouhodobě napojené na Plato Ostrava. Připravují třebas workshop postavený na principu krizové intervence. Všichni jsme v neustálé krizi, na konci sil a hranici možností, říkají StonyTellers. Moje překvapení nad náročností chystané akce komentují s tím, že zároveň si uvědomují, že to je hodně práce: „nejdeme jednoduchou cestou“, dodávají. Odvážný krok je zároveň příkladem toho, co umožňuje kolektivní praxe: dojít společně dál, než by každá a každý došel sám za sebe. Samy to popisují tak, že se vzájemně podporují, „kolektivní praxe je pro nás úleva, samy za sebe bychom asi ani už nic nedělaly. Nemáme na to jednoduše energii,“ říkají mi u kafe v jednom pražském sociálním podniku.

THERAPY FOR SADNESS

? 300 ml of kindness

? 1 pill of solidarity

? sprinkle with empathy

Základním pojivem tvorby StonyTellers je vyprávění příběhů. Navazují tím z jedné strany na linii narativně-realistické tvorby, často vnímané jako opak konceptuální tradice, která je u nás zvláště silná. Na druhé straně ale můžeme tento způsob práce, zdůrazňující předávání a sdílení emocí ve skupině lidí i mimo-lidských aktérů, navázat na aktuální romantizující tendence. Ty se vrací ke zdroji imaginace, fantazijním světům a víc-než-racionální zkušenosti, která samozřejmě vychází ze situace pozdního fosilního kapitalismu. Nejde ve výsledku o subverzi, spíš o hledání posledních zbývajících záchytných bodů a vytváření ostrůvků dalších možností.

Nejradši komunikují na instagramu. Možná právě proto, že je to platforma přímo stvořená pro sdílení emocí skrze obrazy a jen několik – ne nutně souvislých – vět. „Bereme to jako takovou sdílecí platformu pro komunikaci s publikem.“ A skutečně na jejich profilu najdeme ankety, které pak využívají při přípravě performancí a výstav. I ty jsou potom participativní: „Vidíme, že jste unavení, slyšíme váš vztek. Chápeme správně, že nevíte, proč dělat umění v době klimatické krize? Je to bezvýchodná situace…“ (Performace for Difficult Times, 2019) pronášejí autorky, zatímco rozdávají termofolie a léčivé lektvary v nádobkách, které samy vyrobily.


? StonyTellers je umělecká platforma, která vznikla v roce 2019. V roce 2013 a 2022 se na Labe znovu vynořily hladové kameny s letopočty suchých let. První kamenná polévka byla uvařena v roce 2019 v Ljublani. V roce 2020 se objevilo emoji kamene. V roce 2022 vypukl lesní požár v Českosaském Švýcarsku. V roce 2023 StonyTellers otevřely Burnout Space na pražském Žižkově.

? Jsme kameny, ženy, feministky, umělkyně, vypravěčky, studentky, kurátorky, zahradnice, budoucí psycholožky, barmanky, interkulturní pracovnice, keramičky, ekonomky, žadatelky o granty, produkční, kustodky, grafičky, fotografky, PR, pěstounky, singles, partnerky, manželky.

Anežka Bartlová | Anežka Bartlová (*1988) je šéfredaktorkou Artalku. Vystudovala Dějiny umění na FF UK a UMPRUM a doktorát získala na KTDU Akademie výtvarných umění v Praze. Je editorkou knihy Manuál monumentu (UMPRUM, 2016). Podílela se na běhu INI Gallery a Ceny Věry Jirousové (2014–2016). V letech 2016 až 2019 byla interní redaktorkou časopisu Art+Antiques, 2018–2022 pracovala v redakci akademického časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny. Anežka Bartlová je členkou Spolku Skutek, solidární platformy pro komunikaci uvnitř i vně umělecké scény, členkou Feministických (uměleckých) institucí a iniciativy Nadšením nájem nezaplatíš.