Změny v Garanční radě NGP vyvolávají otázky

V prvním květnovém týdnu Ministerstvo kultury vyhlásilo změny v uspořádání Garanční rady Národní galerie Praha (GR). Chaoticky a bez podrobnějšího vysvětlení tak byla vyměněna řada členů a členek stávající Garanční rady NGP spolu s celkovým přenastavením tohoto orgánu. Krok budí ale především otázky: Proč se změny dějí překotně a proč právě teď? A jaké problémy naší největší umělecké sbírkotvorné instituce má tento krok vyřešit?

Veletržní palác se má rekonstruovat až poté, co bude dostavěn depozitář v Jinonicích. Foto: Serghei Gherciu

Ministra kultury Martina Baxu v rámci dubnových interpelací ve sněmovně konfrontoval poslanec Lubomír Brož s dotazem, jak chce stabilizovat financování podfinancované instituce, která tak podle něj není schopná plnit své „poslání“. Baxa reagoval s ohledem na to, že hodnotí ředitele svých příspěvkových organizací podle toho, nakolik plní cíle, které jim stanovuje ministerstvo. U Alicje Knast je jedním z těchto cílů zejména příprava dostavby depozitáře v Jinonicích, již bude následovat rekonstrukce Veletržního paláce. To Baxa vidí jako úkol do mnoha příštích let. Mezi chystanými kroky stran Národní galerie Praha zmínil také restrukturalizaci Garanční rady NGP tak, aby se stala dle slov ministra: „Pružnějším orgánem, mým poradním orgánem a nástrojem pro komunikaci s odbornou veřejností, protože mně jako ministrovi ani nepřísluší komentovat věci, které se týkají obsahu výstavního programu, ale garanční rada má v tom určitě volnější ruce.“

Garanční rada jakožto nástroj ministerstva kultury pro komunikaci s vlastními příspěvkovými organizacemi zatím funguje u Národní knihovny a Národního divadla. Pro Národní galerii ji zřídil poprvé v roce 2019 ministr Lubomír Zaorálek, a to s cílem sestavit komisi a podmínky pro výběr nového ředitele/ředitelky NGP po odvolaném Jiřím Fajtovi. Spolu s tím, jak byla do funkce generální ředitelky jmenována Alicja Knast, byla také sestavena nová (druhá) Garanční rada NGP. Na rozdíl od té první v ní zasedly osobnosti napříč scénou živého umění, akademické sféry i oborových asociací a byla výslovně definována jako poradní orgán jak ministerstva kultury, tak i Národní galerie Praha. Konkrétní klíč výběru osobností, délka mandátu ani kompetence však v novém statutu NGP vyjmenovány nebyly.

Dva týdny po zmíněné dubnové interpelaci pak skutečně ministerstvo kultury vyhlásilo změny v garanční radě. Mluvčí MK Jana Malíková to pro Artalk komentuje takto: „Cílem změny je efektivnější a transparentnější nastavení činnosti tohoto poradního orgánu. Národní galerie Praha je klíčovou institucí svého druhu v naší zemi a je mimořádně důležité, aby byl výkon zřizovatele instituce, tedy ministerstva kultury, důsledně zajišťován.“ Zdůrazňuje také, že původní podoba GR byla oproti oběma zmíněným dalším garančním radám ND a NKP „atypická“. Malíková dodává: „Nová podoba Garanční rady pro Národní galerii v Praze je plně začleněna do ministerstva kultury jako poradní orgán ministra. Národní galerii čeká v následujícím období mimořádný projekt výstavby centrálního depozitáře v Jinonicích a s tím související nové posouzení objektů, které užívá. A dohlížení na tyto klíčové aktivity bude jedním z primárních úkolů nové garanční rady.“ Zdá se tedy, že mezi funkce nové má patřit jakási analytická role vyhodnocující (posvěcující) a veřejnosti vysvětlující rozhodnutí ohledně prostorového (a možná i koncepčního?) uspořádání NGP a snad i role orgánu dohlížejícího na správné nastavení řídících procesů.

Generální ředitelka NGP Alicja Knast rozhodnutí ministerstva pro Artalk okomentovala s tím, že „NGP je otevřenou institucí, která se ale bohužel často dostává do situací, kdy je názor utvořen předem. I proto vedení vítá jakoukoliv platformu pro diskusi. Přesněji relevantní podněty a možnost prezentovat svou činnost a také to, že je podložena koncepcí sledující jasné a dlouhodobé cíle. Proto, a také kvůli dlouhodobě velmi dobré spolupráci s garanční radou, je nám líto, že mizí jedna z takových platforem. Tento krok s námi nebyl diskutován, zároveň ale vnímáme Ministerstvo kultury ČR nejen jako nadřízený orgán, ale především jako partnera pro naši činnost a další rozvoj. Spolupráce rady a ministerstva je tedy zároveň spolupráce s námi, byť v jiné formě.“

Výtky odborné veřejnosti se nicméně týkají kromě kritiky náhlého odvolání některých členů bez řádného vysvětlení také složení nové rady. Odvoláni byli Tomáš Vaněk (zástupce uměleckých škol), Radim Vondráček (zástupce Uměleckohistorické společnosti), Hana Janečková (zástupkyně odborné veřejnosti z Feministických (uměleckých) institucí) a Milena Bartlová (za odbornou veřejnost a akademickou sféru), Eva Giese (zástupkyně NGP), a dokonce i Milan Němeček (zástupce MK). V nové radě zůstali například Jiří Jůza (zástupce Rady galerií ČR), Irena Chovančíková (zástupkyně Asociace muzeí a galerií), Gina Renotiér (český výbor ICOM), Tomáš Winter (nově za UHS, dříve za ÚDU AV ČR), přibyli k nim pak Jan Klípa (za akademickou sféru), Alexandra Kusá (ředitelka SNG), Pavel Hynčica (folklorista) a za ministerstvo kultury pak Vlastislav Ouroda, Jan Vořechovský a Jan Holovský. Předsedkyní se stala Helena Musilová, jež je podle webu ministerstva nominována coby zástupkyně odborné veřejnosti. Právě její pozice vzbuzuje rozpaky, protože Musilová zároveň působí jako poradkyně ministra Martina Baxy.

Proti kroku ministra Baxy se ohradily v prohlášení zástupkyně Feministických (uměleckých) institucí, které měly v GR také svou zástupkyni, Hanu Janečkovou. Upozorňují zejména na chybějící komunikaci i spornou pozici Musilové. Požadují po ministru Baxovi vysvětlení tohoto kroku, stejně jako motivací, které k němu vedly. „Považujeme za důležité, aby tak klíčová kulturní instituce, jako je Národní galerie Praha, měla dostatečnou autonomii a její činnost nepodléhala překotným, nedostatečně komunikovaným změnám ve vedení a důležitých strukturálních orgánech, jež budí otázky po (politické) motivaci. Jsme přesvědčené, že kroky jako například odvolání členů Garanční rady by měly být podložené jasnou a srozumitelnou argumentací, opřenou o prokazatelná pochybení,“ píší autorky v prohlášení.

V minulém týdnu pak ministr kultury Martin Baxa oznámil, že předložil do připomínkového řízení návrh Zákona o veřejných příspěvkových institucích v kultuře (VKI). Ty by měly mít své správní rady, jež budou zřejmě fungovat právě podle podobných pravidel, jaká prve Baxa zmínil u Garanční rady NGP: funkční období na 6 let a po dvou letech se pak má obměňovat třetina členů/členek. Je tak pravděpodobné, že se ministerstvo snaží zejména sjednotit formáty jednotlivých poradních orgánů institucí, které spravuje. Zároveň Artalku Baxa potvrdil, že NGP sice může požádat o převedení pod status VKI, ale podle něj to není třeba. Není to podle něj totiž formát vytvořený primárně pro paměťové a sbírkové instituce, byť je otevřen i jim a znění zákona na ně pamatuje. Problematice zákona o VKI se budeme ještě věnovat podrobněji v dalších textech.

Anežka Bartlová | Anežka Bartlová (*1988) je šéfredaktorkou Artalku. Vystudovala Dějiny umění na FF UK a UMPRUM a doktorát získala na KTDU Akademie výtvarných umění v Praze. Je editorkou knihy Manuál monumentu (UMPRUM, 2016). Podílela se na běhu INI Gallery a Ceny Věry Jirousové (2014–2016). V letech 2016 až 2019 byla interní redaktorkou časopisu Art+Antiques, 2018–2022 pracovala v redakci akademického časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny. Anežka Bartlová je členkou Spolku Skutek, solidární platformy pro komunikaci uvnitř i vně umělecké scény, členkou Feministických (uměleckých) institucí a iniciativy Nadšením nájem nezaplatíš.