Všichni jsme syntetické bytosti

Životní prostředí není už dávno nic zcela „přirozeného“, naopak všechno živé je ovlivňováno mnoha uměle (lidmi) vytvořenými látkami. Nejen mikroplasty tak najdeme v tělech různých živočichů, ale totéž platí i o hormonech, přičemž ani u nich nevíme, jaké následky přesně může jejich přítomnost vyvolat. Ela Plíhalová se v recenzi věnuje knížce Synthetic Becoming editorky Lenky Veselé.

Všichni jsme syntetické bytosti

I hear on the radio that every cell in your body knows what your sex is and behaves accordingly. Your kidney knows if it is a male kidney or female kidney.

 So can a kidney know it is a confused-as-fuck kidney,

A neither/nor kidney.

I imagine my kidneys in strap-ons*

Ker Wallwork, Outwith and Withdrawn

Kolektivní monografie Synthetic Becoming je robustní, svědomitou a soudržnou sítí rozmanitých příběhů o tom, jakou roli hrají v lidské existenci hormony. Kolekci čtrnácti příspěvků různých žánrů od více než třiceti autorek editovala umělecká výzkumnice a doktorandka Fakulty výtvarných umění VUT Lenka Veselá. Nenucenost i důvěra, se kterou se příspěvky a jejich autorstvo navzájem doplňují svým typem expertizy, perspektivami i dovednostmi, dokazuje, že celek má vždy větší hodnotu než součet jeho částí. Laboratorní experimenty, literární rešerše, vizuální výstupy, fikce, záznamy deníků, básně i praktické rady dokazují, že petrochemický, zemědělský a farmaceutický průmysl produkují molekuly, které jsou vetkány do každého koutu naší planety, a týká se to i nás samotných.

Endokrinní disruptory, někdy také označované jako hormonálně aktivní látky, mohou narušovat soustavu žláz s vnitřní sekrecí a bohužel se dnes již nachází ve všem kolem nás: ve vodě, jídle, plastech i lécích. Texty se zabývají zejména dopady permanentní endokrinní disrupce, které jsou traumatické, bolestivé, až smrtící, zároveň upozorňují také na to, že člověk není nezávislý a oddělený od prostředí, ale je chamtivým druhem, který si ojedinělost a nadřazenost pouze nárokuje. Přiznání, že naše těla jsou syntetická již v současnosti, dovoluje autorstvu knihy přemýšlet kriticky, zároveň je příslibem pro sounáležitost a budoucnost.

Tuto naději ale nesdílí část veřejnosti i akademické obce, pro které planetární endokrinní disrupce představuje hrozbu jinak poklidnému poslání lidského druhu se veselit, množit a vládnout ostatním pozemšťanům. Jako nežádoucí zdravotní dopady hormonální toxicity se totiž označuje i neplodnost, nenormativní sexualita, intersexualita, kdy se člověk narodí s variací pohlavních znaků, nebo další „vývojové vady“. Umělec*umělkyně Mary Maggic ve svém výzkumu biohackingu „To Stand in the Fire and Fear“, stejně jako mobilní laboratoř Aliens in Green v textech zařazených do knihy Synthetic Becoming používají pro popis této hluboké víry, že je to právě heteronormativita, co zajistí dalším generacím pozitivní budoucnost, termín „reprodukční futurismus“.

Zpráva State of the Science of Endocrine Disrupting Chemicals z roku 2012 vydaná Světovou zdravotnickou organizací a Programem OSN pro životní prostředí opravdu potvrzuje, že vzhledem k neviditelnosti, prostupnosti, mobilitě a složité interaktivitě endokrinních disruptorů jsou jejich dlouhodobé dopady působení na člověka stále neznámé. Na druhou stranu je však zřejmé, že tento „morfologický převrat“, jak paniku z nestability heteronormativity nazývá text „Toxic Sexes“ evoluční bioložky Malin Ah-King a historičky vědy Evy Hayward, přináší přímou výzvu hegemonní konceptualizaci pohlaví.

Verva a důkladnost, se kterou kniha zpochybňuje „přírodou danou“ dichotomii pohlaví samce a samice, ji činí neobyčejně přínosnou pro feministickou teorii, ale i aktivistickou praxi. Nejen teoretická intervence „Toxic Sexes“, ale stejně tak i poezie a fotografie umělce*umělkyně Ker Wallwork „Outhwith and Withdrawn“ chápou pohlaví jako potenciál reagovat na prostředí, se kterým jedinec interaguje a ve kterém je usazený. Pohlaví ne jako vrozená danost, ale jako responzivní kategorie se tedy může proměňovat v průběhu života jedince i druhu. Podobně i scénář a záběry videa Skin Flick (2019) umělce*umělkyně Adham Faramawy nebo záznamy performance choreografky Annabel Guérédrat Ensargasse-Moi jsou protkány osvobozující představou, že neurčitelnost a transness jsou naším původním pudem právě proto, že jsme se nevyvinuli z přírody, ale jsme jí.

Houževnatost knihy Synthetic Becoming nezaručuje jenom rozmanitost přístupů k formám předání znalostí, ale také široká škála pozic zapojeného autorstva. Toto spektrum totiž umožňuje ukázat, že ne všichni jsme vystavováni toxinům stejně a že některým je blahobyt odepírán více než jiným. Z práce umělce Byrona Riche „Epicurean Endocrinology: The Middle-American Grocery Store Index“, ve které mapoval množství „feminizujících“ disruptorů, jako je atrazin a BPA ve zprocesovaných trvanlivých potravinách, lze mimo jiné vyčíst, že to bude právě (nej)chudší obyvatelstvo odloučených regionů, která bude nejvíce konzumovat tyto cenově dostupnější potraviny. A právě souběh žitých kategorií třídy a etnického původu kniha Synthetic Becoming chápe jako zásadní faktory pro nerovnost v distribuci hormonálně aktivních látek, které proměňují to, kým jsme. Tato nejednoznačnost se pak paralelně stává důvodem dalšího vyloučení, tentokrát z důvodu „nepřirozenosti“.

Lenka Veselá ve své eseji o svépomocném sledování endokrinní disrupce argumentuje, že legislativní „regulační systémy pro povolení znečišťovat“ zůstávají klíčové pro zajišťování zisku globálního rasového kapitalismu. Dodává také, že jsou to právě ti, kteří profitují na systemickém chemickém násilí, kdo musí nést odpovědnost za své jednání. Jedním z výstupů výzkumu Veselé je také spekulativní nástroj, který může sloužit k orientaci „v labyrintu nespolehlivých důkazů i normativních předpokladů“, skrz které nahlížíme na hormonálně aktivní látky. Tento nástroj má formu tabulky, kam si může čtenářka zaznamenávat své emoční stavy a zvědomit si tak případné dopady endokrinní disrupce.

Rosea Canine

Rozhovor umělce*umělkyně Rian Ciela Hammond s bioetičkou a genetičkou z lidu Diné/Navajo, Krystal Tsosie, přibližuje, jak kolonizace byla a stále je provázána s hormony. Hammond vypráví i o tom, jak evropský farmaceutický průmysl vykradl tradiční znalosti a vztah původních obyvatel se škrobovou plodinu Barbasco, sám sebe označil za objevitele této hojivé rostliny. Navíc ale také farmaceutický průmysl ve třicátých letech minulého století patentoval z ní vytažený steroidní hormon a zajistil si tak zisk z následného masového prodeje. Dnes se právě pro své vysoké množství molekul diosgeninu tato škrobová plodina využívá na výrobu progesteronu hojně využívaného nejen v hormonální antikoncepci. Hammond dodává, že v době patentace „byl svět zaujat touhou po vědeckém příslibu prodloužení života, zvýšení sexuální zdatnosti, odstranění queer, transgender a intersexuálních lidí, kteří byli považováni za znečišťující nedokonalosti, ale i po údržbě kolonizovatelné populace, a to právě pomocí antikoncepce“.

Využití hormonů ke spravování početnosti „správné“ populace tematizuje také diskurzivní analýza kolektivu Feminist Technoscience Governance Collaboratory. Zkoumají v ní genderové a sexuální sebeidentifikace těch, kteří byli vystaveni diethylstilbestrolu (DES) v děloze, hormonu předepisovaném lékaři především (i když nejen) bílým ženám ke zvýšení plodnosti. Spekulativní dopis Letter no. 4 dua OBOT (Our Bodies Our Tech) rozšiřuje argumentaci ovládání populace pomocí hormonů o sebe-sledování, kdy moc dohlíží na těla a jejich reprodukční potenciál pomocí stanovení společenských norem spíše než prostřednictvím přímých represivních zásahů. V protikladu k fikci z pera OBOT najdeme v knize také intimní vizuální esej o menopauze, v níž umělkyně Marne Lucas prozkoumává technologie sledování. Lucas se zamýšlí spíše nad jejich vizuální formou a jejím využitím v umělecké práci. V její příspěvku “HRT{(ˇ)}IRT” je fotograficky zdokumentovaný hormonální život lidských těl pomocí infračervené termografie, technologie jinak využívané armádou.

Jedním z cílů monografie Synthetic Becoming je emancipovat sebe, a tedy i čtenářstvo od průmyslů, které řídí naše těla na molekulární úrovni, a to i na praktické úrovni. Kromě již zmíněné tabulky na svépomocné sledování endokrinní disrupce s námi sdílí například aktivistický kolektiv Rosæ Canine tradiční způsoby hojení, a to skrze záznamy z deníků sběru bylin. V jejich příspěvku najdete tipy na přípravu i dávkování výtažků a čajů z kontryhele, pelyňku, tužebníku, řebříčku nebo šípkové růže k tlumení symptomů endometriózy, pre-menstruačního syndromu, ale i poporodní deprese nebo menopauzy. Podobně i para-encyklopedický příspěvek medicínské antropoložky Franzisky Klaas a historičky vědy Susanne Bauer cílí na zvýšení informovanosti čtenářstva. Jejich cílem však není jen inventarizovat některé notorické disruptory jako třeba paracetamol, insekticid DDT nebo sóju, ale také prozkoumat limity klasické vědy při jejich kategorizování. Každému příspěvku tak předchází otázky napovídající, jak může být čten, a v závěru čtenářstvo také najde kolektivně psaný slovníček pojmů. Přes šíři záběru výzkumných otázek i komplexitu odpovědí tak kniha Synthetic Becoming touží po přístupnosti a ohromuje důsledností, se kterou zpochybňuje zaběhlé hierarchie produkce vědění.

Ker Wallwork: Outwith and Withdrawn, s. 126

V rádiu slyším, že každá buňka tvého těla ví, jaké je tvoje pohlaví, a podle toho se chová. Tvoje ledvina ví, jestli se jedná o mužskou nebo ženskou ledvinu.

Takže může ledvina vědět, že je to totálně zmatená ledvina,

ani-jedno ledvina.

Představuji si své ledviny se strap-onem.

Překlad básně Ela Plíhalová

Lenka Veselá (ed.), Synthetic Becoming. Brno, FaVU VUT 2022.

 Fotografie knihy a stejnojmenné výstavy: Polina Davydenko, celý fotoreport zde.