Kryptoumění v pasti budoucnosti i finančních spekulací

Jaká je budoucnost NFT neboli kryptoumění? A kdo z českých umělců se této příležitosti tvořit a prodávat svá díla digitálně chytil? To je téma kulturního teoretika Tomáše Psutky, který ve svém komentáři navazuje na esej Maxe Másla o boomu kryptoumění, ale zaměřuje se tentokrát primárně na lokální scénu.

Jan Kaláb, Lost Ultramatine Shell, still z gifu, 2021. Online na KnownOrigin

Kryptoumění v pasti budoucnosti i finančních spekulací

V roce 2008 při vzniku blockchainu pravděpodobně málokdo z české umělecké scény tušil, že v budoucnu bude možné zapsat do této digitální účetní knihy i umělecká díla. V roce 2017 se však objevil projekt Cryptokitties, který v digitálním prostředí nastínil otázku autorství či spíše vlastnictví souboru dat, jenž může mít podobu digitálního uměleckého artefaktu. S příchodem Cryptokitties se tak začalo mluvit o tzv. NFT neboli non-fungible tokenech či kryptografickém umění.

Pokud chceme zjistit, jaký přesně má tato novinka význam pro výtvarné umělce, pravděpodobně se budeme dlouho točit v kruhu kolem jistého Mikea Winkelmanna alias Beepla, který prodal NFT za 69 milionů dolarů. Okolo něj bude pobíhat sbírka deseti tisíc znuděných opic, které se prodávají za ceny atakující hodnotu leckteré vily na Ořechovce. Ponoříme-li se ještě hlouběji, setkáme se s mnoha vysvětleními, od názorů, že jde v umění o naprosto převratnou věc zaručující autorům institucionální autonomii, přes benjaminovskou polemiku o navrácení auratického statusu vyčleněním jednoho digitálního exempláře-originálu mezi záplavou kopií až po argumenty, že se jedná o bublinu, finanční spekulace nebo novodobý druh Ponziho schématu.

Znuděné opice (Bored Ape Yacht Club) na síti OpenSea, od roku 2021

Když se pak prokousáváme záplavou těchto děl, neubráníme se pocitu, že jsme vstoupili do béčkové galerie, jejímž největším lákadlem je sbírková expozice digitalizované tvorby známých umělců. Jistě, vždy existovalo velké množství umění, které nemělo žádnou hodnotu, ale s tímto fenoménem, který prolomil hranice uzavřeného institucionálně definovaného světa umění, přišla vlna, na kterou může naskočit prakticky každý, kdo si někdy sedl k internetu. A díky novým online galeriím, jako jsou OpenSea, Rarible či SuperRare, může nyní kdokoliv vystavovat svá vyprodukovaná díla a dostat se tak mezi všechny ty Kintery a Týce, což by bylo ve fyzických galeriích velkým oříškem. Kromě pocitu umělecké emancipace nám to tedy také naznačuje, že se jedná o novou oblast, ve které je velmi obtížné se orientovat. Každopádně můžeme říct, že jde o nového disruptora uměleckého světa, který neminul ani českou uměleckou scénu. Zatímco platformy jako Facebook či Instagram normalizovaly vykořisťování a využívání umělců jako tvůrců obsahu, za který nemusejí platit, na blockchainu vznikly nezaměnitelné tokeny, které umělce lákají na možnost tento obsah jednoduše zpeněžit.

Lukáš Veverka, Cancel Smoking, 2022, záběr z videa

Pokud začneme pátrat po tom, jak lze k této technologii přistoupit v českém prostředí, narazíme na Romana Týce z umělecké skupiny Ztohoven, který své robotické kresby zapsal do blockchainu ještě před příchodem Cryptokitties. Další člen skupiny Martin Fischer pravidelně tvoří svá NFT pod přezdívkou Cypherpunk Now. Často se jedná o digitalizované sítotisky, zobrazující lidské a zvířecí motivy doplněné o symboly a texty týkající se kryptoměn. Svůj vztah ke kryptoměnám, se kterými se NFT pojí, demonstrovali tito umělci již provozem Paralelní Polis, v němž se snaží o zřízení paralelních sociálních, ekonomických a politických struktur, které jsou nezávislé na centralizované autoritě státní moci a v nichž hrají decentralizované měny zásadní roli. K dalším projektům Ztohoven propojeným s kryptoměnami patří Decentralizace moci, navázaná na uměleckou akci Prezidentovo špinavé prádlo, kterou si mnozí z nás jistě pamatují z médií. Při ní členové skupiny odcizili standartu prezidenta republiky, jejíž vrchní dvě vrstvy rozstříhali na 1152 částí, a tyto kusy spolu s privátními klíči k bitcoinovým peněženkám naplněným různými hodnotami kryptoměny rozeslali náhodně vybraným lidem v celé České republice.

Digitální povahy své tvorby, ze které lze jednoduše vyprodukovat nějaké to eneftéčko, využili například i grafičtí designéři; příkladem je Lukáš Veverka, umělec aktivně propagující motion design na platformách YouTube a Twitch. Z jeho tvorby nezaměnitelných tokenů můžeme zmínit třeba tvorbu kolekce The Cancel Art, v níž Veverka pracuje s několikavteřinovými úryvky z filmů či dokumentů, které následně upravuje tak, že osobám, objektům či celému filmu odstraňuje podstatné atributy. Můžeme tak vidět například Václava Havla bez jeho oblíbené cigarety nebo bezhlavého Donalda Trumpa. Na Fabergého vejce si zase vzpomeneme při pohledu na tvorbu dalšího motion designéra, Jakuba Špačka, razícího NFT v podobě lesknoucích se vajec ve všech možných barevných kombinacích. A také bychom neměli zapomenout na Filipa Hodase, který je se svými postapokalyptickými motivy často uváděn jako jeden z nejúspěšnějších českých NFT tvůrců.

Filip Hodas, avataři na síti OpenSea, od roku 2020

Ale digitální umění tu máme již řadu let a na výstavy umělců, jako je Woody Vasulka nebo Zdeněk Sýkora, jsme si mohli zajít i bez existence NFT. Je tedy kromě již zmíněné nezávislosti, kterou bychom mohli nahlodat argumentem, že moc nad výběrem nejčastěji prezentovaných děl přebrala online tržiště jako OpenSea či SuperRare, největší změnou nový způsob fundování děl umělců? A není to i jediný důvod, proč začali digitalizovat a převádět na NFT svá díla i umělci využívající klasičtější média? Například malíř Joe Muczka junior na svých stránkách NFT tvorbu odůvodňuje často omílaným argumentem, že vidí potenciál v možnosti ověření historie každého prodaného díla a s tím související usnadnění pro trh s uměním. Muzckovo dílo s poletujícím kolibříkem se pak v době prodeje stalo nejdražším vydraženým NFT na české scéně. Dalšími českými malíři zkoušejícími své NFT štěstí jsou například Milan Houser nebo Patrik Hábl. Houser vytvořil sérii obálek české verze časopisu Vogue, jíž doplnil i dvěma NFTs, která byla nabízena na online tržišti OpenSea. Tokeny nemintoval, jak se říká tvorbě či ražbě těchto tokenů, sám umělec, ale česko-slovenský Vogue, a není tedy jasné, zda tokeny vznikly na popud autora a jak proběhlo následné finanční vyrovnání. Za Hábla mintovala jeho dílo s názvem Asian Landscape webová prodejní galerie Artefin. Po digitalizaci autor originální dílo zničil, aby mohla existovat již jen jeho NFT verze.

Své první NFT s názvem Lost Ultramarine Shell, na kterém můžeme pozorovat levitující záři v modrofialových odstínech, vydražil na platformě KnowOrigin za 560 tisíc Jan Kaláb. Jak sám uvádí, u tohoto nového média je mu sympatická možnost pohybu uměleckých děl, kterou nabízí jeho digitální povaha; druhým dechem poté dodává, že vydražená suma mu možná změní náhled na budoucí cenotvorbu jeho děl. V rozhovoru pro pořad ArtZóna pak Kaláb adoruje projekt Damiena Hirsta nazvaný The Currency, v němž Hirst vytvořil sérii unikátních, ale velmi podobných maleb plných barevných puntíků, kdy každá z nich má svou digitální kopii zapsanou na blockchain jako NFT.

Damien Hirst, The Currency na síti OpenSea

Změnou, kterou Hirst oproti běžným NFT přináší, je, že kupující těchto děl se budou muset po roce rozhodnout, zda si ponechají fyzickou malbu, nebo NFT. Hirst projekt popisuje jako experiment, v němž nutí především kupující, kteří berou dílo jako investici, aby si vybrali a zvážili, co bude mít v budoucnu větší hodnotu a co tedy budou raději vlastnit. Kaláb poté v rozhovoru o jednom z těchto děl říká: „já jsem si koupil právě taky jedno a nechal jsem si poslat to reálný dílo, protože chci mít radši papírovýho Hirsta než někde na bitcoinový peněžence“. Ukazuje tím tedy i míru důvěry v hodnotu svých děl, které prodal jako NFT? A je tato technologie pokrokem v umění jako takovém, nebo jde opravdu jen o nový způsob zpeněžení? Zdá se totiž, že jediným a nejčastěji prezentovaným prvkem spojujícím toto odvětví trhu s uměním jsou tak sumy, za které jsou díla vydražena. I když někteří umělci prezentují svou NFT tvorbu velmi noblesně s odůvodněním toho, o co ji nový způsob tvorby obohatil, první věcí, kterou se v článcích o NFT dozvídáme, je většinou právě jejich prodejní cena. Tomuto novému druhu umění se zároveň podařilo osamostatnit od uměleckých kritiků, kurátorů a galeristů, aby jeho hodnotu mohly tvořit již jen výšky příhozů.

Při pohledu na českou uměleckou scénu se tak jeví, že tu máme dva druhy přístupu k možnostem, které tato technologie nabízí. K prvnímu můžeme zařadit umělce, kteří jdou do hloubky toho, co technologie nabízí, a přicházejí s novými myšlenkami využití, řeší nezávislost na centrálních autoritách, vznik nových ekonomik světa umění a možnost vzniku paralelních systémů otevírajících umělcům nová prostředí i publikum. A pak druhý přístup, který by se dal jednoduše shrnout jako vycítění šance „dostat se k lizu“. Nedávno jsme viděli, co pokles hodnoty kryptoměn znamená pro NFT, protože kde není poptávka, nemůže být ani vzácnost, která je prezentována jako jedna z elementárních vlastností těchto tokenů. A tak jsme svědky toho, že díla, která se prodávala za tisíce dolarů, se nyní prodají sotva za desítky. Kam se bude spojení umění a světa kryptoměn ubírat v budoucnu? Jedná se jen o finanční spekulaci, nebo se nezaměnitelné tokeny dočkají po velkém pádu fáze stabilizace a standardizace jejich využití v umění? To se pravděpodobně dozvíme už v letošním roce.