Artalk.cz

Falešné přísliby kryptoumění

Od konce února do 11. března běží aukce britské síně Christie’s, jež vyvolala na mezinárodní umělecké scéně rozruch především tím, že poprvé přijímá platbu v kryptoměně. Důvodem byla povaha jednoho draženého díla od autora vystupujícího pod pseudonymem Beeple, jehož dílo nemá hmotnou podobu a používá se pro něj pojem nezaměnitelné digitální aktivum (NFT). O tom, co tento vstup digitálního umění na scénu uměleckého trhu opravdu znamená, jak zní kritiky kryptoumění a zda se vůbec o progresivní změnu jedná, píše v komentáři umělec Max Máslo.

Beeple (Mike Winkelmann), koláž digitálních obrazů, 2020. Zdroj: coincolony.net

Falešné přísliby kryptoumění

Populární český influencer Petr Mára před pár dny na Twitteru zveřejnil nákup pixelového avataru za 32 ETH (Ethereum je kryptoměna a open-source platforma založená na decentralizované databázi, tzv. blockchainu), což čítalo v době pořízení v přepočtu víc jak milion korun českých. Místní „technologický evangelista“ si vybral jednoduchý, algoritmem generovaný digitální obrázek stylizovaného obličeje s pořadovým číslem 9920. Zmiňovaný avatar vznikl na serveru Cryptopunks, jednom z mnoha projektů obchodujících s takzvanými non-fungible tokeny (NFT – česky nezaměnitelné digitální aktivum), které v posledních měsících úspěšně kapitalizují na bezprecedentním boomu kryptoměn.

Podobné projekty už existují několik let, avšak teprve posuny v technologii blockchainového protokolu a rapidně stoupající cena kryptoměn umožnila jejich nynější rozkvět, který dopadá na fungování a debatu dalece přesahující komunity svého vzniku. K NFT nákupům digitálních avatarů, krypto-kočiček nebo decentralizovaného herního území se přidává i výnosný prodej umění.

Se světem umělecké produkce přináší technologie blockchainu zdánlivě zásadní skok. Řeší dřívější problém s přímou monetizací digitálního díla a zároveň, minimálně podle řady komentátorů, poskytuje autonomii prekarizovaným umělcům. Ti v posledních měsících „razí“ (v angličtině mint, což je termín používaný k vytvoření obchodovatelného digitálního tokenu) ve velkém svá digitální díla, která posléze plní titulky článků závratnými obnosy, za něž byla vydražena.

Technologicky je celý princip dost prostý. Non-fungible token je neduplikovatelný digitální token, směňovatelný na blockchainovém protokolu. Je možné ho vlastnit, darovat nebo s ním obchodovat, ale není možné ho pozměnit nebo rozmnožit. Blockchainový protokol poté slouží k potvrzení pravosti každého tokenu. Zároveň do metadat NFT lze vepsat odkaz na digitální obraz, soubor, dataci nebo libovolný doplňující text. Vyražený token je poté možné vesele směňovat, například na některé z mnoha internetových platforem, které v posledních měsících vyrašily. Kvalitativně jsou v nich velké rozdíly a mezi nabízenými díly se nachází jak úplný trash, tak i práce řady oceňovaných umělců a umělkyň.

Petr Mára, digitální avatar, tzv. CryptoPunk od Larva Labs, číslo 9920. Zdroj: screenshot webu Larva Labs

Digitální token na aukci

Není nic nového na tom, že umělecká díla dnes vznikají pro dvojí typ existence. Jednou jako materiální objekt a jednou jako informace. Zatímco je tedy objekt umístěn v galerii, skladu nebo freeportu, jeho obrazová dokumentace je uložena na internetovém serveru a zveřejněna na internetu – dříve například na webu jako Contemporary Art Daily a nyní na stále populárnějších platformách, jako je Tzvetnik nebo OFluxo. Digitální otisk se tak postupem času stal stejně důležitým jako dílo samotné.

Fyzická umělecká díla, veskrze ještě ukotvená v klasických médiích, se nyní stávají pouze tranzitními fázemi před svým otisknutím do ekonomie pozornosti online uměleckého provozu. Nadále je možné odlišit ty umělce, kteří jdou této dynamice naproti a konceptuálně s ní pracují, od těch, kteří jsou do tohoto koloběhu zatlačeni. Zplošťující buldozer digitálního prostoru je přesto schopný strávit cokoliv. Těžko si představit umělecké dílo, které nelze přetavit do pixelů a ve formátu JPEG kamkoliv dopravit. Tento proces, již před lety nastartovaný net artem a poté reflektovaný postinternetem, během koronavirové pandemie výrazně akceleroval. Výstavy se odehrávají ve virtuálním 3D prostoru (například výstava Technologies of the Sacred v galerii Display) nebo v bezpočtu galerijních „online viewing rooms“.

O nový způsob digitální monetizace projevují zájem i tradiční sběratelé a instituce. První velkou institucí, která nakoupila umělecká díla za kryptoměny, bylo Muzeum užitého umění ve Vídni už v roce 2015, ale skutečně velký zájem budí teprve aukce domu Christie’s, která nabízí díla NFT od umělce vystupujícího pod pseudonymem Beeple. Očekávané prodejní sumy se pohybují okolo desítek milionů dolarů.

Video I Bought a Beeple NFT na Youtube, uploadováno 6. 2. 2021.

Kritici kryptoměny

Nejzmiňovanější kritika celého nově vzniklého trhu se točí okolo obrovské ekologické zátěže pramenící z povahy blockchainové technologie. S naprostou většinou kryptoumění se obchoduje na protokolu Ethereum. Způsob, jakým se ověřují jednotlivé transakce, je tzv. Proof-of-work – to zjednodušeně znamená, že všechny nové transakce musí být potvrzeny skrze řešení komplexních matematických úloh. Počítače, které tyto úlohy řeší, jsou za svoji práci (tzv. „mining“) odměňovány kryptoměnou. Výpočty jsou záměrně s každým dalším výpočtem složitější a složitější, což v teorii (i v praxi) vede k zhodnocování kryptoměn (dobrý přehled o bitcoinech a kryptoměnách obecně zpracoval Martin Tremčinský v podcastu Kolaps). Na serveru cryptoart.wtf se můžete náhodně proklikat ke kryptoumění a rovnou se dočíst, kolik energie se každým tokenem spotřebovalo. Jeden NFT vychází na cca měsíční spotřebu elektřiny průměrného Evropana.

Mnozí obhájci NFT, podobně jako tomu je u propírané debaty okolo bitcoinu, poukazují buď na eventuální řešení v přechodu na energeticky úspornější protokol, nebo používání obnovitelných zdrojů. Nelze však nezmínit, že zatímco se oba omílané argumenty v debatách neustále opakují, globální sterilizace biosféry suverénně pokračuje a jenom kryptoměna bitcoin momentálně spotřebuje více elektřiny než celá Argentina. Přesun na ekologicky úspornější blockchainový protokol je v nedohlednu a rozvoj obnovitelných zdrojů je sice podstatná nutnost, avšak nikdy nebude dostačující, pokud se spotřeba energie globálně nesníží.

Je pochopitelné, že v mnohém je prodej kryptoumění sympatičtější než představa mezinárodní smetánky parkující soukromé tryskáče během Art Basel. V mnohém je ale naděje na dosažení lepších podmínek skrze technologický nástroj veskrze naivní. Argumenty o redistributivním a demokratizujícím charakteru nové formy digitální monetizace při letmém pohledu na to, kdo přesně z nové situace nejvíce těží, nemají příliš velkou oporu v realitě. Zároveň se zde zrcadlí a akcelerují i některé regresivní aspekty tradičního trhu s uměním. Během posledních několika let se povaha umělecké produkce výrazně proměňuje, jeden z pozorovaných jevů popisuje umělec Brad Troemel termínem atletická estetika. Po umělcích je vyžadováno produkování online obsahu téměř s atletickým vytrváním. Kreativita je sval a posiluje se skrze vytvoření osobní značky a sebe-mytizace. Už neexistují mistrovská díla, ale pouze množství konstantně produkovaného digitalizovatelného obsahu. Umění, mediované skrze sociální sítě, musí bojovat v přísné soutěži ekonomie pozornosti.

V kontextu NFT je nutné, aby stachanovsky produkujícího umělce drželi a dotvářeli diváci, kteří poskytují energii k nutné recirkularizaci. Divák se však ve skutečnosti nesvobodně plaví po toku příspěvků a schopnost soustředit se na jednotlivá díla – bez proklikávání se k dalším příspěvkům ve snaze podchytit širší kontext – mu je internetovým prostředím odepřena. Teoretik Geert Lovink popisuje ve své práci psychopatologii světa internetových umělců a jev nadprodukce vysvětluje jako přizpůsobení se evoluční strategii, jež je nutná k úspěchu v prostředí velké rivality. Vedlejším účinkem nekonečné soutěže je všudypřítomný stres. Každodennost se stává předmětem k broadcastování a mizí míra osobního prostoru. Umělec není v područí kapitalistických tyranů otročících své dělníky, prekarizace ho dohání k vykořisťování sebe sama. Tradiční reprezentační role galerií (galeristů) je nyní přenášena na umělce, jenž se v kontextu digitálních platforem stává (na rozdíl od výsadní historické role) běžným digitálním pracovníkem, v sociologickém newspeaku „kognitariátem“. Umělec musí spravovat svůj osobní brand a systematicky chrlit práci/content tak, aby vyhověl požadavkům algoritmů a snížené pozornosti v digitálním provozu.

Jiří Macků, digitální umělecké dílo G&P017 – Liquid House (obal alba). Zdroj: screenshot webu Zora.co

Zrod nové umělecké praxe

V nedávném rozhovoru pro Artalk se Tina Poliačková ptala zakladatelů blogu Tzvetnik na možné dopady internetové reprodukce umělecké fotodokumentace a zdánlivě dekontextualizačního efektu v důsledku odpojení od fyzického rámce. Kromě zmínky o údajném elitářství fyzického navštěvování výstav očekávají provozovatelé Tzvetniku zrod nové umělecké praxe pevně zakotvené v digitálním prostoru. Nezavrhují úpadek fyzického prožitku ve prospěch online prostředí, ale mají za to, že obě prostředí jsou už nyní od sebe těžko oddělitelná. Jako příklad uvádějí média hudby a filmu, která existují digitálně, aniž by se nad tím kdo pozastavil. NFT v mnohém tento trend završují, přinášejí však obstrukci v podobě umělé vzácnosti, což paradoxně jde proti největší přednosti digitálního prostoru – neomezenému zmnožování.

Obecné nadšení z kryptoumění je pochopitelné, ale je naivní si představovat, že technologické řešení povede beze změny hodnot k obecnému zlepšení podmínek. Nově vzniklý trh s kryptouměním kopíruje hodnoty dosavadního fungování, které pouze dále technologizuje. Přidává další úroveň do složité hry mezinárodního uměleckého provozu, který obsahuje i to nejhorší z globální hyperfinancializace. Na jednu stranu je optimistické vidět otřesy ve fungování tradičních stálic uměleckého provozu, jako jsou art fairy a jiné mezinárodní přehlídky, ale představa budoucnosti jako uniformního klikání na nezávislé výstavy na Instagramu nebo sbírání ekosystémy devastujících JPGů není o nic vábnější.

Komentáře

    • milos vojtechovsky

    taky se těším. ale krypticky..

    • Miroslav Maixner

    Bože!

    • Tomáš

    NFT umožňuje být vlastníkem jedinečného „originálu“, ale taky každému umožňuje pořídit si zdarma dokonalou kopii toho originálu a dělat si s ní co chce.. :)
    A kdyby si nikdo nemohl tuto kopii stáhnout, nebude zase jak ověřit, že umělec neprodal daných „originálů“ padesát.

    • Michal Zámečník

    Koho by donedávna napadlo, že umenie raz bude ekologická hrozba. Umenie (konečne) dobieha vedu a techniku. K British Petroleum, Exxonu a ďalším pribudnú novšie aj bitcoinoví kryptoumelci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *