Skončí v Kunsthalle Wien kurátorský kolektiv WHW?

Z vedení Kunsthalle Wien odchází záhřebský kolektiv WHW (What, How & from Whom) tvořený trojicí kurátorek Ivet Ćurlin, Natašou Ilić a Sabinou Sabolović. O pozadí překvapivého kroku města Vídně píše ve zprávě ze světa Petra Lexová.

WHW–Sabina Sabolović, Nataša Ilić, Ivet Ćurlin, 2022. Foto: Katarina Šoškić, Fb profil KHW

V září oslavila vídeňská kunsthale 30 let existence. Zároveň pak byla vypsána otevřená výzva na nové vedení Kunsthalle Wien ze strany zřizovatele města Vídně. Do konce října se přihlásilo dvanáct národních a osm mezinárodních uchazečů, z toho tři kolektivy, mezi nimi i současné ředitelky z WHW. Podle deníku News porota dospěla k závěru, že nikdo z přihlášených nesplňuje kritéria výzvy a chystá se tak vypsat výzvu novou. Jedná se tak o paradoxní situaci, kdy vedení města chtělo do čela získat osobnost s „uměleckou a společensko-politickou vizí, která má prokazatelné zkušenosti s koncepcí a realizací výstav na mezinárodní úrovni a která se zároveň intenzivně stýká s místní scénou“. Přesto nevybrala ani současný kolektiv, který svou kvalifikovanost v minulosti již prokázal. Netransparentní situaci kritizují představitelé rakouské umělecké scény i vídeňské Akademie výtvarných umění. Jak uvedl deník News, očekává se, že rozhodnutí o budoucím vedení instituce padne v březnu 2023.

Na vyjádření šestičlenné komise reagoval i člen správní rady Boris Marte, který na protest neprodloužení smlouvy WHW rezignoval. Pro Der Standard uvedl, že rozhodnutí nebylo dozorčí radě řádně předloženo a vysvětleno. Radní města pro kulturu Veronika Kaup-Hasler (SPÖ) uvedla pro deník News, že se hodlá řídit doporučením komise a ráda by otevřela „novou kapitolu“ instituce dalším výběrovým řízením.

Jedna z kurátorek WHW, Sabina Sabolović, na svém facebookovém profilu situaci komentovala: „Město Vídeň se rozhodlo neprodloužit naši smlouvu. Máme před sebou ještě 18 měsíců práce, takže není jednoduché mluvit o této situaci a zároveň být zaměstnancem města.“ Členky kolektivu WHW chtěly v nové koncepci vedení instituce navázat na svou dosavadní práci. Do vedení respektované galerie současného umění nastoupily na počátku roku 2020, kdy musely čelit komplikované situaci pandemických omezení. Přesto se podle Sabolović podařilo provést komplikovanou restrukturalizaci instituce a učinit KHW součástí založeného holdingu Stadt Wien Kunst. O to více byl kolektiv překvapen z rozhodnutí poroty, která argumentovala, že „žádný z přihlášených týmů nesplňuje kritéria pro výkon funkce ředitele“.

Kolektiv WHW fungující od roku 1999 je mezinárodně výrazným a uznávaným kulturním uskupením. Jeho členky vedly od roku 2003 programově Galerii Nova v Záhřebu. Vedle toho v roce 2009 připravily 11. istanbulské bienále, které mimo jiné problematizovalo vztah mezi uměním jako katalyzátorem společenské změny a estetickým gestem. Kurátorkám se zde podařilo úspěšně představit pestrost městské aglomerace a zapojit jednotlivé komunity do projektu. Kolektiv rovněž stojí za řadou výstav. Mimo jiné retrospektivy jugoslávské avantgardy nebo rakouských umělců, jako je Katrin Dascher nebo Belinda Kazeem Káminski.

„Dodnes nám, médiím ani veřejnosti nebyly naše nedostatky vysvětleny způsobem, kterému bychom rozuměly,“ uvedla Sabolović. Odmítla vyčítanou a netransparentně komunikovanou výtku, jako je „nedostatečná návštěvnost, zviditelnění instituce a nedostatečná vázanost na establishment“. S ohledem na komplikovanou situaci během pandemie pak dodává: „Zajímalo by mě, kolik kulturních ředitelů ve Vídni by přežilo, kdybychom nyní všichni měli ospravedlňovat svou práci na základě počtu návštěvníků za poslední tři roky a jejich viditelnosti.“

Hlavním cílem kolektivu v čele instituce bylo „budovat vztahy s novým publikem, jako jsou početné komunity ve městě, a také nabídnout alternativy trhu s uměním. Snažili jsme se vytvořit novou angažovanou komunitu kolem Kunsthalle. To je ale pomalý a náročný proces.“ Na okraj pak Sabolović dodává, že instituce v posledních měsících zvedla počet návštěvníků téměř na úroveň před pandemií. Přesto návštěvnost nepovažuje za adekvátní ukazatel úspěšného vedení instituce v pandemických letech. WHW ve své programové strategii od začátku vycházelo z feministických, antifašistických a dekolonizačních myšlenek, které považují v postimperiální Vídni za potřebné. „Věříme, že migrace, klimatické změny, stav menšinových komunit a napjatý vztah Rakouska ke své minulosti je stále podstatný.“

Jak uvedl rakouský deník Der Standard, kritiku za odchod kolektivu WHW vyjádřilo i vedení Akademie výtvarných umění ve Vídni. „Litujeme, že kolegyně nedostaly šanci pokračovat ve své práci. V jejich vedení Kunsthalle jsme si cenili jejich umělecko-politického přístupu a doufáme v nadále trvající možnost spolupráce.“ Svůj nesouhlas vyjádřilo i vedení vídeňské Secese: Neprodloužení smlouvy kolektivu „se nám nezdá být dostatečně odůvodněné s ohledem na jeho profesionální práci“. Za jmenováním WHW stálo odvážné rozhodnutí „pro kurátorský kolektiv, který vyzdvihuje větší rozmanitost ve fungování kulturní instituce, dokáže pracovat s novými cílovými skupinami a tvoří umělecký program, který se vyrovnává s mnoha krizemi naší doby.“ S tímto ohledem se vedení Secese otevřeně ptá, jaká jsou nová kritéria výběru vedení Kunsthalle Wien a proč nejsou transparentně komunikována.