TZ: Nejen nukleární rodina: recepty na štěstí v Galerii Display

Karolina Balcer, Lizza May David a Claudia Liebel, Kristina Fingerland, Robert Gabris, annette hollywood, Binelde Hyrcan, Charlotte Jarvis ve spolupráci s Lucy Kirkwood, Signe Johannessen, Agnė Jokšė, Eva Koťátková, Marie Lukáčová, Mary Maggic, Markéta Magidová, MATERNAL FANTASIES, Zoë Claire Miller, Mothers Artlovers, Chiara No, Alanis Obomsawin, Nina Paszkowski, Minh Thang Pham, Anni Puolakka a Ellie Hunter, Vojtěch Radakulan, Janek Rous, Karolína Kripnerová a Vojtěch Sigmund (Artyčok.TV a Architekti bez hranic), Adam Rzepecki, Jonne Sippola, Jiří Skála, Maja Smrekar, Martina Drozd Smutná, Anastasia Sosunova, Sophia Süßmilch, Sophie Utikal, Marianne Vlaschits / Nejen nukleární rodina: recepty na štěstí / kurátorky: Kurátorský kolektiv SJCH (Barbora Ciprová, Veronika Čechová, Tereza Jindrová, Karina Kottová) / Galerie Display / 13.10. – 27.11.2022

Nedaleko Palackého náměstí v Praze se v suterénním prostoru galerie Display, známé pro svůj společensky kritický a diskurzivní program, po dobu necelých dvou měsíců otevírá spektrum možností lidského soužití v podobě výstavy věnované rodině a jejím současným formám. Kurátorský kolektiv Společnosti Jindřicha Chalupeckého připravil v obsáhlé výstavě s mezinárodní účastí „kuchařku“ plnou pomyslných receptů na podoby rodiny a mezilidských vztahů v širším slova smyslu. K vidění jsou umělecké projekty, které jsou vůči konceptu klasické nukleární rodiny kritické, ale i smířlivé. Přítomné jsou také nečekaně utopické scénáře směřující k budoucnosti rodinného soužití.

Projekt Nejen nukleární rodina, který realizuje Společnost Jindřicha Chalupeckého, reflektuje rodinu jako jednu ze základních jednotek lidského společenství. Hlavním cílem projektu je kritická revize moderního západního modelu rodiny a zhodnocení jeho historických i současných, geograficky i kulturně specifických, utopických a fiktivních alternativ. Nukleární rodina, definovaná jako manželské partnerství muže a ženy v soužití s jejich biologickými dětmi, představuje v západní kultuře nepsaný status quo. Přestože triumfem nukleární rodiny bylo vlastně jen krátké období ekonomického růstu a specifických sociokulturních podmínek v období 50. a začátku 60. let v Severní Americe, stal se tento model jakousi globální značkou, měřítkem, podle něhož posuzujeme ostatní rodinné konstelace a dominantním paradigmatem na rovině politické, společenské, vzdělávací i z pohledu právního státu v evropském i americkém prostředí. Ve středoevropském prostředí v posledních letech s termínem (tradiční) rodina až nebezpečně často operují populističtí a neoliberální politici většinou ve snaze omezovat lidská práva spojená s otázkami reprodukce, genderu, manželství pro všechny apod.

Může existovat univerzální „recept“ na rodinné štěstí?

Pražská výstava Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí  je komplexní uměleckou sondou do nejrůznějších způsobů vytváření a pojmenovávání rodiny, vztahů a rolí, které v ní její členky*ové zastávají. Podtitul výstavy využívá ustálené spojení „recept na štěstí", které zpravidla vyjadřuje určitou nadsázku, nemožnost nalézt jeden univerzální návod, jak dosáhnout spokojeného života. Převedením tohoto spojení do množného čísla chceme vyjádřit pluralitu podob, které mohou mít různá rodinná uspořádání, i systémy, které jdou mimo, za samotný koncept rodiny. V duchu právě vydané publikace Sophie Lewis Zrušit rodinu uvažujeme nad tím, co by mohlo vzejít z prázdnoty vzniklé na konci “rodinných dějin”. Nechceme tím jakkoli devalvovat ty, kteří v nukleární rodině skutečně své štěstí našli – anebo je stále hledají. Chceme "pouze" podkopat pyramidu společenských hodnot, z jejíhož vrcholu na nás shlíží idealizovaný obraz nukleární rodiny.

Díky instalaci uměleckého kolektivu Mothers Artlovers (ve spolupráci s berlínským kolektivem MATERNAL FANTASIES) se návštěvníci a návštěvnice setkají na výstavě s konkrétními recepty a pokrmy, vztahujícími se ke kritice společenských institucí (mezi něž koncept rodiny také patří) i vztahů a potřebě lásky (k sobě, k ostatním), která může představovat cestu k lepšímu společnému životu. Publikum může o daných tématech uvažovat u trojúhelníkového stolu představujícího reminiscenci na ikonické feministické dílo The Dinner Party od Judy Chicago.

Také ostatní vystavená díla – ať už jde o malby, fotografie, videa, texty, textilie, sochy, performance či výstupy uměleckého výzkumu, můžeme volně číst jako možné recepty či (chybějící) ingredience pro (rodinné) štěstí. Výstava tak ve svém souhrnu představuje obsáhlou a rozmanitou „kuchařku“. Vystavující autorky a autoři pocházejí z mnoha evropských zemí a přítomná jsou také díla umělců z USA, Kanady či africké Angoly.

Vývoj projektu

Výstava Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí  je druhým ze tří výstavních a performativních výstupů Společnosti Jindřicha Chalupeckého na toto téma v roce 2022. Na jarní výstavu Okolo rodinného stolu v berlínském prostoru alpha nova & galerie futura nyní navazuje výstava Recepty na štěstí v pražské galerii Display. V listopadu se pak projekt představí také v EFA Project Space v New Yorku. Přestože každá z výstav zaujímá trochu jiný úhel pohledu, navazují na sebe koncepčně a také

z hlediska vystavujících umělkyň a umělců, kteří*é jsou však napříč projektem zastoupeni*y často různými díly. Páteř projektu tvoří díla šesti českých umělkyň a umělců – Evy Koťátkové, Marie Lukáčové, Markéty Magidové, Vojtěcha Radakulana, Jiřího Skály a Martiny Drozd Smutné. Jejich díla, která vznikla přímo v rámci projektu Nejen nukleární rodina, pak doplňuje široké spektrum dalších místních i zahraničních autorek a autorů, z nichž několik dalších také přispívá nově vytvořenými projekty.

Nejen nukleární rodina představuje třetí fázi dlouhodobého projektu Společnosti Jindřicha Chalupeckého Ostrovy: Možnosti soužití. Je také součástí mezinárodní platformy Islands of Kinship: A Collective Manual for Sustainable and Inclusive Art Institutions, spolufinancované Evropskou unií.