Artalk.cz

Cena Miese van der Rohe vyzdvihuje otevřenost a péči o komunitu

Ocenění Evropské komise za architekturu Cenu Miese van der Rohe letos získalo studio Grafton Architects, za kterým stojí dvojice irských architektek Yvonne Farrell a Shelley McNamara. Odborná porota vybrala z užšího výběru čtyřiceti projektů Městský dům (Town House) Kingston Univerzity (2019) v Londýně, který se tak stal první oceněnou univerzitní budovou v historii soutěže. Dostavba univerzity je zároveň poslední oceněnou stavbou na Britských ostrovech, kde se kvůli Brexitu do budoucna cena udílet nebude. Grafton Architects dlouhodobě vytvářejí velkorysé otevřené prostory, které vynikají citlivým přístupem k okolnímu prostředí. Jejich realizace ukazují, jak vysoký standard mohou veřejné stavby nabídnout. Porota v rámci kategorie Emerging Architecture 2022 ocenila i družstevní bydlení La Borda od španělského studia Lacol v Barceloně.

Interiér Městského domu (Town House) Kingston Univerzity v Londýně od studia Grafton Architects z roku 2019. Zdroj: https://www.graftonarchitects.ie/

Yvonne Farrell a Shelley McNamara založily své architektonické studio v roce 1978 v Dublinu. Jejich spolupráce začala už v roce 1969, kdy společně studovaly na místní School of Architecture. Zpočátku vytvářely jen menší realizace v Irsku, ale během let uspěly v řadě architektonických soutěží na veřejné stavby po celé Evropě. Jejich čtyřicetiletá spolupráce v posledních letech zaznamenala i významné mezinárodní ocenění. V roce 2018 získaly Zlatou medaili RIAI (The Royal Institute of the Architecture of Ireland) za realizaci budovy pro univerzitu Luigi Bocconi v Miláně. V roce 2020 pak Zlatou medaili RIBA a nejvyšší ocenění v oboru architektury Pritzkerovu cenu. Porota na jejich stavbách dlouhodobě vyzdvihuje citlivý přístup k místu a péči o komunitu, pro kterou jsou stavby určené.

V roce 2018 připravily Yvonne Farrell a Shelley McNamara 16. ročník Bienále architektury v Benátkách, který nesl název Freespace a otevřely tak prostor k uvažování o volném prostoru jako nedílné součásti architektury. Ve svém prohlášení tehdy uvedly: „Může jít o projekty, které odhalují sílu a krásu míst, přičemž zdůrazňují působení elementů, jako je světlo, stín, vzduch, hmota nebo materialita; o architekturu, která dbá na ducha místa a propojuje v sobě staré s novým i potencialitu budoucího; o místa, jež mají na zřeteli člověka a poskytují důstojný prostor všem, kteří jej potřebují.“ (více zde) Právě tyto hodnoty se odrážejí i v jejich architektuře.

Návrh městského domu pro Kingstonskou univerzitu v Londýně byl vybrán na základě architektonické soutěže v roce 2013. Stavba měla sloužit jako vstupní brána do areálu Kingston univerzity a nahradit starší stavbu, kde se nacházely prostory pro studenty, jednací místnosti a kancelářské prostory. Nový návrh městského domu počítal s budovou pro univerzitní knihovnu, archiv, taneční studio, divadlo a výukové prostory spolu se dvěma kavárnami. „Navrhly jsme šestipodlažní městský dům, aby fungoval jako vchodové dveře univerzity. Chtěly jsme vytvořit prostor, který bude lákat a vítat místní komunitu, a který podpoří spolupráci uvnitř jejich zdí,“ uvedly pro The Irish Times architektky. Stavba má podle nich nabídnout prostory, které jsou „otevřené, osvobozující a umožňují, aby se pod jednou střechou organicky odehrávalo neformální vzdělávání, vědecký výzkum a společenská představení.“

Městský dům (Town House) Kingston Univerzity v Londýně od studia Grafton Architects z roku 2019. Zdroj: Wikimedia Commons

Ústředním motivem celé stavby je kolonáda, která má vtáhnout studenty i místní komunitu do budovy. V horních patrech se nachází tři kaskádovité terasy s krajinářskou úpravou pro venkovní pohyb osob po celé budově a snadno propojuje komunikační systém od parteru po střechu. V přízemí se nachází vnitřní nádvoří s výškou přes tři patra, kavárnou a prostory pro společenské události. Celým vnitřním prostorem stavby pak stoupá otevřené schodiště, které spojuje jednotlivá patra a menší zákoutí. Yvonne Farrell a Shelley McNamara tak vytvořily otevřený a vzdušný prostor, ve kterém můžete sledovat dění skrze celou stavu.

Pro vnější plášť stavby byl použit recyklovaný kámen, který zároveň reaguje na kamennou fasádu protější budovy rady hrabství Surrey z portlandského vápence. Kombinace betonu a dřeva zároveň dodávají celé stavbě přívětivost. Velké okenní plochy pak do budovy pouští množství denního světla. Tyto principy můžeme najít u většiny univerzitních budov Grafton Architects, ať je to Lékařská fakulta University of Limerick v Irsku (2012), Institut Mines-Télécom (2021) v Palaiseau ve Francii nebo Univerzity  Luigi Bocconi v italském Miláně.

Druhým letošním vítězem v soutěži Emerging Architecture se stalo barcelonské studio Lacol a jejich projekt komunitního bydlení La Borda v Barceloně. Projekt vznikl na základě místní kampaně za znovuzískání opuštěného průmyslového komplexu Can Batlló v městské části Sants pro využití komunitou, která následně dala vzniknout samotnému kolektivu, jenž sdružuje čtrnáct mladých architektů a profesionálů s různými odbornými znalostmi a se zájmem o vytváření participativních projektů. Podle odborné komise tak „nabízí model a aktivní nástroj pro prosazování politických a urbanistických změn zevnitř systému, založených na sociální, ekologické a ekonomické udržitelnosti.“

Interiér družstevního domu La Borda od španělského studia Lacol v Barceloně. Foto: Lluc Miralles

Projekt domu La Borda s dvaceti osmi byty je založený na modelu spoluvlastnictví a společné správě sdílených zdrojů, kapacit a jejich udržitelném zacházení. Návrh pracuje s velkou vnitřní terasou, která je zároveň prostorem pro setkávání. Dřevěná konstrukce umožňuje přizpůsobivost bytů a zároveň zlepšuje izolaci a minimalizuje dopad na životní prostředí. Během pandemie koronaviru se pokoje pro hosty transformovaly do sdílených pracoven, které se staly už nedílnou součástí domu. „Náš model je dobře přístupný. Nejedná se o spekulativní bydlení. Chtěli jsme vytvořit něco snadno replikovatelného,“ uvedl jeden z architektů pro The Guardian.

Oba vítězné projekty mohou být dobrým referenčním zdrojem pro stavby v tuzemském prostředí, ať už se jedná o veřejné stavby a budovy univerzit, tak projekty komunitního bydlení. Zatímco výstavbu univerzitních kampusů a nových univerzitních budov můžeme zaznamenat v posledních dvaceti letech poměrně intenzivně, v případě komunitního a sdíleného bydlení vznikají ojedinělé projekty až v posledních letech. Dobrým příkladem je například Dada District nacházející se v budově bývalé továrny v Brně. Ve městě navíc dlouhodobě funguje plán výstavby družstevního bydlení, do které se mohou zapojit komunity se svými návrhy sdíleného bydlení. (více zde)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *