Černokněžník z břevnovského kláštera

Daniel Burda se na výstavě Zkazky z temného lesa v Galerii Entrance noří do hloubek mytologických příběhů a sleduje do sebe narážející fyzické a digitální reality, přičemž v rámci své recenze nechává jasně zvítězit přímou zkušenost z prostoru a zhmotněných pohádkových scén.

Černokněžník z břevnovského kláštera

„Dnes v noci se musím vydat na cestu. Jindřich projde Ratajemi směrem k hustému hvozdu na severní stráni, jež se tyčí nad řekou. Bude hledat zvláštní bylinu, která se sbírá jen o půlnoci, tehdy jsou její účinky nejsilnější. Ideální pro potřebu lektvaru. Když to dnes dokáže, budu mít splněnou celou misi. Proč jen to tak trvá? Musím aktivovat ,rychlé cestování‘, ať se to tak nevleče. Někdo klepe. Proč mě zrovna teď ruší? Uff!“ Páteční odpoledne mladé dívky, která ráda hraje RPG hry na počítači, zkazí příkaz rodičů. Venku mezi činžáky prší, ale chladný vzduch je příjemným vysvobozením pro překrvené prsty a oči unavené od pálivého svitu monitoru. Teenagerka vyrazí, vyhne se rušné městské dálnici a vstoupí do klidného klášterního komplexu. Z bezuzdného procházení mezi staletými stromy a pečlivě posečenými trávníky se záhy vyloupne malá budova připomínající skleník. Uvnitř budovy zpozoruje něco, co zaujme její pozornost.

V pražské Entrance Gallery se koná výstava Zkazky z temného lesa kurátorky Veroniky Čechové. Výstava se věnuje tematice mytologií a tajemných přírodních jevů odvozených z pohádkových nebo folklorních narativů a navazuje tak na současné postromantické tendence ve výtvarném umění. Šestice umělců a umělkyň vystavuje až pozoruhodně tematicky provázaná díla, která vycházejí z dlouhodobých zájmů zdejšího kurátorského týmu. Prostoru oranžerie vládne jednoduchá scénografie, dřevěná štěpka hustě pokrývá podlahu a zve diváka na procházku vnímavým lesním podrostem.

Pohádkové narativy se objevují v malbách Štěpána Brože, studenta ilustrace a grafiky na UMPRUM a v grafických pracích Evy Jaroňové, která vystavuje tisky na látce a suché jehly. Jedná se o zamlžené výjevy, které snad lze zahlédnout v přítmí pohádkových lesů, nebo o nahé lidské bytosti, jež jsou doslova propojené s kořeny, větvemi a okolními organismy. Rukodělné předměty od autorské dvojice Anna Slama a Marek Delong v sobě mají jistou formální uvolněnost, jako je tomu v případě drobné řezbářské práce, jež ale dbá na průvodní znaky fantazijních předmětů – jsou relativně bezúčelné, ale zato pracují se symbolikou a ornamentem.

Výpravnost výstavy vystihuje i moment překvapení a vtipu. Prostor oranžerie vyplňuje černá látka s figurálními výšivkami. Ta je dílem Terezy Melkové, vystudované architektky a výtvarnice, jež se ve své tvorbě věnuje i vyšívání na secondhandové oblečení s okultní nebo noir tematikou. Látka v galerii funguje jako důmyslný scénografický prvek: je-li pozorována ve správném úhlu, po nějaké době začne připomínat tajemnou bytost, černou kápi se špičatou čepicí, v níž snad přebývá duch nepřítomně prostupující celou výstavou. Ve světě všepropojené struktury přestávají platit absolutní kategorie jako život a smrt nebo radost a bolest. Všudypřítomný přírodní element, který propojuje zdánlivě neaktivní aktéry, je motiv, který fascinuje více tvůrců. K divákům promlouvá barvitý zvukový podkres, který se line z díla Gabriely Palijové, absolventky Centra audiovizuálních studií na FAMU. V A co když? se střídají pasáže mluvené šeptem, rytmické bubnování nebo zpěv u táboráku. V krátkém, dynamicky střiženém filmu sledujeme lesní postavy v barevných kostýmech. Ty se pohybují krajinou s živou vášní, metají salta a lezou po větvích. Ukazují tak přírodu jako nesmírně dynamické a vizuálně bohaté prostředí.

Zkazky z temného lesa jsou výstavou šetrnou ke svému okolí, jednak neútočí přehnaným efektem a také se chovají uvědoměle k životnímu prostředí. Štěpka je poskytnuta ze zdrojů správce přilehlého parku a bude znovu použita. Stromový pahýl, který hravě podpírá televizi s filmem, je vlastním vkladem kurátorky. Na výstavě se nesvítí, tvůrci se chovají úsporně, stejně jako by o to rádi požádali všechny, kteří se na jejich díla přijdou podívat. Předností výstavy je její konceptuální nenáročnost: nevychází ani tak z filozofie, jako spíše z beletrie, ale přesto vybízí k hloubání. Vystavené práce působí jednotně, jako z pera stejného autora. I přes svůj název výstava nepojednává o temných věcech. Ten, kdo je nakloněn objevování, chápe mytologické a fantastické obrazy jako vize čistého meditativního rozměru, temného na povrchu, ale uvnitř skýtajícího objevný zážitek.

Ti, kdo by mohli objevovat svět kolem sebe, dnes spokojeně sedí v klidu domova a vydávají se na virtuální výpravy, jež dovedou zprostředkovat pohodlné výlety do působivého světa plného dobrodružství odehrávající se v přírodě nebo v jakékoliv myslitelné krajině, realistické či úplně fantazijní. Pro pochopení kurátorské motivace je důležité i uvědomění si toho, co na výstavě absentuje. Prvoplánová přírodní fascinace si vystačí s mediálním zjednodušením, jako v případě digitálního obsahu. Žitá skutečnost se ovšem značně liší, zážitek z venkovního prostoru je často nepřátelský, chladný, bolestivý a vyžaduje myšlenkové naladění.

Výstavě schází práce s efektem – nasvícení děl, více barevnosti, lesku a různých módů pozorování – ale právě proto působí více jako okolní svět, nacházející se za hranicí komfortní zóny. Nutno ovšem poznamenat, že nic jako přirozený ekosystém neexistuje, a i když většina autorů směřuje své vizuální úvahy k organické struktuře lesního podrostu (kořeny, listy, větve, mraveniště), jedná se o snahu přiblížit se co nejblíž k ideálu, který je ale ve skutečnosti nedosažitelný. Nad tím vším pravděpodobně budete dumat, až budete procházet cestou z výstavy kolem monumentálních listnáčů lemujících přístup z klauzurní zahrady kláštera. Já vyrážím na hřbetu kobyly Šedivky z Břevnova směrem na Sázavu.


Štěpán Brož, Eva Jaroňová, Tereza Melková, Gabriela Palijová, Anna Slama & Marek Delong / Zkazky z temného lesa / kurátorka: Veronika Čechová / Entrance Gallery / Praha / 24. 3. – 29. 5. 2022

Foto: Martin Bražina. Fotoreport celé výstavy najdete ZDE.

Daniel Burda | Daniel Burda (*1992) studuje v posledním ročníku v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU, kam přešel po dokončení studií ekonomie na Fakultě sociálních věd na UK v Praze. Jeho hlavním zájmem jsou korporátní a komerční strategie, používané umělci v kontextu postinternetového umění a jejich praktické aplikace ve vystavování.