Zemřel László Beke, průkopník maďarského konceptuálního umění

Na konci ledna zemřel vlivný maďarský historik umění, teoretik a kurátor László Beke (1944–2022). Od 60. let se podílel na formování a teoretickém zhodnocení maďarské neoavantgardy a konceptuálního umění. Aktivně budoval mezinárodní síť kontaktů umělců středovýchodní Evropy a vytvářel prostor k jejich setkávání. Byl autorem řady důležitých monografií a výstav věnujících se umění bývalého východního bloku.

László Beke. Zdroj: kultura.hu

László Beke vystudoval dějiny umění na Univerzitě Eötvöse Loránda v Budapešti. V letech 1969–1986 byl vědeckým pracovníkem v oboru dějin umění na Výzkumném ústavu dějin umění Maďarské akademie věd a v letech 1987–1988 hostujícím profesorem na Université Lumière v Lyonu. Několik let rovněž působil v Maďarské národní galerii. Od roku 1990 zastával post čestného profesora na Vysoké škole výtvarných umění a od roku 2000 byl ve vedení Výzkumného ústavu dějin umění Maďarské akademie věd.

László Beke se v závěru 60. let stal vlivnou osobností, která pomohla formovat konceptuální umění v Maďarsku a definovat jeho postavení v rámci dobové umělecké produkce. Vedle aktivit umělce Györgye Galántaie (1941) v odsvěcené kapli Balatonboglár Beke realizoval řadu projektů, které rozšiřovaly povědomí o možnostech současného konceptualismu. V roce 1971 inicioval projekt DÍLO = dokumentace představivosti/nápadu, kdy rozeslal výzvu dvaceti osmi současným maďarským umělcům, aby zaslali své dílo ve formátu A4 v reakci na vymezené téma. Beke listy uspořádal do složek, které poté prezentoval ve svém bytě. Jejich prezentaci bylo možné vidět v posledních několika letech na výstavách v Maďarsku. V roce 2017 byly představeny i v pražské galerii Tranzit Display.

Beke jako teoretik a kurátor ve své době pomohl začlenit maďarské konceptuální umění do mezinárodního kontextu, jak ukazuje i řada publikací věnujících se výzkumu středovýchodní neoavantgardy 60. až 70. let. Mimo jiné lze uvést knihy Art Beyond Borders. Artistic Exchange in Communist Europe [1945–1989] (CEU Press, 2016), Networking in Block. Experimental Art in Eastern Europe 1965–1981 (MIT Press, 2018) nebo okrajově i v minulém roce vydanou knihu Jiří Valoch – kurátor, teoretik, sběratel. Léta 1965–1980 (Books & Pipes, 2021) Heleny Musilové. Uvedené publikace nahlíží Lászlóa Bekeho jako důležitého teoretika, který umožnil setkání jednotlivých umělců zemí bývalého východního bloku a byl důležitou osobností budující sítě mezinárodních kontaktů.

V srpnu 1972 Beke inicioval setkání českých, slovenských a maďarských umělců v Balatonbogláru, které vzniklo jako pietní vzpomínka (a akt omluvy) na čtvrté výročí okupace Československa vojsky varšavské smlouvy v roce 1968. Beke zajistil dvoudenní program celého setkání, který zahrnoval dnes již legendární akci potřesení rukou mezi jednotlivými účastníky setkání zaznamenanou na fotografiích a další venkovní instalace i individuální umělecké realizace. Akce se zúčastnili i Jiří Valoch, Jiří Hynek Kocman, Petr Štembera nebo Stano Filko.

László Beke se po změně politického režimu v Maďarsku snažil i nadále seznamovat mezinárodní publikum s podobami konceptuálního umění v zemích bývalého východního bloku. Hlavní rozdíl oproti „západnímu“ konceptualismu vnímal v jeho politickém a sociálním podbarvení. Jasné vymezení hranic konceptualismu v jednotlivých státech středovýchodní Evropy ale bylo podle jeho slov obtížné. Svůj teoretický přístup transformoval do řady publikací a výstav, z nichž lze zmínit výstavu Global Conceptualism: Points of Origin, 1950–1980 v Queens Museu v New Yorku v roce 1999, ke které poskytl i rozhovor pro magazín vydávaný galerií MoMA post. notes on art in a global context.

Petra Lexová | Vystudovala dějiny umění a učitelství výtvarné výchovy. Věnuje se výzkumu středoevropského sochařství 60. a 70. let a architektuře. V současné době je doktorandkou na Semináři dějin umění MU v Brně a přednáší na Ústavu věd o umění a kultuře FF JU v Českých Budějovicích.