Artalk.cz

Člověk a patos v čase, prostoru a obraze

Výstava Aby Warburg: Bilderatlas Mnemosyne – The Original v Domě světových kultur v Berlíně (HKW) sestává přesně z toho, co naznačuje její název: z legendárního a monumentálního díla historika umění Abyho Warburga. Poprvé od roku 1933, kdy byl Obrazový atlas přesunut z Hamburku do Londýna, je k vidění všech 63 velkých tabulí tak, jak byly naposledy sestaveny v době Warburgovy smrti. Kata Benedek přibližuje v textu výkumný projekt, ale také samotnou práci Abyho Warburga a její kontext.

Člověk a patos v čase, prostoru a obraze

Aby [Abraham Moritz] Warburg se narodil roku 1866 jako nejstarší syn do bankéřské rodiny židovského původu v Hamburku. Rodinné obchodní záležitosti mu byly naprosto vzdálené, a tak se vedení rodinného podniku zřekl ve prospěch bratra výměnou za to, že mu bude rodina financovat nákup veškerých knih potřebných pro jeho práci. Max Warburg tou dobou nejspíš ještě netušil, že tím zafinancuje nejen osobní knihovnu olbřímích rozměrů, ale napomůže také vzniku životního díla, které bude v oblasti zkoumání vizuální kultury 20. století představovat naprostou změnu paradigmatu.

Aby Warburg absolvoval studia dějin umění, historie, archeologie a kulturních věd v Bonnu, Mnichově a Štrasburku a po získání doktorského titulu strávil další dva semestry na berlínské lékařské univerzitě, kde byl posluchačem oboru psychologie se zaměřením na psychologii paměti, považované v té době za nový vědní obor. K tomu, abychom si plně uvědomili průkopnický charakter Warburgovy práce, je třeba připomenout, že dějiny umění na přelomu století interpretovaly evropské vysoké umění jako ucelený lineární vývoj stylů a v centru jejich zájmu stály především biografie evropských umělců a atribuce a klasifikace dle jasně definovaných historických stylů. Warburg se distancoval od dřívějšího pojetí, které umění výhradně estetizovalo, a při svém bádání zpravidla rozšiřoval hranice samotného oboru. Například jako jeden z prvních interpretoval raně renesanční florentské umění v hospodářsko-politickém kontextu, když zkoumal společenskou situaci umělců i jejich vztah k mecenášům. Tím zpochybnil své vrstevníky, kteří definovali umění výhradně jako estetickou kategorii. Navíc věnoval pozornost i jiným kulturním projevům, než jak tomu bylo v klasických dějinách umění – při své cestě do Ameriky studoval Warburg například rituály a vizuální kulturu indiánského kmene Hopiů. Vymezil tak dodnes relevantní okruhy otázek jako například, jak přistupujeme k vizuálním tradicím předmoderních či mimoevropských kultur skrze naše vlastní referenční rámce. Jsou tyto obrazy „uměním“, a můžeme je tak považovat za předmět „vědy o umění“? A jak je vůbec studovat?

V centru Warburgova zájmu stály především psychologicko-historické souvislosti umění. Tvorbu obrazů odvozoval namísto touhy po tvoření krásna od výrazu lidských zkušeností, především strachu. Opustil koncepci neustále se vyvíjejícího a exkluzivního evropského vysokého umění a razil tezi, že v souvislosti s lidskými emocemi existují typy vyobrazení, které mají pro příjemce význam bez ohledu na kulturu, prostor a čas. Ty nazýval formule patosu. Takovéto podoby přehnaných gest, dynamického pohybu vlasů nebo šatů obepínajících tělo odhalil u zobrazení tak univerzálních lidských pocitů, jako jsou orgiastické slavnosti, okamžiky smutku, triumfu či porážky. Formule patosu však tyto elementární pocity nejen teatralizují, ale také naplňují životem jak zobrazovanou osobu, tak prostor celého obrazu. Původ těchto cirkulujících vizuálních stop paměti odvozoval od antického řeckého umění, jež bylo podle jeho teorie zprostředkováno novověku uměním renesance.

Warburg za života publikoval pouze poskrovnu a s výsledky svého bádání seznamoval veřejnost formou přednášek. A přestože jím založený Warburgův institut poskytoval zázemí vynikajícím výzkumům, sám Warburg po své předčasné smrti na čas dokonce přišel o své místo v hlavním proudu dějin umění. Ovšem jen do roku 1970, kdy vydal Ernst H. Gombrich knihu nazvanou Intelektuální biografie Abyho Warburga.[1] V té době se Warburgovo dílo dostalo současně s rozmachem kritických dějin umění, interdisciplinární kulturní vědy i sílícím zájmem o ne-západní kultury opět do popředí. A jeho „projekt“ s názvem Bilderatlas Mnemosyne (Obrazový atlas Mnémosyné) se stal dokonce samostatnou akademickou legendou.

Atlas Mnémosyné

Na svém největším životním díle, které nazval Obrazový atlas Mnémosyné, začal Aby Warburg pracovat v polovině 20. let minulého století. Pojem „Bilderatlas“ označuje obrazové atlasy, jež v tomto období platily za významné vědecké publikace. Jednalo se o tematické sbírky obrazů nejrůznějších vědeckých odvětví. Mnémosyné je pak bohyně paměti a matka múz. V rozporu s dosavadní tradicí práce naprosto rezignuje na text, na stránkách se neměly objevit dokonce ani popisky jednotlivých obrazů. Namísto toho autor usiloval o katalyzování intuitivní četby podpořené vlastní obrazovou pamětí jedince. Poslední verze atlasu v době smrti Abyho Warburga v roce 1929 sestávala z 63 velkých černých tabulí, na kterých bylo podle různých témat uspořádáno zhruba 1 000 fotografií. Na tablech se tak bok po boku objevují antické sochy, středověké blízkovýchodní vědecké ilustrace, raně renesanční satirické letáky, reprezentace renesančních a barokních panovníků i reklamy konzumní společnosti z počátku 20. století. Obrazy vedle sebe záměrně kumuloval bez jakékoli prostorové hierarchie. Na první pohled zoufale chaotické skupiny obrazů však nejsou vůbec prosty logiky. Přestože se na jednotlivých tablech mění systémy vzájemných souvislostí mezi obrazy, člověk na základě podobností a rozdílů v určité chvíli, ať už jen mimoděk, rozpozná jisté vzory.

Tabla jsou rozdělena do osmi snadno odlišitelných skupin, které jsou sice umístěny do chronologického sledu, ovšem i v rámci jednotlivých sekcí lze rozpoznat různá témata. Už k samotným příkladům je možné přistupovat z mnoha různých stran, avšak jejich kumulace na tablech a v jednotlivých sekcích může dát průchod takřka bezpočtu způsobů čtení. Z těch zde několik zmíním.

V úvodní sekci může divák analyzovat rozdíly mezi středověkým a renesančním pojetím kosmu a člověka a o jejich vzájemném poměru. Poté můžeme sledovat vliv blízkovýchodních kultur na antiku a o chvíli později to, jak se řečtí bohové dostávají až do archů bagdádských astrologů a expandují na území severoafrických zemí. Warburg nazýval kulturní fluktuaci šířící se prostřednictvím obchodních a diplomatických cest migrační trasou obrazů.

Aby Warburg, Bilderatlas Mnemosyne, panel 47 (rekonstruováno). Foto: Wootton. Publikováno s laskavým svolením The Warburg Institute, Londýn

Tabla však přibližují nejen cestování obrazů v prostoru, ale i v čase, mimo jiné na základě již zmíněných formulí patosu. Pokojně odpočívající nymfy, antické bohyně vod, a bakchantky můžeme vysledovat v nejrůznějších situacích až do 20. let 20. století. Krom toho můžeme interpretovat neustálý návrat některých mytologických témat, jako například příběh Heleny Trójské nebo Judity a Holoferna, v souladu s módou typickou pro nejrůznější historická období. Postavy z řecké mytologie můžeme vidět uprostřed pastorální krajiny a s obnaženým tělem, nebo naopak zapnuté až po krk na francouzském dvoře. Přestože jsou výjevy jiné, není pochyb o tom, že na obrazech vidíme něco velmi podobného. Za pozornost stojí rovněž nosné materiály a jejich vlastnosti: zatímco třeba z antiky předkládá Warburg divákovi sochy, v případě pozdějších období už tablům dominují na papíře malovaná, později tištěná, čím dál rychleji se šířící média. Tento aspekt se plně rozvíjí v poslední sekci, kde dostávají prostor politické a sportovní ilustrace vycházející v denním tisku nebo výstřižky reklamních materiálů.

Podle autorovy představy lze tyto obrazy číst samozřejmě nejen v rámci jednotlivých tabel, ale i napříč tably a sekcemi, zatímco alternativní způsob čtení, který jsme si přitom osvojili, můžeme uplatňovat kdykoliv na jakýkoliv obraz, ať už se jedná o obraz fyzický, nebo paměťový. Na Abyho Warburga si však můžeme vzpomenout i tehdy, když se nám tady a teď, v roce 2020, na všech možných vizuálních rozhraních – prostřednictvím analyzování neustále rostoucích objemů dat – objevují před očima na základě algoritmů nejrůznější obrazy. Co na nás působí a co ne? Čemu na první pohled rozumíme a na co klikneme?

Výstava v HKW

Když byl v roce 1933 Warburgův institut kvůli nástupu národních socialistů k moci přestěhován z Hamburku do Londýna, byly obrazy tvořící Atlas Mnémosyné sejmuty z tabel a archivovány v obrazových sbírkách institutu. O původní podobě tabel tak svědčila pouze fotodokumentace. Díky společnému počinu Warburgova institutu a berlínského Domu světových kultur (HKW) můžeme nyní vidět poprvé pohromadě rekonstrukce všech tabel, na kterých byly použity původní obrazové materiály. Oba kurátoři – Robert Ohrt a Axel Heil – pracovali od roku 2012 na tom, aby na základě dochované dokumentace dohledali ve fotografickém archivu Warburgova institutu, čítajícím přibližně 400 tisíc snímků, všech zhruba 950 obrazů.

Stručné, ale přesné úvodní texty k výstavě byly ponechány ve vstupní hale, zatímco chronologické a tematické popisky jednotlivých sekcí, kterými je opatřil ještě sám Warburg, jsou diskrétně umístěny na podlaze. Instalaci, jež zcela zaplňuje největší výstavní sál HKW, tak dominují ve tmě se vznášející tabla a divákovu pozornost si plně přivlastňují obrazy. Sešit, který je návštěvníkům k dispozici u vchodu a obsahuje veškeré údaje, které kurátoři dohledali o původních dílech zachycených na všech fotografiích, mírně odporuje původní koncepci, naopak o to skvělejší je audioprůvodce výstavy, jenž poskytuje k jednotlivým sekcím přesně tolik kontextu, aby člověk získal potřebné sebevědomí k intuitivnímu způsobu čtení panelů a jejich samostatné interpretaci. Při pohledu na gestikulující návštěvníky, kteří přecházejí mezi tably sem a tam a neustále se o něčem radí, by byl Aby Warburg nejspíš nadmíru spokojen. Paměť funguje.

Efter Spaadom skal syv Quinder treatte om en mans bure, svatební krabice, 1702, jedlové dřevo, malované. Foto: Christian Krug, © Staatliche Museen zu Berlin, Museum Europäischer Kulturen

Výstava v Gemäldegalerie

Monumentální výstavu v HKW souběžně doplňuje komorní výstava v Gemäldegalerie nazvaná Mezi kosmem a patosem: Berlínská díla z Atlasu Mnémosyné Abyho Warburga. Kurátoři vybírali z originálních děl nacházejících se v berlínských veřejných sbírkách, jejichž reprodukce Warburg použil pro svůj obrazový atlas. Svou strukturou je pravým opakem obrazového atlasu; všehovšudy dva tucty uměleckých děl jsou uspořádány na základě univerzálnějších témat do čtyř sekcí tak, aby v centru pozornosti zůstala jednotlivá díla. Do výběru přitom byly zařazeny takové divákům pravděpodobně s jistotou známé formy jako třeba zobrazení Melancholie, Láokoónův souboj nebo různé druhy nymf. Ke každé z nich je připojen zvláštní text, který prostřednictvím konkrétních děl srozumitelně vysvětluje základy Warburgova uvažování a jeho způsob práce. Tím v hlavních rysech nastiňují část oněch proměnlivých hledisek, která mohou být podstatná, jakmile se před nás dostane celý Bilderatlas.

Krom toho kurátoři vybrali z atlasu tablo, k němuž si mohli objednat i několik originálních děl; tento výbor je soustředěn kolem tématu „Hosenkampf“ (Boj o kalhoty). Námětem je výběr partnera – ať už se jedná o náhodnou známost, nebo výběr manželky či manžela – vyobrazený v podobě tance kolem trhání kalhot, prstenu symbolizujícího ženskou cudnost nebo třeba v prodavače klobás. Na předmětech a grafikách pocházejících z nejrůznějších míst i období, v živé gestikulaci skupiny lidí shromážděných kolem jednoho motivu či osoby, nelze popřít podobnost nápadných motivů.

Dobrou zprávou na konec je, že Warburgův institut ve spolupráci s HKW zpřístupnil online obě výstavy a na stránkách institutu si lze detailně prohlédnout také jednotlivé verze tabel, které jsou tak dostupné i mezinárodní veřejnosti a badatelům.


Text původně vznikl pro maďarský časopis Balkon. Překlad z maďarštiny: Jiří Zeman.

[1] Ernst H. Gombrich: Aby Warburg. An Intellectual Biography. Londýn: The Warburg Institute, 1970.


Aby Warburg: Bilderatlas Mnemosyne – The Original / kurátoři: Roberto Ohrt a Axel Heil / Haus der Kulturen der Welt / Berlín / 4. 9. – 30. 11. 2020

Zwischen Kosmos und Pathos. Berliner Werke aus Aby Warburgs Bilderatlas Mnemosyne / Gemäldegalerie / Berlín / 8. 8. – 1. 11. 2020

Foto (není-li uvedeno jinak): Silke Briel

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *