Artalk.cz

TOP svět 11.–17. 5. 2020

Rakouská ministryně kultury odstoupila poté, co byla kritizována za nedostatečnou reakci na pandemickou situaci – Oslo je pod palbou kritiky za plánovanou demolici brutalistní budovy – Aukčním domům s přesunem na internet rostou zisky – Zemřela polská umělkyně Maria Stangret-Kantor 

1/ Rakouská ministryně kultury odstoupila poté, co byla kritizována za nedostatečnou reakci na pandemickou situaci

Bývalá rakouská ministrině Ulrike Lunacek. Zdroj: Wikimedia Commons

Rakouská ministrině kultury Ulrike Lunacek minulý pátek rezignovala na svoji funkci, poté co byla kritizována za svou nedostatečnou reakci na pandemickou situaci způsobenou virem COVID-19. Lunacek, která byla ve vládě za Stranu zelených zastávala funkci jen čtyři měsíce. V minulosti se soustředila na zahraniční a evropskou politiku v souvislosti s ženskou otázkou a již při jmenování v lednu tohoto roku bylo upozorňováno na její minimální zkušenosti v oblasti kultury. Během krize vláda čelila kritice ze strany ředitelů divadel, profesionálních hudebníků a filmařů za malou podporu zasaženým kulturním subjektům a pracovníkům. Sama Lunacek při svém odchodu z funkce upozornila, že finanční situace umělců v Rakousku není dobrá, přestože se jedná o jednu z nejbohatších zemí světa. Svůj odchod dále komentovala slovy: „Snažím se uvolnit cestu někomu jinému, kdo tuto krizovou situaci dokáže zvládnout lépe.“ Podle agentury Reuters plánuje vláda povolit akce do 100 osob během června a do 1000 osob od 1. srpna. Rakousku se podařilo zabránit velkému nárůstu nakažených díky přísným restrikcím na začátku koronavirové krize a křivka nakažených v posledních týdnech klesá. V polovině května se otevřely maloobchody, restaurace a bary. Pomalu by se měli otevírat i kulturní instituce, které budou muset následovat bezpečnostní opatření. Dolní Belveder otevřel 15. května. Horní Belveder a Belveder 21 otevřou až 1. června a 1. července. Začátkem července se v omezeném provozu otevřou rovněž kina a divadla.

2/ Oslo je pod palbou kritiky za plánovanou demolici brutalistní budovy

Regjeringskvartalet, Y-Block. Zdroj: Wikimedia Commons

Hlavní kurátor sbírky architektury a designu Musea of Modern Art v New Yorku (MoMA) Martino Stierli a hlavní kurátorka sbírky malířství a sochařství MoMA Ann Temkin se snaží zachránit brutalistní vládní stavbu v Oslu známou jako Blok Y, na které se nacházejí díla španělského umělce Pabla Picassa. Jak uvedl časopis Artforum, v minulém týdnu zaslali kurátoři MoMA dopis norské premiérce Erně Solbergové, v němž žádají norskou vládu, aby rozhodnutí o demolici přehodnotila. Stavba z roku 1969 vytvořená norským architektem Erlingem Viksjö je významnou ukázkou evropské brutalistické architektury a na její výzdobě se vedle Pabla Picassa podílel i norský umělec Carl Nesjarem. Budova byla v roce 2011 těžce poškozena během teroristického útoku  Anderse Behringa Breivika a nedlouho poté určena norskou vládou k demolici. Vládní rozhodnutí v roce 2016 podpořila většina norských politických stran. Poukazovaly mimo jiné na vysoké náklady na případnou opravu budovy. Tento krok už tehdy vyvolal vlnu kritiky. Proti demolici se postavilo sdružení norských architektů i ředitelství norského kulturního dědictví. Pod petici, která protestuje proti zničení stavby, se letos podepsalo téměř 50.000 lidí. Stavba by přesto měla být stržena do konce jara. V současné době je budova zakryta lešením a začaly zde první práce. Podle deníku The Local norské úřady plánují Picassovy rytiny Rybáři a Racek, vytvořené metodou pískování, ze zdi sejmout, aby se později staly součástí fasády nové vládní budovy. Jak ale upozorňuje dcera jednoho z autorů rytin Gro Nesjarová Greveová hrozí při jejich sejmutí prasknutí. Protestům přímo před budovou v minulých týdnech nezabránila ani součásná koronavirová situace.

3/ Aukčním domům s přesunem na internet rostou zisky

Charles F. Stewart, generální ředitel Sotheby’s. Zdroj: ©Sotheby’s

Aukční dům Sotheby’s v minulém týdnu informoval, že za poslední rok online aukcí získal 100 mil. dolarů. K celkovému výsledku přispěla poslední z online aukcí probíhající v termínu od 4. do 14. května, která skončila rekordní částkou 13, 7 mil. dolarů – více jak dvojnásobku dosavadního rekordu. Jen pro srovnání rekord online aukce Christie’s činí 9, 5 mil. dolarů. Sotheby’s začala budovat platformu pro online prodej již za bývalého generálního ředitele Tada Smitha. Současná koronavirová krize pak urychlila přesun aukčního domu do online prostředí. Jak dodává současný generální ředitel společnosti Charles F. Stewart od 1. května zvládla Sotheby’s realizovat 44 online aukcí. „Samozřejmě, změnila se řada věcí, ale snažíme se adaptovat, stejně jako se adaptují naši klienti,“ dodává Stewart. Jednou z novinek, kterou akční dům zavedl, je možnost „Buy Now“ pro vybrané položky a rozšířený sortiment luxusního zboží. V rámci týdenních aukcí si zákazníci mohou vybírat z kolekce luxusních hodinek, šperků nebo vína. Rekordní prodej rovněž ukázal, že ani v době ekonomické nestability neklesá zájem o mladé umělce, kteří byli v rámci prodeje bohatě zastoupeni. Highlighty celé aukce představovala dvojice děl, která nakonec překročila milionové částky. Abstraktní malba Christophera Woola Untitled z roku 1988 byla prodána za 1,22 mil. dolarů a Window Study #4 Brice Mardena z roku 1985 za 1,1 mil. dolarů. (podrobněji o prodaných dílech zde) Max Moore, jeden z čelních představitelů společnosti uvedl, že nakupující byli z 35 zemí a 40 % nákupů proběhlo přes telefon. Pro společnost je také zajímavé zjištění, že 29 % zájemců nakupovalo na Sotheby’s poprvé. Max Moore si  tento fakt vysvětluje mimo jiné i menším tlakem v online prostředí oproti reálné aukci.

4/ Zemřela polská umělkyně Maria Stangret-Kantor 

Maria Stangret-Kantor. Zdroj: Tadeusz Kantor Foundation / Fundacja im. Tadeusza Kantora

Ve věku 90 let zemřela v pátek 15. května polská umělkyně a performerka Maria Stangret-Kantor (1929–2020). Narodila se v Strzelce Wielkie nedaleko Krakova a studovala na krakovské Akademii výtvarných umění (Akademia Sztuk Pięknych im. Jana Matejki). Na sklonku 50. let začala spolupracovat s experimentálním divadlem Tadeusze Kantora nazvaného Cricot 2, v rámci kterého se podílela na jednotlivých performancích a happeninzích. V rámci pařížského turné v roce 1961 se provdala za Tadeusze Kantora a spolu s ním byla napojena na umělecký život okolo Galerii Krzysztofory v Krakově a Galeria Foksal ve Varšavě, pro které vytvořili řadu happeningů jako Cricotage, 1965, La Grand Emballage, 1966 nebo Panoramic Sea Happening (Panoramiczny happening morski), 1967. Marie Stangret-Kantor se zabívala především malbou a objektem a její práci z 50. a 60. let lze zařadit do linie informelního umění  charakteristického pastózními nánosy barev a gestickými tahy štětce. Během 50. let podnikla několik cest do Paříže, kde se seznámila s díly Dubuffeta, Wolse and Mathieu, kteří jí byli výrazově blízcí. V roce 1963 se Stangret-Kantor podařilo uspořádat svojí první výstavu  v Brinken Gallery ve Stockholmu, po které následovala řada přehlídek v rodném Polsku. Během 70. let postupně opouštěla plátno a své malby často vytvářela na listy sešitů nebo papírové role, které prezentovala ve formě objektů, jak je patrné v cyklech Hommage à Yesenin (1986–1994) nebo Hommage à Anne Frank (1990–1999). Zajímavá je i její literární tvorba. V roce 1962 začala psát svůj „nekonečný román“ – literární dílo se strukturou koláže založené na výňatcích ze starých příruček, beletristických textů a vlastních zprávách. Fragmenty těchto textů příležitostně publikovala v katalozích svých výstav (např. Krzysztofory, 1965). Celé dílo bylo vadané až v roce 2002 pod názvem Pamietnik Dziadka. Své vzpomínky zachytila v autobiografii z roku 2016 Painting the Thresholds. Maria Stangret-Kantor on her life and work (Malując progi. Maria Stangret-Kantor), kterou editoval Lech Stangret.