Skupina studentů umění protestovala proti otevření olomouckého centra Telegraph

17. 11. 2019Artalk Infoservis

V neděli 17. listopadu intervenovala skupina studentů uměleckých škol během vernisáže výstavy Václava Stratila v Telegraph Gallery v Olomouci. Galerie sídlí v budově, která pod hlavičkou Telegraph spojuje kavárnu, coworkingové a VIP prostory. Centrum je jedním z projektů Roberta Runtáka, předsedy olomouckého hnutí spOLečně, sběratele umění a ředitele Exekutorského úřadu v Přerově. Právě Runtákovo propojení s exekutorským úřadem je důvodem, proč studenti zorganizovali tento performativní protest.

Centrum Telegraph má být kompletně otevřeno v únoru 2020, už teď ale budí na umělecké scéně emoce. Společnost Telegraph Hub s.r.o. byla založena v červenci letošního roku a jeho hlavním podílníkem a jednatelem je Robert Runták, jehož exekutorský úřad bývá v českých médiích často označován za největší továrnu na exekuce. V roce 2018 založil politické hnutí spOLečně, které je součástí olomoucké radniční koalice (s ANO, ODS, KDU-ČSL), což samotnému Runtákovi vyneslo například i místo předsedy Kulturní komise Rady města Olomouce, která rozhoduje o přidělování kulturních dotací. V Olomouci se dále Runták finančně angažoval v protestech na podporu odvolaného ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa a kulturní centrum Telegraph se tak stává završením jeho dlouhodobých lokálních aktivit.

Během zahajovacího kurátorského projevu vystřelili studenti do vzduchu barevné konfety s potiskem „exekuce a následně, převlečeni do fotbalových dresů s nápisy Exekuce.cz na zádech – odkazujíce na Runtákovo akcionářství ve fotbalovém klubu Sigma Olomouc, jejíž hráči měli na dresech totožný nápis) –, rozlepili po galerii i návštěvnících desítky nálepek, na kterých stálo „exekučně zabaveno”. Z protější budovy potom vyvěsili banner. Podle vlastních slov chtěli studenti kritizovat působení Roberta Runtáka v olomouckém kulturním provozu a vymezit se vůči finanční podpoře umění, která pochází z podnikání s exekucemi: „Vydefinovat hranici toho, co je pro naši morálku, stejně jako pro naše prázdné peněženky, přijatelné a co už příliš dalece překračuje veškeré meze dobrého vkusu a vychování, je v našich kruzích předmětem neustále se vyvíjejících debat. Nehledě na onu komplikovanou diskuzi však existují limity, které jsou jasné a kterých se dotýkat nechceme. Pro nás je tou hranicí obchod s dluhem, potažmo s chudobou,” zaznívá v jejich prohlášení.

Na otázku jaké alternativy se jim jako budoucím umělcům nabízejí, odpovídá jedna ze zúčastněných: „Uvědomujeme si, že se ocitáme v trochu tísnivé situaci. Možností, jak získat finanční zabezpečení jako umělec, nemáte mnoho. Alternativy přesto existují, je možné zažádat o různé granty ze státních zdrojů nebo umělecké rezidence. Trvalé řešení se nachází samozřejmě jinde – kde, to je na diskuzi, kterou by bylo dobré vést společně napříč uměleckou scénou a v rámci uměleckých institucí”.

V plném znění publikujeme prohlášení, které studenti a studentky přečetli během vernisáže:

Když jsme se hlásili na umělecké školy, bylo nám jasné, že kromě toho, že na konci obdržíme exoticky vypadající titul MgA., popřípadě BcA., dostaneme se také do nepříjemné pozice, kdy si budeme muset vybrat, komu zaprodáme své duše a obrazy.

Vydefinovat hranice toho, co je pro naši morálku přijatelné a co už příliš dalece překračuje veškeré meze dobrého vkusu a vychování, je v našich kruzích předmětem neustále se vyvíjejících debat. Nehledě na onu komplikovanou diskuzi však existují limity, které jsou jasné a kterých se dotýkat nechceme. Pro nás je tou hranicí obchod s dluhem, potažmo s chudobou.

Chápeme, že problém před kterým se ocitáme je problém především strukturální. Exekutorský byznys může fungovat díky nedostatečně demokraticky a sociálně postaveným zákonům. Právě kvůli posvěcení od státní správy mají exekutoři nejen moc, ale i prostředky k tomu, přivést ty, kteří jsou už tak chudí, do ještě větší bídy a ještě si v mezičase pořídit fotbalový klub, dovolenou v exotické lokaci, nebo obsáhlou sbírku současného umění.

Zní to povědomě? Robert Runták toho během své kariéry ve vedení Exekutorského úřadu v Přerově stihnul mnoho, mimo jiné například pořádání dražeb exekučně zabavených předmětů, což samo o sobě nemůže snad ani ve skutečnosti vypadat cyničtěji než to zní.

Nejsme tu abychom soudili ty, co s panem Runtákem spolupracují, uvědomujeme si, že každý máme jiné výchozí pozice. Jsme tady, abychom se sami vymezili proti tomu být součástí tohoto finančního toku. Nechceme podporovat exekuční byznys, který začíná tam, kde lidé, kteří přikazují a vykonávají exekuce, zároveň úzce spolupracují se společnostmi poskytujícími nebankovní půjčky. Nechceme být ve svém fungování odkázáni na peníze blahosklonných mecenášů, jejichž jednorázové investice nám trny z pat stejně na dlouho nevytrhnou. Nehledě na to, že změna, kterou potřebujeme, je systémová, je pro nás důležité se vůči podobnému zacházení s uměním vymezit. A součástí toho je i spolupráce s Robertem Runtákem.


Foto: David Bartoš