TOP svět 4.–10. 11. 2019

Francouzské instituce a umění expandují do Číny – Japonsko cenzuruje japonské politické umění – Google digitalizuje portorikánské umělecké sbírky

1/ Francouzské instituce a umění expandují do Číny

Francouzský prezident Emmanuel Macron při inauguraci Centre Pompidou x West Bund Museum Project v Šanghaji 5. listopadu 2019. Foto: Hector Retamal/ POOL/AFP, Getty Images 

Francouzský prezident Emmnuel Macron se minulé úterý 5. listopadu zúčastnil inaugurace nové pobočky Centre Pompidou v Šanghaji. Instituce s názvem Centre Pompidou x West Bund Museum Project se pro veřejnost otevřela v pátek 8. listopadu. Jak informují Artnet news, pro Francii je otevření franšízy slavné galerie výhodné s ohledem na další spolupráci a upevnění diplomatických vztahů s Čínou. Macron navštívil zemi za poslední dva roky již podruhé, kdy se vedle obchodu snažil řešit i otázku klimatické změny. Nová budova na nábřeží řeky Huang Pu vznikla podle návrhu britského architekta Davida Chipperfielda. Komplex s ústřední halou, na kterou navazují tři rozlehlé výstavní prostory má celkovou rozlohu 25 000 m². Centré Poumpidou bude vedle svých sbírek pravidelně představovat i projekty vzniklé ve spolupráci s čínskou výtvarnou scénou. Tři hlavní prostory budou věnované stálé expozici prezentující sbírky muzea v rámci pětiletého období a dvě dočasné výstavy ročně. Speciální místnost s názvem „The Box“ je věnována prezentaci multimediálních instalací. Vedení galerie muselo ještě před otevřením přistoupit na podmínku čínských úřadů a předložit seznam vystavených děl ke schválení. Ředitel Centre Pompidou Serge Lavignes ve svém prohlášení pro The New York Times sdělil, že instituce bude mít „dostatečnou svobodu“ pro práci v Číně, zároveň ale dodal, že původní seznam děl pro zahajovací výstavu The shape of things byl nejenom z politických důvodů upraven. Kurátorka Marcella Lista vybrala pro zahajovací výstavu okolo sta děl z pařížské kolekce, která zahrnovala reprezentativní díla evropského umění, jako je Picassův Hráč na kytaru (1910), i současné čínské umění zastoupené například díly čínského umělce Zhang Huan nebo malíře Zao Wou-Ki. Lavignes dále ve svém projevu uvedl, že spolupráce s Čínou je především možností prezentace francouzských „savoir-faire“ a pomoc při vyškolení nových čínských profesionálů. Kolekce Centre Pompidou v současné době vlastní okolo 200 děl od přibližně 120 čínských umělců nebo autorů narozených v Číně a otevření nové instituce může nabídnout rozšíření dané kolekce a jiný pohled na nezápadní formu moderního umění. Například v létě se v pařížském Centre Pompidou konala výstava čínské umělkyně Cao Fei. Zatímco Pompidou zdůrazňuje možnost kulturní výměny a prohlašuje, že demokracii mohou lépe posloužit spoluprací než ignorováním Číny, je třeba uvést, že vytvoření nové galerie nevzniklo bez finančních benefitů. Vedle pokrytí nákladů na výstavbu a provoz muzea bude West Bund Group platit poplatek okolo 2,75 milionu euro ročně a 1,4 milionu euro za použití značky galerie.

V Číně by se příští rok mělo otevřít další muzeum prezentující evropské sbírky, tentokrát věnované dílu Pabla Picassa a Alberta Giacomettiho v Pekingu. Stálá expozice na budoucích pět let vznikne ve spolupráci pařížského Musée

is a Fondation Giacometti. Vedle stálé expozice bude prezentovat čtyři samostatné výstavy ročně. Jak uvedly obě instituce serveru Artnet News, je daný projekt unikátní možností, jak prezentovat díla slavných evropských umělců čínskému publiku.

2/ Japonsko cenzuruje japonské politické umění

Pohled na dílo Kim Eun-sung a Kim Seo-kyung, které tematizuje sexuálně zneužité korejské ženy během druhé světové války. Zdroj: Korea Joongang Daily

Japonská ambasáda v Rakousku zrušila podporu projektu prezentujícímu kontroverzní japonské umělce. Na výstavě Japan Unlimited v galerii Q21 na MuseumsQuartieru ve Vídni jsou představena díla reagující na havárii elektrárny ve Fukushimě a japonskou válečnou historii. Řada vystavujících umělců v minulosti rovněž spolupracovala na cenzurované výstavě The Aichi Triennale. Kurátor výstavy Marcello Farabegoli pro server Artnet News uvedl, že MuseumsQuartier je kosmopolitní centrum umělecké svobody a daná výstava by zde měla být takto respektována. Není zcela jisté, jaká díla vedla Japonsko k zrušení podpory výstavy a snahu o její zrušení. Lze předpokládat, že mezi inkriminovanými díly bylo video Makotoa Aidy, který se vžil do role japonského ministerského předsedy Šinzóa Abeho a lámanou angličtinou se omlouval za následky válečných střetů Číně a Koreji. Podobně cenzurovaná a nakonec zakázaná výstava The Aichi Triennial se konala jen tři dny v Aichi Prefectural Museum of Art v Nagoyamě v Japonsku, kde pohoršení vzbudila mimo jiné figurativní socha korejských umělců Kim Seo-kyung a Kim Eun-sung s názvem Statue of Peace (2011). Socha reagovala na válečné trauma korejských žen sexuálně zneužitých japonskými vojáky během druhé světové války.

3/ Google digitalizuje portorikánské umělecké sbírky

Digitalizace díla Josého Campeche y Jordánse El Gobernador Don Miguel Antonio de Ustáriz, 1792, kolekce Instituto de Cultura Puertorriqueña. Zdroj: Courtesy of Google Arts & Culture 

Google Art & Culture projekt se spojil se slavným zpěvákem, hercem a producentem Lin-Manuelem Mirandou, tvůrcem úspěšného muzikálu Hamilton, aby celosvětově zpřístupnili umělecké sbírky Portorika v rámci Google platformy. Od 7. listopadu je tak online okolo 350 uměleckých děl, z nichž některá jsou zachycena v ultra vysokém rozlišení. Jak uvedl Miranda, pro Instituto de Cultura Puertorriqueña je tato iniciativa obzvláště přínosná, neboť instituci chybí stálý výstavní prostor a není schopna sdílet většinu svých sbírek s veřejností. Ačkoli například Museo de Arte de Puerto Rico spolupracuje s Google Arts & Culture od roku 2014, nyní bude moci do projektu přispět více uměleckými díly.

Rozsáhlý projekt společnosti Google platforma Art & Culture se již několik let věnuje digitalizaci uměleckých děl světových i regionálních galerií a vytváří tak jednotnou platformu, která institucím nabízí fotografie děl ve vysokém rozlišení „gigapixel images“, panoramatické pohledy obrazů instalovaných v galeriích a muzeích i 3D modely. Google Cultural Institute je nezisková iniciativa a veškerou práci a zpracování dat provádí bezplatně. Z českých institucí je do projektu zapojeno například Muzeum Tomáše Garrigua Masaryka v Lánech, Oblastní galerie Liberec, Muzeum umění v Olomouci nebo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Na první pohled se může zdát, že účast na daném projektu je pro instituce velmi výhodná. Článek Nicka Fabera na internetové platformě Cuberies se však snaží ukázat, že účast na projektu má i své stinné stránky. Jednou z nich je fakt, že při vyhledávání daného uměleckého díla vás jeho přiblížení dovede na internetové stránky Google Art & Culture místo toho, aby vás dovedlo na domovskou stránku samotné galerie. Zároveň vám při vyhledávání daného díla nabízí i komerční produkty, které jsou s dílem spojené, jako knihy, filmy nebo jiný merchandising. Komplikovanějším se jeví fakt, že Google začíná využívat velké obrazové databáze i pro vývoj vlastních aplikací. Jednou z nich je Google Arts & Culture App, v rámci níž můžete porovnávat svůj obličej se slavnými uměleckými díly. Aplikace se záhy stala jednou z nejstahovanějších aplikací na iTunes. Více informací o ní přinesl článek The New Yorker. Stojí tedy za zvážení, zda a do jaké míry se u Google Cultural Institute skutečně jedná o rovný a „neziskový“ přístup k umění.