Artalk.cz

TZ: Václav Jirásek: Auta

Václav Jirásek: Auta / Praha / 8. 10. 2019

1 krabice, 18 sešitů, 436 stran, 183 fotografií, 12 let, tisíce kilometrů, 1 havárie

Václav Jirásek vydává dlouho očekávanou autorskou knihu Auta. Dřívější vůdčí člen umělecké skupiny Bratrstvo a jeden z nejvýraznějších současných českých fotografů je autorem rozsáhlých fotografických projektů, ale vlastní volnou tvorbu publikuje jen vzácně. Materiál pro Auta začal vznikat už před čtrnácti lety, v době před vydáním Jiráskovy poslední monografie Industria (Galerie Rudolfinum, 2006). Víc než čtyřsetstránková publikace, kterou tvoří 18 samostatných svazků sebraných do boxu, vychází česky v Praze a anglicky v Londýně.

„Podstatou tohoto projektu je neukojitelný pud sběratelství. Posedlost znovu a znovu nalézat vyřazená auta, stroje zkonstruované k dynamickému pohybu, proměněná v nepohyblivé vraky a nacházející se v nepravděpodobných situacích,“ uvádí Jirásek Auta. „Je to něco jako loupeživá výprava. Často se musí pro zachycení objektu proniknout do soukromého prostoru s pocitem, že obraz vraku je kraden majiteli.“

Během dvanácti let na cestách po řeckých ostrovech, Mexiku nebo středních Čechách nasbíral Jirásek víc než 900 opuštěných aut. Postupem času je začal třídit podle vlastních kategorií na základě stavu vraku nebo situace, ve které se nacházely. Z některých hledí rychlá smrt na silnici, jiná obrůstají vegetací na důkaz nepřemožitelnosti přírody, další jako by tančila navzdory gravitaci nebo figurovala v nevysvětlitelném příběhu. Odložených aut denně přibývá, až se stávají přirozenou součástí krajiny jako zříceniny středověkých hradů nebo zastaveníčka anglického parku. Na Jiráskových fotografiích komponovaných s malířskou představivostí ale ze všeho nejvíc připomínají lidi – doslova svými někdy komicky, někdy melancholicky deformovanými maskami a těly, ale především jako připomínka lidské činnosti: fascinující kreativity, starostlivosti, nezodpovědnosti, agrese, krutosti, vzteku, víry nebo prosté nepochopitelnosti.

„Zaznamenal jsem změnu osobnosti. Uvědomil jsem si, že při řízení v ubíhající krajině automaticky registruji ‚výřady‘, které spolucestující nevidí. Proměna byla postupem času ještě závažnější. Vycvičil jsem si instinkt. Vytušil jsem odbočku, kde nalézt velký úlovek. Naučil jsem se vcítit do uvažování lidí, kteří vrak opustili nebo ho nějakým způsobem zakódovali do nového prostoru,“ popisuje Jirásek.

Michal Nanoru v doprovodné eseji uzavírá: „Jiráskova Auta trčí mezi fascinací a odporem k automobilu a všemu, co reprezentuje. Ačkoli někdy zuřivě vyštěkávají na kupce a nenasyty, představují svět viděný zpoza volantu, z ‚auta-rakve, která je kamerou a všechny pohledy z něj jsou krásné jak na plátně IMAXu‘. Působí jako poslední spanilá jízda v čase, kdy auto symbolizuje frustraci z příslibu svobody ve špičce na D1, ale pro některé pořád ještě i naději na euforii vytržení, přezkoumání hodnot a možnosti alternativních pohledů, které cesta nabízí. Některá jsou oslavou harmonie, která působením času a malířské perspektivy vzniká navzdory evidentní křivdě konané na životním prostředí odhozenou tunou průmyslového materiálu. V základech tohoto světa je pálení nafty a hltání kilometrů auto-krajiny, rychlá spotřeba dobrodružství sbaleného na cesty, předplacené exotiky v navyklé reklamní verzi automobilu. Na tomhle mýtu – mýtu road tripu, kde nemožné se stává možným – se Jirásek veze, přitom ho svými fotografiemi aut, ztroskotaných strojů-osvoboditelů, podrývá.“

Českou edici v omezeném nákladu 300 kusů vydává ArtMap ve spolupráci s Eastern Front. Anglickou edici v omezeném nákladu 300 kusů vydává Eastern Front.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *