Neptun vs. ISIS

S působením teroristické sítě ISIS je spojeno také cílené ničení antických uměleckých památek na Blízkém východě jakožto pilířů západní civilizace. Výstava The World between Empires v Metropolitním muzeu v New Yorku, která se zabývá uměleckou produkcí pocházející z tohoto území mezi 1. stoletím př. n. l. a 250 lety n. l., se dotýká nejen otázek ochrany a obnovy těchto památek, ale také nejednoznačností historicko-uměleckého a kulturního rozdělení. Eva Skopalová se v textu mimo jiné kriticky zamýšlí nad tím, proč je pro nás antika stále tak důležitá. „Je to zničení paměti, kterou však v tomto případě sdílíme i s jinými kulturami – a právě proto je problematická a diskuze by měla být pluralitní.“

Reliéf se třemi bohy z Palmýry, 1. stol. n. l. Foto: © RMN-Grand Palais / Art Resource, NY

Neptun vs. ISIS

V newyorském Metropolitním muzeu právě probíhá výstava The World between Empires, která se zaměřuje na uměleckou produkci na Blízkém východě mezi Římskou a Parthskou říší v období 1. století př. n. l. – 250 n. l. Výstava však není ukotvena pouze v minulosti, naopak je pěvně spojená s přítomností – respektive s tím, jak v současnosti minulost ztrácíme kvůli válečným konfliktům na Blízkém východě, se kterými se pojí i cílené ničení antických uměleckých památek. Kloubí tak synchronní i diachronní pohled na dějiny, což je zároveň její silná i slabá stránka. Otázka, která se bezprostředně nabízí, je – proč byla a je antika tolik aktuální? Snad je to proto, že je to pevný základ západní civilizace, bod nula, na kterém stavíme svou vlastní minulost. Je to počátek, který je však problematický, jelikož jeho „objektivní obraz“ je fragmentární a je dnes marginalizován, zdivočelá fantazie je reálnější než realita sama – ačkoli víme, že „bílá“ antika byla jen v 19. století (Johann J. Wincklemann), stále v naší společenské imaginaci minulosti tato myšlenka určitým způsobem přežívá. Trauma tohoto počátku si stále uchováváme a stále na něm stavíme. Při pohledu zpět do 20. století byla antika – jako jakési Nachleben (přežívání) několikrát použita ve jménu propagandy, antika jako gesto (forma) bez konce je součástí politiky i dnes.[1]

Pohled do výstavy. Foto: © The Metropolitan Museum of Art, New York

Po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 v New Yorku byla priorita americké vlády dopadnout organizátora celé akce. Usáma bin Ládin byl dopaden během operace Neptunovo kopí v noci z 1. na 2. května o deset let později.[2][3]

Dnes je celý akt plně muzealizovaný a část uniformy, kterou měli vojáci tu noc na sobě, se nachází ve vitríně muzea Memorial 9/11. Ačkoli byl vůdce al-Káidy dopaden a teroristická síť ISIS (The Islamic State of Iraq and Syria) byla oslabena, její fungování je stále aktuální. Od roku 2014 ISIS na Blízkém východě kontinuálně ničí jak východní, tak západní historické památky ve jménu „kulturní očisty“. Z pohledu spekulativní mytografie současnosti jsou to pohanská božstva, která se zde dnes střetávají.[4]

Antický polyteismus personifikoval přírodní síly, které nabývaly na území dnešního Středomoří a Blízkého východu podobná zosobnění pod různými jmény. Tuto problematiku nedávno diskutovala výstava Migration divines (MuCEM, Marseille 2015), která představila téměř malrauxovské proměny bohů, a tedy vzájemné zejména řecko-římsko-egyptské korespondence.[5]

Antické pantheony byly sice svébytné a společně na území koexistovaly, ale také díky kulturní výměně – především díky obchodním stykům – docházelo i k jejich vzájemnému křížení. Výstava The World between Empires zkoumá právě území kulturní výměny kolem tzv. hedvábných cest spojujících jihozápadní Arábii, Nabataeu, Judaeu, Sýrii a Mezopotámii, které vedly až do centrální Asie. Přináší tak pohled na diverzní území, řekněme skrze perspektivu horizontálních dějin umění.[6]

Na výstavě tak můžeme vidět lokální analogie boha Dia jako fragment sochy Dušary (Dushara) ze starověkého města Petra, jež leželo na území dnešního Jordánu, nebo jinak ve formě Jupitera-Heliopolitama z Heliopolis/Baalbeku. Řecko-římské antické tvarosloví zde bylo v kontaktu s lokální uměleckou a intelektuální tradicí, která definovala jeho podobu (k tomu například spojení iónského řádu a animálních motivů v tzv. Sloní hlavici z Petry pocházející z období 1. stol. př. n. l. – raného 1. stol. n. l.). Výstava tak diváka virtuálně provede územím a představí jeho význam ve starověkém světě. Nutno však upozornit, že tato kulturní výměna probíhala po celé délce hedvábné cesty – například území Gandhary na pomezí dnešního Afghánistánu a Pákistánu v sobě pojí prvky helénistického a buddhistického sochařství (tzv. Graeco-Buddhist style).[7]

Tato území problematizují pohled na umělecko-historické narativy. Termín World Art History (světové dějiny) představují globální diskurz dějin umění (dějin v plurálu), který v sobě pojí všechny heterogenní umělecké projevy a konfrontuje je jako ne-hierarchický celek – v tomto smyslu má snad největší přínos kniha Davida Summerse Real Spaces: World Art History and the Rise of Western Modernism (2003). Snad právě tuto diskuzi by měla výstava implikovat, avšak v katalogu doprovázejícím výstavu se stále dočítáme o „romanizaci“ a kategorii stylu, které z mého pohledu v těchto intencích již nedávají smysl.[8]

Mimo tento synchronní rámec výstava zpřítomňuje diachronní skok z přelomu letopočtu do období cca 2003–2017, kdy drtivá většina památek na představeném území zanikla či byla signifikantně poničena. Jednak to bylo působení ISIS, která účelově nechala vybouchnout monumenty v Sýrii a severním Iráku (najdeme mezi nimi starověká města, jako je Palmýra, Hatra atd.), ale byla to také invaze americké armády a koalice do Iráku v roce 2003 a občanská válka v Sýrii, která začala v roce 2011, jež po sobě zanechaly zdevastovaná území. Jako diváci si tak z výstavy odneseme podobnou úzkost, jakou jsme (jako Středoevropané) prožili letos v dubnu při sledování hořící katedrály Notre-Dame v Paříži. Pro pochopení současnosti výstavu doprovází videodiskuze odborníků na antické vykopávky o problematice ochrany a obnovy památek na území. Avšak ti hovoří jen z pozice západních institucí.[9]

Snad je to proto, že aktivity ISIS se neomezují pouze na kontinuální mazání hmotné paměti, ale útočí i na její nositele – například archeolog Khaled al-Asaad, ředitel vykopávek ve starověké Palmýře, byl v roce 2015 veřejně popraven členy ISIS. Je to zničení paměti, kterou však v tomto případě sdílíme i s jinými kulturami – a právě proto je problematická a diskuze by měla být pluralitní.

Soška stojící nahé bohyně, Babylon, 1. stol. př. n. l. – 1. stol. n. l. Foto: © RMN-Grand Palais / Art Resource, New York

To, co výstavě chybí a co ze zcela pochopitelných možností ani výstava ukázat nemůže, je téměř dva tisíce let vývoje území a vůbec způsob integrace antického odkazu do intelektuálního rámce jak západní – převážně křesťanské kultury, tak východní – zde islámské kultury. Obě začlenily antický odkaz svým způsobem do svého nábožensko-intelektuálního chápání minulosti – a světa vůbec. Jako příklad by snad mohl posloužit Parthenon v Athénách, jenž byl přeměněn na konci 6. století n. l. na kostel a na konci 14. století se stal mešitou, v roce 1832 byla viditelná část minaretu zničena a díky rozvoji archeologie v 19. století jako vědní disciplíny se Parthenon znovu stal antickou památkou. A snad právě to je moment uvědomění, který výstava The World between Empires postrádá, je to sdílený kulturní odkaz – není žádná distinkce my-oni. Toto nevyřčené přisvojení si území je obsažené v drobném detailu časového označení, které je na výstavě použito: BC tzn. anglické before Christ, tedy před Kristem, by mělo nahradit adekvátnější BCE – before common era, před naším letopočtem. Drobné detaily dělají totiž velký rozdíl a na ploše dva tisíce let je to mávnutí motýlími křídly, které způsobuje bouři na druhém konci světa – nebo jinými slovy, je stálou přítomností antiky v kulturně-politických událostech dneška.

Právě proto bychom si měli blíže prohlédnout sošku Stojící nahé bohyně (1. stol. př. n. l. – 1. stol. n. l.), která zve z billboardů diváky na výstavu. Jedná se o Babylonskou alabastrovou sošku, zdobenou zlatem a rubíny, jež má řecko-římský typ těla Afrodite/Venuše, avšak díky použití rubínů a detailů ve zlacení a díky její provenienci je možné ji spojit s mezopotámskou bohyní Ištar. Z pohledu světových dějin umění, alespoň jak jim rozumím já, bude náležet oběma kulturám rovnocenně. S tím se také rozpadá i v tomto kontextu koloniální kategorie stylu, a vůbec super-imponovaný rámec času a prostoru. Výstava The World between Empires tak zůstává na půli cesty, doslova mezi (between) – a ačkoli se snaží odpovědět na otázku, proč je dnes antika tolik aktuální, zůstává u popisu fragmentů a sumy událostí současných dějin a hlubší politicko-historickou analýzu nepřináší ani katalog výstavy. Místo aby přinesla současný vícestranný pohled ležící skutečně between Empires (který ale úspěšně naplňuje v historické/archeologické rovině), promítá se zde bohužel pouze jediný úhel.

Pohled do výstavy. Foto: © The Metropolitan Museum of Art, New York

[1] Viz Georges Didi-Huberman, L’Image survivante: Histoire de l’art et temps des fantômes selon Aby Warburg, Paris 2002.

[2] Podle trojzubce, který je součástí insignií U.S. Navy SEALs a který má symbolizovat působení armády na moři, ve vzduchu a na souši.

[3] Philip Sherwell, Osama bin Laden killed: Behind the scenes of deadly raid, in: The Daily Telegraph (7/5/2011), https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/al-qaeda/8500431/Osama-bin-Laden-killed-Behind-the-scenes-of-the-deadly-raid.html, vyhledáno 2/5/2019.

[4] Alexander Smith – Michele Neubert, UNESCO’s Irina Bokova Laments ISIS’ „Cultural Cleansing“ of Antiquities, in: NbcNews.com, https://www.nbcnews.com/storyline/isis-terror/unesco-boss-irina-bokova-laments-isis-cultural-cleansing-antiquities-n386291, vyhledáno 21/1/2019.

[5] André Malraux, La Métamorphose des dieux, Paris 1957.

[6] Piotr Piotrowski, Towards a Horizontal History of Modern Art, in: Piotr Piotrowski (ed.), Writing Central Europian Art History, Vienna 2008, s. 4. Text byl v přepracované formě publikován v časopise Umění. Piotr Piotrowski, On the Spatial Turn, or Horizontal Art History, in: Umění LVI, č. 5, 2008, s. 378–383.

[7] Oblast také byla poničena během teroristických útoků v březnu 2001, zhruba 6 měsíců před útoky v New Yorku. Michael Falser, The Graeco-Buddhist style of Gandhara – a ‚Storia ideologica‘, or: How a Discourse Makes a Global History of Art, in: Journal of Art Historiography, no. 13, 2015, s. 1–53.

[8] Blair Fowlkes-Childs – Michael Seymour (eds.), The World between Empires: Art and Identity in the Ancient Middle East, New York 2019, s. 5–6.

[9] Diskuze je dostupná zde: https://www.metmuseum.org/exhibitions/listings/2019/world-between-empires-art-and-identity-ancient-middle-east.

The World between Empires / Metropolitní muzeum / New York / 18. 3. - 23. 6. 2019