Artalk.cz

RE: Otevřený dopis Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků ministerstvu kultury

V příštích měsících budou na Artalku vycházet příspěvky od členů a členek Spolku Skutek vyjadřující se k událostem na umělecké scéně a k tématům, která jsou v rámci spolkové agendy diskutována. V minulosti vyšel například komentář Johany Lomové Proč potřebují umělci odbory?, dnes zveřejňujeme reakci na otevřený dopis kurátorky Galerie kritiků a předsedkyně Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Vlasty Čihákové-Noshiro, kterou sepsal kurátor a kritik umění Jiří Ptáček. Reakci Společnosti Jindřicha Chalupeckého na stejný dopis lze nalézt zde.

Třeba to půjde!

A je to venku. Spolek Skutek ovládl grantové komise ministerstva kultury. Své lidi má také ve Společnosti Jindřicha Chalupeckého. A to hlavně proto, aby zničil Cenu kritiky za mladou malbu a členkám spolku umožnil věnovat se jejich zálibě v pornografii.

Takového dojmu lze mimo jiné nabýt po přečtení otevřeného dopisu kurátorky Galerie kritiků a předsedkyně Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Vlasty Čihákové-Noshiro ministrovi kultury, ve kterém mu vysvětluje příčiny, proč Cena kritiky za mladou malbu propadla v grantovém řízení Ministerstva kultury ČR a nezískala žádné finanční prostředky. Dopis to je podivuhodný, a to nejen proto, že Spolek Skutek líčí jako spiklenecký zlořád. Pečlivější rozbor by si bezesporu zasloužila také konstrukce významu Ceny kritiky za mladou malbu jako antipodu k Ceně Jindřicha Chalupeckého, a to včetně opětovného vykopávání rezavějící válečné sekyry, kterou svého času brousilo vydělování malířské podskupiny z celku výtvarného umění. Podobně by se šlo zaměřit na nízké a v šokující míře nepoučené útoky na práci Kateřiny Olivové, jejíž účast v loňské Ceně Jindřicha Chalupeckého pisatelka nazývá „akceptací porna“. Jsme však přesvědčeni, že prvními, kdo by takový rozbor měl podniknout, nejsme my, ale členové a členky Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, jemuž pisatelka dlouhá léta předsedá. Právě na něj totiž styl a argumentace dopisu vrhají nejhorší světlo. Stranou ponecháváme rovněž hanlivé označení členky grantové komise Johany Lomové „publicistkou s akademickým titulem“ a nabádání ke klientelismu, když se autorka dopisu podivuje nad tím, že Lomová nepodpořila cenu, která je pravidelně udělována studentům školy, na které učí. A snad jen z humoristických důvodů zmíníme, že píše-li nejprve o neodlišitelnosti umělecké práce Kateřiny Olivové od pornografie a praxe sexuálních pracovnic, a následovně dodá, že „tyto exhibice schvalují především členky spolku Skutek“, tak zjevně vychází z tvrdých dat, kterými my o našich členkách nedisponujeme.

K části otevřeného dopisu, ke které se naopak vyjádřit chceme, je vize téměř zločinného spolčení, které nám autorka podsouvá. Třebaže se hned zkraje dopisu vymezí vůči Společnosti Jindřicha Chalupeckého a slovnímu hodnocení Ceny kritiky za mladou malbu, které dostala od grantové komise, v jeho pokračování předestírá, že výše zmíněné členky spolku Skutek působí „koncepčně nejen uvnitř Ceny Jindřicha Chalupeckého, ale také v grantových komisích na MK ČR i MHMP, kde rovněž poškozují prestiž a obecně prospěšnou činnost Ceny kritiky za mladou malbu.“ A následně dodá: „Byli to však paradoxně jejich mluvčí, jež před třemi roky navrhovali pořadatelům Ceny převést její zázemí na vlastní spolkovou půdu a po rezolutním odmítnutí zahájili její veřejnou dehonestaci.“

Spolek Skutek pochopitelně má svoji agendu. Zničení Ceny kritiky pro mladou malbu k ní však nepatří. Jak to ale dokázat? Za patrně nejcennější (a v perverzním smyslu i „nejpravdivější“) na dopisu Vlasty Čihákové-Noshiro lze považovat to, že Skutek poprvé líčí jako bázi pro vytváření klientelistické sítě pracující ve prospěch svých členů a členek, případně likvidující oponenty. Bude patrně marné přesvědčovat ty, co jsou těmto obviněním ochotni naslouchat, že rovněž lidé sdílející jednu společnou platformu mohou působit jinde a nezávisle, a že příslušnost k určitému sdružení nevylučuje možnost osobně se rozhodovat a konat. Má pak vůbec smysl upřesňovat, že byla-li Cena kritiky pro mladou malbu v minulosti kritizována některými členy Skutku, pak to tito učinili na základě vlastních rozhodnutí a poznatků, bez toho, aby se vztahovali k působení ve Skutku?

Konspirační teorie jsou prostě Achillovou patou snad všech veřejně činných organizací a iniciativ. Jenže ani za takových okolností nelze než trvat na tom, že Spolek Skutek nikdy neusiloval o převzetí Ceny kritiky za mladou malbu, nikdy ji veřejně nedehonestoval a nikdy na její úkor (či na úkor jiného subjektu) na ministerstvu nebo pražském magistrátu neusiloval o získání výhod pro subjekt jiný.

Naše reakce na otevřený dopis pochopitelně může vyznít i jako spor dvou konkurenčních sdružení. Netajíme se tím, že mnoho členů a členek Skutku pohlíží na Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků se silnou nedůvěrou. Pochybují, že tato organizace plní funkce, jež si předsevzala, a kvůli faktické nečinnosti ji považují spíše za formální krytí veřejných vystoupení její předsedkyně. Při komplikovaném hledání partnerů pro pojmenování potřeb umělecké scény a pro legitimnější prosazování jejich zájmů bychom však byli spíše rádi, kdybychom se mohli obrátit na fungující a ambiciózní sdružení uměleckých kritiků.

Myslíme si také, že bouřit se je správné. A proto je samozřejmě správné stěžovat si, jsem-li přesvědčen, že mi je činěno bezpráví. Něco jiného ale je dokládat bezpráví lživými dohady. Paní Vlasta Čiháková-Noshiro si našla způsob, jak externalizovat problémy, které jsou dlouhodobě vytýkány jejímu projektu. Její argumenty každopádně rázně odmítáme. Jedním dechem jí ovšem chceme popřát, aby existenci Ceny kritiky za mladou malbu dokázala obhájit. K tomu však bude potřebovat odlišnou argumentaci a patrně také odvahu přehodnotit současné založení ceny.

V roce 2016 na protest proti její stávající podobě odstoupila celá nezávislá porota. Její součástí byl i náš tehdejší předseda Petr Dub. Nejspíše právě v té chvíli se Spolek Skutek stal strůjcem všeho negativního, co pověst ceny obrůstá. Odstoupení kompletní (!), jinak „nespolkové“ poroty ovšem pro hlavní pořadatelku zjevně nebylo dostatečným signálem, že nespokojenost není pouze pocitem jednoho předsedy. Její opětovné vyslovení, tentokrát vyjádřené z mocenské pozice jako nepřidělení podpory z veřejných zdrojů, tak patrně u paní Vlasty Čihákové-Noshiro pouze posílilo představu, že jedna konkrétní organizovaná skupina jí jde po krku. Skutek jako chobotnice plíživě prorůstající struktury živé kultury, postupně ovládající další a další veřejné zdroje, a to za zády ministra, který nic netuší a proto o tom musí být zpraven. Chobotnice dokonce tak mocná a ve svém jednání rafinovaná, že si letos sama nechala neudělit (!) podporu ministerstva kultury. Taktický manévr par excellence, ovšemže!

A na závěr jedna otázka. Nejsou všechna ta obvinění z diskriminace a úkladů proti Ceně kritiky za mladou malbu pouze přípravou na návrh, aby ministr obešel stávající systém a jednal na vlastní pěst? Jak jinak by bylo možné rozumět posledním větám dopisu, v nichž se dočítáme: „Třeba to půjde volbou vhodnějších zkušených odborníků, a také je možné vzít si příklad z řešení MHMP, kde sporná hodnocení grantové komise kompenzuje přímo město poskytnutím partnerství a individuální účelové dotace.“ A souhlasíme: třeba to půjde. Ale mělo by to takto jít?

Jiří Ptáček

za výbor Spolku Skutek

Komentáře

  1. Navrhuji zrušit veškeré granty a bude pokoj. Utrácejte, co jste si vydělali.

  2. A pojďme to vzít rovnou i s veřejným zdravotnictvím a zejména školstvím, které některé stejně nedokáže naučit použít mozek, než vypustí své geniální nápady z klávesnice.

  3. Důležitější než peníze, je konstruktivní diskuse. A ta takhle nefunguje. Vizuální společnost se na detaily tak dlouhého textu těžko soustředí a ještě, aby si je porovnávala s jiným dlouhým textem. I když je to bohužel pracné, je třeba udělat profesionálně redigovanou diskusi. Jinak je to jen klasická internetová hádanice, o které sociologové vědí svoje. Docela by to ARTALK oživilo. Jiné téma je ale diskutovat s politiky. Pravidlo S KOMUNISTY SE NESPOLUPRACUJE je třeba správně pochopit. Nejde jen o komunisty, ale obecně tento typ politiků. Anežka Bartlová nedávno správně kritizovala ředitele NGP, že komunikuje s někým takovým, jako je Babiš.

  4. Na můj Otevřený dopis ministrovi, týkající se neudělení dotace Ceně kritiky za mladou malbu se na facebooku na mě sesypala řada negativních reakcí, z nichž jsem na jednu chtěla odpovědět zvláště Petrovi Dubovi, aby metakritiku nezakládal jen na kritizování těch druhých, ale někdo mě opakovaně zablokoval a po čtvrtém pokusu oznámil, že můj příspěvek nevyhovuje účelům komunity. Shledávám, že toto se často stává i jiným kolegům. Tak jsem si marně vzpomněla na kolegyni Věru Jirousovou, která po revoluci přišla s obavou, že nám komunisté zakážou facebook jako symbol svobody projevu v demokracii. Zřejmě jí ani ve snu nenapadlo, že by příspěvky mohl zakazovat někdo, kdo v komunitě dnes třeba jejím jménem organizuje Cenu Věry Jirousové za výtvarnou kritiku. Já sama také upřímně doufám, že pojem komunity nesouvisí s komunisty a nejde o cenzuru jako za totality, ale když mi Jiří Ptáček vyčítá, že spolek Skutek viním ze „zlořádu spiklenectví“, musím přiznat, že mi pro takovou ideovou soudržnost konvenuje nejlépe pojem klientelismus, neboť existují i horší výrazy, jako neo-marxismus spojený se sociálním aktivismem, často nazývaný „artivismem“. Nedivím se, že členka spolku Johana Lomová navrhuje v tomto smyslu zřízení odborů, jež by sloužily ochraně ideových aktivit členů Skutku.

    Také Sdružení výtvarných kritiků potřebuje ideovou ochranu, anebo snad lépe ochranku (?), protože v odpovědi ministra kultury Antonína Staňka na můj Otevřený dopis z 12. 4 se uvádí, že naše neudělená dotace je výsledkem „dlouhodobých pochybností o směřování Ceny kritiky za mladou malbu, jež komise vyjadřovala v posledních letech svými výtkami jak prostřednictvím bodového, tak slovního hodnocení, v němž mimo jiné reflektuje rostoucí nespokojenost odborné veřejnosti s průběhem ocenění….K Otevřenému dopisu se vyjádřila i Mgr. Johana Lomová, členka téže komise, jež poukazuje na nesouměřitelnost v kvalitě zpracování žádostí obou Cen a v tomto kontextu dodává, že k podobnému závěru bychom došli i při porovnávání profesionality samotné výstavy, přípravy výstavy, práce komise, mediálních ohlasů, zahraniční relevance, atd.“Takto jsme byli informováni o důvodech neudělení podpory, nehledě k tomu, že Mgr. Johana Lomová hodnotí nejen projekty, ale je i předsedkyní grantové komise pro živé umění a působí také v komisi MHMP. Je ostatně jednoduché z pouhého anonymního bodování odvodit, kdo koho za co podpořil.

    Odpověď ministra ovšem zahrnuje nepřesnosti: do roku 2016, než předseda Skutku Petr Dub, v dobrém úmyslu mnou přizvaný do komise Ceny kritiky, navrhl Sdružení zrušit své pořadatelství a soutěž osamostatnit, aby činnost vylepšily dnešní členky jeho spolku, angažující se v činnosti Ceny JCH, měli jsme hodnocení komise dobré a s dotacemi jsme byli spokojeni. Od doby jeho návrhu však trpíme útoky, ať už jednotlivců či celé organizace, obdivuhodně začleňující i nespokojenost těch našich finalistů, co Cenu nedostali, nebo nedostali dnes udělovaný peněžitý příspěvek, anebo jim pojišťovna odmítla uhradit nějaké škody, a to vše na úkor naší „neprofesionality“. Tato argumentace však opomíjí, že všechny ročníky Ceny kritiky se konaly ve spolupráci se špičkovými pedagogy vysokých uměleckých škol, významnými kritiky, umělci i galeristy, a hlásí se nám přes 60 kandidátů ročně, takže výsledky soutěže důkladně rezonují celou odbornou veřejností, i v zahraničí. Kdybychom měli grafem vyjádřit výstavní úspěchy finalistů po získání Ceny kritiky, křivka by strmě letěla vzhůru, navzdory kritizované „neprofesionalitě“. Ostatně křivku asi budeme muset vytvořit, protože hlavním problémem zůstává, že grantovým komisím prostě chybí evaluace dosažených výsledků vzhledem k udělovaným prostředkům. V případě CJCH + SJCH je řeč o dotaci přesahující 2 miliony (CJCH 1.400 000 + SJCH 750.000,-) versus nula podpory pro Cenu kritiky, a to za výsledky činnosti, jež kvalitou každého nepřesvědčí, nadto v situaci, kdy dnes dotaci dostane i spolek válečných veteránů. Tudíž to, že jmenovití členové grantové komise vážně poškodili projekt obecně prospěšné Ceny kritiky za malbu mladých umělců, je prostě neoddiskutovatelný a neodpustitelný počin.

    Uvedla jsem přesné důvody, proč jsem Otevřený dopis sepsala osobně. Další postup může být již kolektivní, neboť netrpím nedostatkem kolegiální solidarity. Nenavrhla jsem také ministrovi, aby obcházel stávající systém, protože funguje nedostatečně. Navrhla jsem pouze zřízení nezávislé a plně kompetentní Rady pro umění (Art Council), jež byla na MK v roce 2006 jmenována, ale po několika letech transformována k jiným účelům. Ta má správně jmenovat členy grantové komise, dohlížet na evaluaci výsledků tvůrčí činnosti vzhledem k použití dotací a koncepčně usměrnit i sporné zásahy MK, jako třeba současné chrlení trestních oznámení namísto zavedení lepších zákonných pravidel. Sdružení se v minulých dvou dekádách hodně zasloužilo o jmenování Rady pro umění i tvorbu koncepce státní kulturní politiky, avšak pokud se jeho ambicióznost dnes zúžila na výstavní činnost a pilotní projekt Ceny kritiky, souvisí to i s kvalitou politické reprezentace, jejím častým střídáním a nerespektováním zavedených změn ani samotnou výtvarnou obcí.

    Hlasy, jež můj Otevřený dopis ministrovi podpořily, také vyjadřují obavu, zdali odmítnutí dotace Ceně kritiky za mladou malbu nesouvisí nějak s mylným chápáním pokroku umění v multimediální formě a tažením proti malbě a pevnému tvaru obrazu. Každému odpovídám, že pokrok v umění neexistuje, neboť není pokrokovější baroko než gotika, či Duchampova záchodová mísa než Muchova Slovanská epopej, anebo abstrakce vůči realismu. Právě ideový pokrok komunismu pod heslem „kupředu pravá, kupředu levá“ doplatil na to, že neuměl udělat „zpátky ni krok“. Skutečností ovšem je, že prioritu hodnocení nyní získává nová názorová orientace, vyjádřená i grantovou podporou CJCH, zahrnující typický případ vystrkování holého zadku a masturbace doc. Kateřiny Olivové v galerii před obrazy Jana Preislera či Miloše Jiránka pod hlavičkou umění, což je patrně považováno za žádoucí i ve vysokoškolské výuce. Bylo by tudíž asi vysoce záslužné, kdyby se o tomto problému více diskutovalo nejen mezi spolky, ale došlo i k obnově činnosti navrhované Rady pro umění, aby se ustavil nestranný, samostatný a plně kompetentní orgán, vyjadřující se k hodnotám naší kultury. Pak by se vzduch trochu pročistil a vše mohlo lépe fungovat.

  5. Dobrý den, paní Čiháková,

    netuším, kdo a kde Vás na internetu blokuje, ale pokud používáte ve veřejných diskuzích mé jméno, doložte svá obvinění vůči mé osobě nebo se podobných komentářů zdržte, prosím.

    S pozdravem,
    Petr Dub

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *