Slepá skvrna Davida Možného

V pražské galerii Nevan Contempo můžete aktuálně zhlédnout výstavu Davida Možného s názvem Blind Spot. Kateřina Štroblová se ve své recenzi zaměřuje na jeden z možných způsobů divácké percepce Možného videoinstalace a její místo v kontextu tvorby autora.

Foto: Paul Kelley - Nevan Contempo

Slepá skvrna Davida Možného

David Možný (*1963) nevystavuje často, ale jeho videoinstalace se obvykle návštěvníkům na dlouho vryjí do paměti. Možného médiem je digitální animace a instalace. K jeho nejznámějším počinům nepochybně patří Rahova (2008), animací rozpohybované panelové bloky bukurešťského sídliště, prezentovaný na několika výstavách i v zahraničí.

Instalace Blind Spot v pražské Nevan Contempo je komornější, je v ní méně animovaného pohybu než v předchozích autorových projektech (o videoklipech nemluvě), ale nelze říci, že je klidnější, spíše naopak. Monumentální projekce ve zmenšené místnosti nedává divákovi prostor poodstoupit a vydechnout, vtahuje jej přímo do záběru: interiéru s několika kancelářemi, jimiž se vchází do zadní pracovny. Místnosti jsou obloženy skříněmi, na zemi je položen koberec neurčité zelenohnědé barvy; stěny zdobí tapety s ornamentálním vzorem. Tušíme, že se nacházíme uvnitř jakéhosi úředního zařízení z dob socialismu, které rozhodně nevyvolává přívětivý dojem.

Interiér drtí. Slyšíme rychlé kroky, spěšně přecházející sem a tam. Ve vedlejší místnosti či v horním patře? Těžko říct. Každopádně přispívají ke zneklidňujícímu pocitu, jenž v nás instalace vyvolává. Původce kroků nespatříme, a stejně tak netušíme, zda jsme my sami v roli pozorovatele, nebo zda naopak nejsme na místě virtuálně viděni či pozorováni. Divák zažívá různé perspektivy vidění: (možnost) vidět a být viděn.

Foto: Paul Kelley - Nevan Contempo

Blind spot neboli slepá skvrna je bodem na sítnici bez světlocitlivých buněk. V určité vzdálenosti a bodě je tedy daný předmět neviditelný. Jakoby část reality v daný okamžik chyběla. Přítomnost a absence, závislá na úhlu pohledu, je akcentována také ve druhé části instalace. Divák zde vstoupí do temné místnosti, projasněné pouze jedinou žárovkou vysoko na zdi, jež osvětluje kancelářskou židli a psací stůl, rozdělené na dvě poloviny. Přesně mířený řez, provedený s chirurgickou precizností. V jediném úhlu se světlo žárovky protne s mezerou v nábytku – na místě hledícím tváří v tvář fiktivní, nepřítomné autoritě sedící za stolem.

Autorovým cílem však není metafora či alegorické vyvolávání pocitů. David Možný pracuje s vyjádřením prostoru jako formujícím elementem, zaměřuje se na jeho ohledávání a artikulaci. Soustředění na detaily odhaluje strukturu věcí rozrušující jejich funkci.

Blind Spot v mnoha aspektech navazuje na předchozí výstavu Sleepless v brněnské Galerii U Dobrého pastýře (jedné z Galerií TIC, 2014) – a to nejen stejným prostředím (oba se ve skutečnosti odehrávají v prostorách bývalých kanceláří východoněmecké Stasi, dnes sloužících jako muzeum). Možný vždy pracuje s konkrétním projekčním prostorem, který pojímá ve vzájemně propojených instalacích videa a objektů. V Nevan Contempo využil rozdělení galerie do dvou místností k ostrému přechodu mezi dvěma instalacemi. Videa často doplňuje sestavou z objektů, které se v něm vyskytují (či spíše účinkují) a zvyšuje tak divákův prožitek z děje – ve Sleepless to byl nábytek a skříně, v Blind Spot se jedná o typově podobnou židli a stůl, které vidíme v zadní kanceláři.

Foto: David Možný

Podobně jako Sleepless je i Blind Spot tříkanálová projekce využívající přibližování a oddalování kamery, rychlé střihy sekvencí, neurčitý zvuk či hluk v pozadí sugestivně doprovázející obraz a zaměření na detaily – fobické ornamenty na tapetách či makro vlasu koberce. V obou se také rozvíjí motiv jakéhosi virtuálního voyerismu stavící diváka do různých pohledových perspektiv.

Možný však v Blind Spot oproti ostatním svým videím neužívá manipulaci s realitou; předměty se zde samovolně nepohybují a nevytvářejí tak dojem jakéhosi surreálného prostředí. Narativ animace je založen na silném účinku samotného prostředí a hře s vizuální stránkou objektu.

Přestože jsou si Možného instalace navzájem vizuálně i formálně podobné, rozhodně nelze hovořit o bezcílném opakování či strnulosti – v jeho tvorbě je důležitá právě konzistentnost a neustálé pozvolné rozvíjení námětu i techniky.

Autorův svébytný rukopis a tvůrčí pohled je jasně rozpoznatelný a z Davida Možného činí – navzdory určité nenápadnosti v rámci scény – jednoho z jejích nejoriginálnějších zástupců.

Foto: David Možný

David Možný / Blind Spot / Nevan Contempo / Praha / 24. 6. - 13. 8. 2016