Tělo (n)a Export

Vídeňská Albertina se programově soustředí na monografické výstavy představující významné osobnosti umění minulého století. Aktuálně je k vidění retrospektiva feministické umělkyně VALIE EXPORT, již v recenzi přibližuje Kateřina Štroblová. 

VALIE EXPORT, VALIE EXPORT – SMART EXPORT, 1970, Albertina, Wien – The ESSL Collection, © VALIE EXPORT, Bildrecht. Foto: © Gertraud Wolfschwenger, Bildrecht, Wien 2023

Tělo (n)a Export

Vídeň, 1967. Waltraud Lehner, provdaná Höllinger, se vzdává svého občanského jména a nadále působí jako VALIE EXPORT (psáno programově verzálkami). Zatímco VALIE je čitelná podoba jejího křestního jména, přídomek EXPORT lze vykládat víceznačně. Obvykle je spojován s oblíbenou značkou rakouských cigaret Smart Export. Na jednom ze svých inscenovaných snímků pózuje EXPORT právě s krabičkou „Smartek“, ovšem s pozměněným designem: název Smart nahrazuje sebevědomé VALIE a místo obrysu evropského kontinentu zabírá tvář umělkyně. Definitivně tak „exportuje“ svou identitu k nové značce a také k novému životu v rámci vídeňské umělecké komunity.

Tento krok, vědomé opuštění předchozího života a rozkol s vlastní minulostí souvisí nejen s odmítnutím jména otce i bývalého manžela v rámci narušení patriarchálních struktur, ale rovněž s historií a ukotvením tehdejší rakouské společnosti. To se týká celé mladé generace rakouských – a především vídeňských – umělců, kteří nastoupili na scénu během bouřlivých 60. let, tedy do prostředí pokrytecké společnosti ovládané tradicionalismem a církví, v čele stále ještě s bývalými příslušníky či sympatizanty nacismu. Tento impuls vygradoval především v okruhu tzv. vídeňských akcionistů, k nimž bývá EXPORT, jako jediná žena, řazena. Mnoho prvků mají jejich práce jistě společných, ať už je to práce s vlastním tělem, v mnohdy bolestivých procedurách (Rudolf Schwarzkogler), konfrontace kolemjdoucích ve veřejném prostoru (Günter Brus, Otto Mühl), či díla mířící proti zkostnatělé katolické církvi (Hermann Nitsch). Přesto se však úhel pohledu a metody práce VALIE EXPORT od mužské sekce akcionistů liší, a to zejména feministickou perspektivou. Vídeňská Albertina nyní nabízí této první dámě evropského feministického umění rozsáhlou retrospektivu, která rozšiřuje řadu „blockbusterů“ této instituce představujících nejvýznamnější světové umělce. Po Tonym Craggovi, Jeanu-Michelu Basquiatovi či Alexi Katzovi tak dostává rozsáhlý prostor tato rakouská rodačka.

VALIE EXPORT a Peter Weibel, Au der Mappe der Hundigkeit, 1968. Majetek: Galerie Taddaeus Ropac, VALIE EXPORT Bildrecht Wien 2023. Foto: Joseph Tandl

Výstava pokrývá období od počátků tvorby EXPORT po první dekádu milénia a věnuje se všem důležitým tvůrčím okruhům autorky: od prvních průzkumů filmového obrazu přes performance, konceptuální fotografie a analytická díla založená na médiu jazyka až po intervence s architekturou a veřejným prostorem. Podobně jako pionýrky feminismu za oceánem, i EXPORT vnímala své tělo především jako (umělecký) materiál, médium pro vyjádření a reflexi postavení ženy ve společnosti, její role, očekávání a proměny. Tělo jako společenský i kulturní konstrukt, vystavené mnoha normám a předsudkům.

Emblematickým dílem je v tomto ohledu cyklus černobílých snímků s názvem Body Sign Action (1970) zachycujících stejnojmennou akci, při níž si umělkyně nechala na veřejnosti vytetovat na stehno motiv podvazku držícího lem punčochy. Tento klasický – a typicky ženský – kus oděvu pro EXPORT symbolizuje kromě sexuálního fetiše útlak a předurčenou společenskou roli. Sílu společenských norem nad ženskou individualitou reprezentuje i cyklus performancí Homometer z počátku 70. let, v němž EXPORT využívá symboliku chleba jako archetypální matérie typicky spjaté s domácností a povinností zajistit jídlo rodině. Radikální změnu prizmatu na genderové role nabídla EXPORT v ikonické akci From the Portfolio of Dogness (1968), kdy po vídeňských ulicích vodila svého tehdejšího uměleckého partnera Petera Weibela jako psa: naznačuje nejen krajní obrácení do podřízené role, ale rovněž kritiku mocenských mechanismů patriarchální společnosti.

Důležitým, a neustále přehodnocovaným médiem je pro VALIE EXPORT film. Ve filmu v „rozšířeném poli“ („expanded cinema“) je pro autorku stěžejní důraz na jiný úhel vidění, netradiční kontext dívání se bez potřeby samotného promítaného obrazu a filmu jako procesu. I její dvě patrně nejznámější práce – Tapp und Tastkino a Aktionhose-Genital panik vlastně souvisí s možnostmi nového pohledu na pohyblivý obraz a reprezentaci ženy a ženského těla v něm a se snahou oprostit se od „mužského pohledu“ („male gaze“). Obě akce, jejichž dokumentaci výstava samozřejmě nabízí, jsou založeny na přímé konfrontaci „publika“ s autorčiným tělem, respektive jeho distinktivními znaky – ňadry a genitáliemi. První akce posouvá vizuální zážitek spojený s vysoce sexualizovaným motivem do sféry hmatu a představivosti, druhá pak přenáší pasivní roli žen na filmovém plátně do revolučního a bojovného gesta přímého kontaktu.

VALIE EXPORT, Verletzungen I, 1972, Albertina, Wien – The ESSL Collection, © VALIE EXPORT, Bildrecht Wien 2023. Foto: Hermann Hendrich

Průzkum filmového jazyka pak ilustruje i jediná monumentální instalace, přítomná na výstavě, Fragmente der Bilder einer Berührung (1994). Poetický soubor osmnácti žárovek, visících ze stropu, které se v pravidelných intervalech zanořují do skleněných válců na podlaze pod nimi, vyplněných tekutinami. Podle hustoty a barvy kapaliny (použita byla voda, mléko a olej) se světlo žárovek tlumí či zcela mizí, než se z ní opět vynoří. Rytmický pohyb a světelný efekt vytváří koncentrovaný vizuální zážitek, který je metaforou filmové projekce: 18 je počet snímků za sekundu, vytvářejících iluzi pohybu; černá, bílá a průhledná emulze je symbolem základního barevného schématu.

Performativní složka, přítomná ve většině děl VALIE EXPORT, je často propojena nejen s jazykem těla, ale rovněž s jazykem jako prostředkem komunikace – a možnostmi těla jako jejím prostředníkem. Silný je v tomto kontextu cyklus performancí z roku 1973, reflektující patologické stavy v komunikaci a přeneseně i ve společnosti: Asemia (neschopnost rozumět symbolům či znakům), Causalgia (stav permanentní bolesti, způsobený poškozením nervu) a Hyperbulia (manická nutkavost k aktivitě). EXPORT v těchto performancích znehybňuje a uzavírá své tělo, aby jej následně osvobodila nejen fyzicky, ale i symbolicky: Zalévá se horkým voskem, plazí se přes dráty s elektrickým proudem. Sebezraňování, bolest a katarzivní úleva pak vrcholí jako hlavní motiv snímku …Remote… Remote… (1973), v němž sledujeme, jak si autorka, sedíc před reprodukcemi policejních fotografií zneužitých dětí, stříhá nehtovou kůžičku až do krve, aby si ruce následně omočila ve sklenici s mlékem.

VALIE EXPORT, Nachfügung, 1974. Majetek Galerie Taddaeus Ropac, VALIE EXPORT Bildrecht Wien 2023. Foto: Eric Timmermann

Experimentálních filmů VALIE EXPORT by na výstavě mohlo být zastoupeno ještě mnohem více, klidně by si zasloužily samostatnou výstavu. Například ten, který vyplňuje poněkud slabší cyklus Reenactments (od 1976), v němž autorka napodobuje pózy žen ze slavných uměleckých děl a údajně tak odhaluje ženské role a stereotypy, by zasloužil aspoň víc prostoru.

Kromě těchto známých děl se vídeňská výstava věnuje i možná méně známé umělecké činnosti VALIE EXPORT, a to její konceptuální tvorbě, především ve fotografii a kresbě, ale i výzkumu jazyka a jeho sdělovacích možností. S konceptuální fotografií je rovněž spojena rozsáhlá série autorčiných interakcí s architekturou či krajinou, jimž se EXPORT věnovala převážnou část sedmdesátých let (Körperkonfigurationen, 1972–1982). Tělo užívá opět jako nástroj – pro zdůraznění, zviditelnění či vytvoření kontrastu mezi jazykem těla a městského prostředí. Svým trupem obepíná roh budov, vleže kopíruje oblouky obrubníků, objímá nároží atp. Budovy poničené válkou, stále stojící jako mementa v centru Vídně, či monumentální architektura jako symbol síly a moci, zosobňující ideologii formující veřejný prostor, vstupují do dialogu s křehkou, feminní individualitou.

Od výstav v Albertině jsme si zvykli očekávat, že v rámci retrospektivních výstav jakožto diváci obdržíme rozsáhlý exkurz do díla předních osobností světového umění. Výstavy zde představují autora/autorku nejširším vrstvám návštěvníků, kteří se s dílem setkávají poprvé, ale uspokojí i lehce znuděného kunsthistorika, jenž má možnost objevit nové souvislosti, třeba výše zmíněné filmové experimenty či pokusy autorky o konceptuální ztvárnění smyslového vnímání. Retrospektiva VALIE EXPORT v tomto ohledu nezklame a zcela právem patří mezi velké události rakouské výstavní scény.


VALIE EXPORT. Retrospektive / kurátor: Walter Moser / Albertina / Vídeň / 23. 6. – 1. 10. 2023

Kateřina Štroblová | Kateřina Štroblová je kurátorka a teoretička současného umění. Působí jako asistentka na Katedře teorie a dějin umění Fakulty umění Ostravské univerzity a jako kurátorka galerie GAFU.