Sensing light

V Galerii Jaroslava Fragnera je až do 7. 2. 2016 možné navštívit výstavu Sacral space, která představuje 25 vybraných příkladů současné duchovní architektury z celého světa. Výstava, než aby podávala vyčerpávající informace o současné duchovní architektuře, se zaměřuje na její nejsilnější pojící prvek: denní světlo.

Filip Šenk v úvodním textu zmiňuje citát slavného finského architekta Juhani Pallasmaai: „Především prostřednictvím světla se svět dotýká nás a my se dotýkáme světa.“ Pallasmaa ve své architektonické praxi i teoretických pracích (česky vyšly Myslící ruka či Oči kůže, Archa 2012) klade důraz na samotné zažívání prostoru. Architektura nemá být jen pro oko, ale má význam, jen když je zakoušena všemi smysly. Tento způsob uvažování je charakteristický pro tzv. fenomenologicky přemýšlející architekty a teoretiky (Peter Zumthor, RCR Arquitectes či české studio MCA atelier). Fenomenologický přístup je znát i na pojetí celé výstavy.

Jde zde především o samotné zažití světelné atmosféry. Vystavené modely 25 vybraných ukázek současných světových i českých staveb a jejich fotografie představují umístění stavby v krajině i pohledy do interiérů. Především dobře komponované fotografie jsou sugestivními záznamy světelné skladby. Konkrétní prostorový zážitek však přiblížit nedokáží. Tato role připadá rozměrnému objektu na pomezí architektury a volného umění umístěnému uprostřed galerie.

Sestává z několika segmentů, mezi nimiž lze projít. Ve stěnách objektu jsou vyříznuté otvory, kterými lze nahlédnout do simulovaného prostoru kaple. Za pomoci papíru a zadního osvícení jsou zde vytvořené situace, kdy se skrze průzory světlo rozbíhá po stěnách. V čistém zmenšeném prostoru nám dává uvědomit si, jakou silou světlo stavbu modeluje a spoluvytváří celkovou atmosféru.

Švýcarský architekt Peter Zumthor se ve své knize Atmosféry (Archa, 2013) zamýšlí nad tím, co je vlastně „kvalita“ architektury. Podle Zumthora to nejsou jen stavby, které se nacházejí ve slovnících architektury, ale i ty, co v něm zanechají silný zážitek. Ptá se, co nás na jednotlivých stavbách opravdu uchvacuje. Sugestivním způsobem pak popisuje své životní zážitky, které ovlivnily jeho přemýšlení o architektuře a sekundárně se promítly do jeho projektů. Jsou to především nezachytitelné náhody, jak se světlo dokáže rozlévat po materiálu v určitou denní dobu nebo zvuk, který uprostřed stavby zachytíme a on pak vytvoří náš konečný dojem. Je to doslova magie skutečnosti.

Podobně silný zážitek umožňuje i jedna z prezentovaných Zumthorových staveb, 12 metrů vysoký monolit na pětibokém půdorysu, jehož vnitřní prostor tvoří jediná místnost, zužující se směrem vzhůru. Stavba je zakončena otevřeným průhledem k nebi ve tvaru slzy. Vnitřní stěny kaple tvoří hrubý zčernalý povrch vzniklý spálením smrkových kmenů, které byly v průběhu stavby využity jako bednění. V tmavém úzkém prostoru se snadno dostaví klaustrofobický pocit. Zumthor zde pracuje se světlem jako symbolem něčeho transcendentního. Nabízí návštěvníkovi široké spektrum prožitků, když ho vede z temného prostoru vstupu ke světlu vycházejícímu z horního otvoru. Z tíživé úzkosti k naději.

Způsoby, jakým současní architekti se světlem pracují, lze nahlédnout na myšlenkové mapě v předsálí galerie, která představuje vybrané sakrální prostory od padesátých let do současnosti. Světlo „skryté“, „horní světlo“ či „světelná mozaika“ se objevují v jednotlivých stavbách napříč desetiletími i zeměmi. Jejich spřízněnost na mapě je naznačena barevnými provázky, které se přes sebe kříží a takřka samy vytvářejí barevnou mozaiku: chytré a vtipné řešení.

Sacral space se svým pojetím podobá výstavě Sensing spaces, která se v roce 2014 konala v Royal Academy of Arts v Londýně. Sedm architektů a architektonických studií zde vytvořilo prostorové instalace, které dávaly divákovi doslova zažít prostor. V Německu žijící architekt Diebédo Francis Kéré do jedné z místností umístil tunel vytvořený z perforovaných plastových desek. Před něj postavil box s dlouhými barevnými brčky a diváci měli možnost je zapichovat do stěn objektu. Postupem času se tělo stavby zcela pokrylo záplavou trubek. Ti, co procházeli tunelem nebo se položili na připravená lehátka, mohli pozorovat, jak se vnitřní prostor neustále proměňuje. Právě tato variabilita a interakce s divákem činila z celé instalace nezapomenutelný zážitek.

Výstava v Galerii Jaroslava Fragnera, která se snaží přiblížit esenci současných sakrálních prostor, zůstává stále více ilustrativní než výstava londýnská. Zážitek, který má přinést objekt uprostřed galerie, je příliš statický a kouzlo proměňujícího se denního světla zachytit nedokáže. Náhodná setkání, o kterých mluví Peter Zumthor zde tak nečekejme. Přesto ale celek výstavy dobře drží pohromadě a přibližuje dané téma vizuálně lákavou a nápaditou formou.

Sacral space / kurátor výstavy: Filip Šenk / Galerie Jaroslava Fragnera / Praha / 18. 12. 2015 - 7. 2. 2016

Foto: Jiří Straka, Galerie Jaroslava Fragnera