Hosťujúci kritik: Liptovská galéria Petra Michala Bohúňa z rýchliku

11. 12. 2015Artalk Komentář

Hlavný kurátor Moravskej galérie v Brne Ondřej Chrobák pristúpil k textu v rámci projektu Hosťujúci kritik svojsky. Jeho text nie je klasickou kritikou ani zhodnotením toho, ako Liptovská galéria Petra Michala Bohúňa funguje, najviac sa blíži denníku či voľnej eseji odrážajúcej aktuálne zázemie súčasných kurátorov a kritikov. Tí svoje texty už dávno nepíšu len doma a v knižniciach či archívoch, ale čoraz viac na cestách a v rôznych medzičasoch. Ondřej Chrobák vyťahuje informácie z internetu a vytvára akési nostalgické "trainmovie", ktoré obsahovo vystihuje aktuálnu nomádsku pozíciu nielen umelcov ale aj kurátorov a kritikov. Obraz galérie je v texte len jednou z rovín, upozorňuje na to, čo je možné dozvedieť sa o galérii z nepriamych zdrojov - z jej webu a iných voľne prístupných informácií. Tento "externý" internetový obraz je v dnešnej dobe čoraz relevantnejší a návštevnosť webov pravdepodobne vyššia ako tá osobná.

V súčasnosti je riaditeľkou Liptovskej galérie Petra Michala Bohúňa v Liptovskom Mikuláši Alena Chebeňová. Výberovému konaniu v minulých rokoch (2012 - 2013), kedy dlhoročnú riaditeľku Zuzanu Gažíkovú (aktuálne správkyňa Galérie Ľudovíta Fullu v Ružomberku) nahradila Viera Chodelková, sme sa venovali napr. na Artalku v texte Odbornosť ako dekor a komodita?

Web Liptovskej galérie Petra Michala Bohúňa tu, aktuality tu.

Z rychlíku

Liptovská galérie Petra Michala Bohúňa

14. 12. 2014

7:48

Praha hl. n.

Podle jízdního řádu trvá cesta vlakem z Prahy do Liptovského Mikuláše něco málo přes šest hodin. Vlaky jsou v dnešních dnech pohodlné, cestující dostávají zdarma výběr z teplých instantních nápojů a denního tisku. Vagony jsou pokryté wi-fi. Pohled na míhající se krajinu za oknem lze kombinovat s pohledem na podsvícený displej notebooku.

8:50

Pardubice hl. n.

Prokrastinaci na Facebooku nahrazuje googlování. Kdo byl P. M. Bohúň? Wikipedie rozšiřuje moji mlhavou představu o fousatém muži, který vypadá jako hlavní hrdina z románu Julese Vernea. Ročník 1822 a student pražské malířské akademie. To znamená, že byl vrstevníkem Josefa Mánesa. Předpokládám, že ve slovenské historiografii umění sehrál Bohúň podobnou zakladatelskou roli jako Mánes v té české. Fotka Bohúňovy sochy umístěné před budovou bratislavské SNG mění domněnku v jistotu. K Liptovskému Mikuláši měl přímou vazbu, od roku 1854 vyučoval jedenáct let kreslení na dívčí evangelické škole. (Ve Wikipedii stojí, že vyučoval malbu, ale předmět kreslení mi přijde pravděpodobnější.) Bohúň byl evangelík a aktivní Štúrovec. Kdo stihnul vystudovat alespoň druhý stupeň základní školy ještě za Československa, si možná vybaví v každé učebnici dějepisu barevně reprodukovaný portrét Jána Francisciho v roli dobrovolnického kapitána.

9:26

Česká Třebová

Proklikávám na web galerie. Google ostatně na prvních třech stránkách nevyhazuje žádné jiné odkazy, něž oficiální stránky a turistické rozcestníky. Zdá se, že instituce neprošla v posledních letech žádným uměleckým nebo politickým skandálem, který by stál za zmínku. Nikdo ani v regionálním tisku nerecenzoval žádnou z výstav nebo akcí. Zvláštní. Galerie používá zkratku LGPMB, která mi okamžitě asociovala známější a kratší LGBT. Klikám dál. Hlavní sídlo galerie se nachází v objektu bývalé evangelické školy. Samozřejmě je to stejná škola, ve které Bohúň kdysi učil dívky kreslit. Školní budova, původně z první poloviny 19. století, prošla v sedmdesátých letech minulého století radikální přestavbou. Na jednopatrovou dispozici bylo nahozeno ještě jedno patro, sedlovou střechu nahradila prosklená hřebenová (záměrem bylo vytvořit na průčelí moderní aluzy renesanční atiky). Navíc byl přistavěn nový trakt. Štuková výzdoba fasády byla odstraněna ve prospěch scelující modernistické čistoty. Loosovská lekce v praxi, „ornament a zločin“. Celkem barvitě si dokáži představit, jak v roce 1978 na dokončenou rekonstrukci nahlíželi starousedlíci a památkáři. Z perspektivy rehabilitace estetiky „vetřelců a volavek“ se však jedná o odvážný a zdařilý počin.

10:11

Olomouc hl. n.

V jídelním voze pokračuji v klikání u pozdní selské snídaně. LGMPB založili v roce 1955. Dodnes se hlásí k tomu, že je třetí nejstarší institucí svého druhu na Slovensku. Starší jsou pouze Slovenská národní galerie v Bratislavě a Východoslovenská galerie v Košicích. (V teto souvislosti je zajímavé, že Slovenská národní galerie zůstala stále v názvu slovenskou i po rozdělení Československa, kdy by se mohl zdát místopisně odlišující přívlastek zbytečný). Vznik LGMPB spadá do masivní vlny budování sítě regionálních galerií po komunistickém převratu v roce 1948. Krajské galerie představovaly důležitý nástroj uplatňování jednotné kulturní politiky, osvětové činnosti, a také nového řízení a organizování uměleckého provozu. De facto byla analogickou např. kolektivizaci zemědělství. (Vzniku regionálních galerií předcházelo rozpuštění spolků, konfiskace nebo znárodnění významných uměleckých sbírek.) V uměleckém prostředí, jak dokládá i příklad z historie LGPMB, byla tato politická linie méně kontroverzní než v rámci zemědělské politiky. Vznik galerie postupně podpořili významní umělci: Janko Alexy (liptovsko-mikulášský rodák), Bedrich Hoffstädter nebo Ján Želibský. Důležitou roli sehrál rovněž tehdejší ředitel SNG Karol Vaculík, který měl představu liptovské galerie jako regionální pobočky SNG. Oficiálně LGPMB vznikla 1. července 1955, ale pro veřejnost otevřela až o rok později.

10:40 – 11:15

Hranice na Moravě – Ostrava hl. n.

Přemohl mě spánek.

11:36

Havířov

Probrouzím se k výpiskům. Projíždím facebookový profil galerie. 246 lidem se to libí. Nikomu z mých přátel. Na veřejnou instituci to není příliš. Profil kromě expozic a výstav opakovaně propaguje možnost uspořádat v prostorách galerie svatbu. Několik jich zde již problěhlo, podle fotogalerie jedna rovněž v krojované slovensko-moravské mutaci. Začátkem prosince se konala v galerii inaugurace známek s motivy malířů P. M. Bohúňa a A. Štróbla. Pro české čtenáře jsem vygooglil: Stróbl Alajos János Vilmos (1856 – 1926), rodák z Liptovského Hrádku se prosadil jako sochař v Budapešti tvorbou ve stylu historismu vídeňské Ringstrasse. Na známce je jelen s vyplazeným jazykem. V říjnu pak zaměstnanci zachránili sovu, která zabloudila do galerie. Záchranná akce získala jedenáct lajků, což představuje rekord galerijního profilu. Fotograficky je dokumentována rovněž reinstalace expozice Starého umění.

12:05

Třinec centrum (Trzyniec cetrum)

Blíží se státní hranice, což dnes signalizuje pouze změna průvodčího. Na galerijním webu projíždím kategorii stálé expozice. Zajímají mě především pohledy do instalace. Musím přiznat, že vypadají nad očekávání utěšeně. Liptovské galerii se podle fotek zřejmě podařilo udržet konzistentní výstavní design z doby po rekonstrukci v sedmdesátých letech. Bez ironie. Kvalitní dřevěná podlaha, velkorysá schodiště i formát průchodů mezi jednotlivými sály, horní osvětlení, kování mříží kryjící radiátory. Sedací mobiliář je sedmdesátkově masivní dřevo a kůže, s dobovým názorem na luxus. Vše čisté, bez nesmyslných nánosů času. Žádná devadesátková zvěrstva. Umění instalované s přiměřenými rozestupy. Jediným pokusem o progresivní znouzectnost je svícení expozice Osobnosti. Slovenské umění druhé poloviny 20. století stolními lampami z IKEA. Podle webu galerie člení prezentovanou část své umělecké sbírky do pěti segmentů: staré umění (od gotiky po baroko), následuje monografická prezentace díla Petra Michala Bohúňa, samostatné expozice 19. a 20. století a nejnovější umění v rámci zmiňovaných Osobností. Mezi prezentovanými umělci v poslední jmenované expozici je také Michal Kern s konceptuálními akcemi. Fajn.

12:52

Žilina

Cesta podél Váhu a pohled na hory na více jak půl hodiny odlákal soustředění od displeje notebooku. Při průjezdu městem věnuji sentimentální vzpomínku Fedorovi, Markovi, Gapě, Jánovi a všem kolem Stanice a Nové synagogy. Jo, a také myslím na paměti Alexe Mlynárčika, které jsem před pár lety přečetl na jeden zátah cestou vlakem ze Žiliny do Prahy.

13:15

Vrútky

Cíl cesty na dosah. Rozklikávám základní info o galerii. Financovaná je z příspěvku VÚC Žilina. Zkratka znamená asi něco jako Vyšší Územněsprávní Celek, tedy krajská příspěvková organizace. Vstupné je lidovka pro dospělé jedno éčko, to už se v Česku moc nevidí. Otvírací doba od 10:00 do 17:00, úterý až sobota. Cože?! Neděle a pondělí zavírací den! Hm. Tak touto informací jsem měl patrně začít při plánování programu na neděli.

13:42

Ružomberok

Koukám na idos.cz. Nejbližší zpáteční spoj mě v návalu vzteku zajímá víc než další objekty Liptovské galerie, kterými jsou Centrum Kolomana Sokola a Památník Jana Hally ve Važci. Ve 14:21 jede expres Landek. Dám si na nádrží cigaretu možná dvě. Ve tři čtvrtě na osmu bude v Praze jako na koni.

14:00

Liptovský Mikuláš

Konec.